Kauza Horáček vs. Ondráček aneb Pravda zatím nedotknutelná

Začalo to ale jedním rozhovorem. Ten vyšel právě zde, na serveru EuroZprávy.cz, dne 14. prosince 2017. Připomeňme si časovou posloupnost. Poslanec Zdeněk Ondráček (KSČM) tehdy - na adresu prezidentského kandidáta Michala Horáčka - řekl : „Horáček je podle dostupných informací bývalý vekslák a spolupracovník StB s krycím jménem Sázkař. Takový člověk je mi ukradený. Jeho výlevy moudrostí nevyhledávám, ale dostávají se ke mně a pak na některé reaguji.“ Ondráček tehdy reagoval na kampaň, kterou proti němu rozpoutal kandidát Horáček, a to otevřeným dopisem Andreji Babišovi, v té době pouze předsedovi hnutí ANO, a všem ostatním kandidátům na prezidentský úřad.

Krátkodobé zisky, nebo zisky dlouhodobé?

V otevřeném dopise upozornil na to, že považuje za nepřijatelné, aby byl na post předsedy Komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních složek (GIBS) Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky nominován bývalý policista Zdeněk Ondráček. „Byl to právě pan Ondráček, který v roce 1989 coby člen pohotovostního pluku zasahoval brutálním způsobem proti občanům na Václavském náměstí během Palachova týdne. Stal se tak přímým aktérem represí, uplatňovaných v zájmu totalitní moci a okupantů naší vlasti,“ napsal Horáček.

A v závěru předsedu Babiše vyloženě prosil: „Prosím Vás, abyste spolu se svými stranickými kolegy svůj vliv uplatnil a zvolení pana Ondráčka do uvedené funkce nedopustil. Znamenalo by popření ideálů, na nichž svůj dnes svobodný stát budujeme. A jak říkal už první československý prezident Tomáš Masaryk, státy se udržují idejemi, na nichž byly založeny.“ Kandidát Horáček apeloval na to, že celá věc má „morální rozměr“, která Babišovi nepřinese jen zisk krátkodobý, nýbrž dlouhodobý.

Komunista Ondráček tehdy, dne 2. března 2018, navzdory výše uvedené akci prošel v tajné volbě o dva hlasy a byl šéfem GIBS jmenován. Vítězství demokracie? O tři dny později ovšem premiér v demisi Babiš oznámil, že navrhne Ondráčkovo odvolání. Důvod? Zástupci tzv. demokratického bloku včetně samotného Andreje Babiše chyběli. Ondráček, který dostal 79 hlasů, jich potřeboval alespoň 78. Ze stran, které Ondráčkovu nominaci kritizovaly, tedy ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN, chybělo celkem sedm poslanců. Osm absencí měla také ČSSD a šest Piráti. Vypadá to, že řeči se vedou a voda teče. Ale někdy dokáže téct i voda proti proudu, zvláště, když není již moc silný. Tohle opravdu vítězství demokracie nebylo.

Tohoto Babišova manévru se totiž chytil i Petr Fiala, předseda ODS, a vzápětí se 11 českých městech rozjela akce nová proti Ondráčkovu zvolení. Na náměstích měst demonstrovalo na desítky tisíc lidí. O den později Ondráček podal demisi. „Kolegové z pravé části spektra, já vás nazývám demokratická žumpo, nebuďte tak namyšlení,“ řekl Ondráček ve Sněmovně. „Kdyby šlo o těch pár desítek a stovek lidí, tak se vám vysměji. Mě k mému rozhodnutí rozhodně nevede pár desítek či stovek nebo, jak vy nazýváte, tisíce demonstrantů, které jsou v ulicích,“ prohlásil komunistický poslanec. Důvodem pro jeho rezignaci bylo především ohrožení jeho rodiny. „Vaše demokracie, vaše pojetí demokracie znamená to, že jsem nejenom já, ale především moje rodina, moje děti vystaveny takovému mediálnímu tlaku, a nejenom mediálnímu, i výhrůžkám, že jsem zvažoval a konzultoval s Policií České republiky poskytnutí krátkodobé ochrany,“ vysvětlil Ondráček. „Takže já neodstupuji z této funkce na základě toho, že by tady bylo pár křiklounů na ulici,“ zopakoval, „ale proto, že jsem vyhodnotil bezpečnostní situaci svoji a mé rodiny,“ prohlásil.

Pravdu každému přejme? Nebo jen někomu?

Chtělo by se říct, že se pravda obrací vždy tím směrem, kterým fouká vítr, ale… Pokud byl zástupce bývalých komunistických silových složek Zdeněk Ondráček zvolen volbou demokratickou, měl předsedou komise zůstat, a demokraté by měli takovou volbu respektovat, jinak demokraty přestávají být. Je tragikomické, že v této zemi téměř třicet let po listopadu 1989 obhajují paradoxně demokracii ti, kteří proti jejím projevům vystupovali. „Komunistická mlátička“ a „komunistický fízl“, jak poslanec a tehdy ještě předseda TOP 09 nazval bývalého policistu Ondráčka, se neomluvil, i když k tomu byl vyzván mandátovým a imunitním výborem parlamentu.

Tam, kde chybí politická kultura u tzv. demokratů, kde bychom ji měli hledat? U komunistů? Stát, založený na úctě k pravdě, i když v tomu Husově podání šlo o „pravdu Boží“, ale nemá povinnost garantovat pravdu. Nemá ale prosazovat v rámci svého výkonu procedury, jež popírají její demokratický charakter. Došlo tady snad k nějaké morální újmě? Bezpochyby, ta újma ale přináší hlavně vydatně zisky, a to vskutku dlouhodobé devastace, proto někteří lidi nejen nevolí, ale volí především tak, jak uznají sami za vhodné. Nikoliv tedy podle toho, jak je k tomu vybízí kdosi, kdo má sám máslo na hlavě.

Poslanecké sněmovna ve středu Ondráčka ke stíhání nevydala, totéž ji už dříve doporučil mandátový a imunitní výbor. Pro Ondráčkovo vydání hlasovalo 47 ze 168 přítomných poslanců, nutných bylo nejméně 85 hlasů. Proti vydání bylo 80 poslanců. Souhlas s Ondráčkovým stíháním nepodpořili zejména poslanci ANO, ČSSD, SPD a KSČM, ale také i většina občanských demokratů. Ondráček sám hlasoval pro své vydání.

A co na to bývalý kandidát Horáček? „Jeho nevydání znamená, že poslanci požívají zvláštního privilegia, v tomto případě privilegia lživě obviňovat normální občany beztrestně," sdělil Horáček. „Nejen jeho důvěru v Českou republiku jako právní stát to neposílilo,“ dodal. Zdá se, že pravda je nedosažitelná. V tuto chvíli díky poslanecké imunitě, soudím, že po právu, jen zatím nedotknutelná."