ROZHOVOR | V poslední době jsme netvrdili nic, co bychom nesplnili. Pirát Bartoš o premiérských ambicích i eurovolbách

Na nedávném celostátním fóru Pirátské strany zazněla velmi ambiciózní slova o tom, že chcete vyhrát parlamentní volby v roce 2021 a sestavovat vládu. Věříte, že je to možné?

Já si nemyslím, že jsme někdy v poslední době tvrdili něco, co bychom svým způsobem nesplnili. Když jsme ve volbách do Poslanecké sněmovny hovořili o úspěchu 10 procent, tak jsme nakonec měli přes 10 procent. Naše kroky, které děláme v politice, vycházejí z naší zkušenosti, politické praxe a každodenní komunikace, a naše ambice pro evropské volby, tedy 20 procent, je prostě podložená nejen fungováním Pirátů na celostátní úrovni, ale je to i součást strategie, kterou schvalovalo celostátní fórum, která je veřejná a kdokoliv se na ní může podívat. Nic až tak objevného tam vlastně nezaznělo, prostě ten cíl pro evropské volby je 20 procent.

To jste mi ale utekl od původní otázky, jestli věříte tomu, že v roce 2021 můžete vyhrát parlamentní volby a sestavovat vládu.

Už při loňském sestavování vlády jsme do toho vyjednávání šli s tím, že máme nějaké podmínky, za kterých bychom byli ochotni se podílet na vládě už v současném volebním období. Bohužel, všechny tři podmínky, tedy kompetentní ministři, většina by nesměla být s ANO, ale i osoba trestně stíhaného premiéra, se prostě na prvním jednání ukázaly jako nesplnitelné, tak jsme skončili coby konstruktivní opozice. Ale strany přece jdou do voleb s tím, že by se v případě úspěchu podílely na vládě. Já věřím, že když teď máme podle nejoptimističtějších průzkumů 19 procent, tak za tři roky je to reálná ambice.

Ale podle současných průzkumů na vás má hnutí ANO stále vcelku velký náskok. Máte plán, jak přitáhnout další voliče na svou stranu?

My prostě řekneme, jaký máme cíl, a pak se ho prací snažíme splnit. Myslím si, že ta deziluze, kterou lidé historicky v politice zažili, která vlastně vynesla i hnutí ANO na současná čísla skrze stamilionovou kampaň, tak to byly zase jen sliby, které v podstatě nemají žádný reálný základ.

Když se podíváte na to, jak hnutí ANO po volbách funguje na politické scéně, zejména z pohledu voličů, tak já jsem se teď koukal na takovou grafiku, kolik plánuje hnutí ANO investovat do evropských voleb. Těch 30 % Andreje Babiše jsou roční investice v řádu stovek milionů. Nehovořím o kampani, mluvím o operation cost, prostě o výdajích do týmu PR a analytiků. Takže to je těžce zaplacená cifra.

Když se podíváme, jak dochází k úbytku voličů jiných stran, tak to není na úkor nějaké akvizice, ale postupně hnutí ANO vyluxovalo lidi, kteří volili komunisty či ODS. Pak nastoupilo do voleb se sociálnědemokratickým programem, což nejtěžším způsobem odnesla ČSSD, která teď ve vládě hraje takový přívěšek nebo druhé housle, protože sněmovní hlasovací koalice s komunisty a SPD kdykoliv nahradí hlasy sociální demokracie. Zhruba před půl rokem hnutí ANO vykročilo směrem k voličům SPD, která si výrazně pohoršuje v každém dalším měsíci fungování Sněmovny.

Děláme, co jsme slíbili, nabízíme relevantní řešení, a je vidět, že ve Sněmovně, ač se to snaží někdo z PR hnutí ANO zpochybňovat, fungujeme jako konstruktivní opozice. Předkládáme návrhy, na kterých jsou podepsáni poslanci, ba dokonce i bývalí ministři hnutí ANO, takže já si myslím, že challenge je skrze tu práci.

V nedávném rozhovoru jste také řekl, že věříte tomu, že budete mít patřičnou kvalitu na to, abyste se stal premiérem.

To bylo trochu jinak. Pan Kopecký z iDnes mi pokládal sérii otázek, na které jsem odpovídal přesně tak, jak to je, že pokud bych byl lídrem kandidátky, kterého volí celostátní fórum, logicky je lídr kandidátky zároveň kandidátem na premiéra. Piráti se každý den učí, kdo se v politice přestane učit, ten v ní skončil, což byl důvod pádu těch předchozích vlád a politických stran. Myslím si, že v rámci kompetencí je to o osobním vzdělávání se.

Co byste z pozice možného budoucího premiéra vyčetl tomu současnému a jeho vládě?

Že to je prostě politika prodeje hrnců. Ano, máme se nyní líp než v předchozí době, ne všechny země na světě to tak mají, ale myslím si, že na středoevropskou liberální zemi by byla ostuda, kdybychom se měli hůř než někdy předtím. Vláda prostě nenaplňuje ten potenciál, jsou to úlitby určitým vytipovaným cílovým skupinám, což je vidět na fungování vlády. Tady dáme slevu na něco, tady najednou začneme řešit živnostníky, po kterých vláda zcela systematicky šlape už od dob, co byl Andrej Babiš na ministerstvu financí. To se prostě nedá zachránit úlitbami v rozpočtu. Vláda by měla představit jasnou koncepci, kterou pak plní.

Já si myslím, že když se sleduje třeba rok fungování Pirátů ve Sněmovně a řešíme otázku digitalizace, tak největší kus práce tam oddřel vládní zmocněnec pro IT Vladimír Dzurilla, ale my přicházíme s návrhy zákonů, které by měly vést k zásadním digitalizačním krokům.

Andrej Babiš je hlavně v osidlech svých kauz a problémů, to fotkami se zahraničními politiky nezachrání.

Premiérovi také často vyčítáte, že shazuje vaše návrhy ze stolu a vzápětí přichází s vlastními, které jsou v podstatě dost podobné.

V podstatě jsou dost podobné, nicméně v nich chybí klíčové prvky, které z těch zákonů dělají efektivní, třeba protikorupční zákony. ANO rozhodně není strana, která by aktivně bojovala proti korupci. Bohužel, tady se řeší nějaké indexy vnímání korupce, ale v porovnávacích tabulkách je to čistě kvantitativní statistika, zda třeba v ČR existuje nominační zákon, a nikdo už neřeší, jestli je ten zákon funkční, nebo ne.

My jsme přišli se zákonem proti kumulaci platů, pod kterým byli podepsáni i lidé z ANO. Shodili to ze stolu, předložili vlastní, který neřeší třeba křížové obsazování trafik. Přišli jsme s nominačním zákonem, který řešil důležitou věc, to je vlastnická politika státu ve firmách, v nichž má výrazný podíl nebo je ovládá. Stát by měl jasně říct, jaký je cíl v oblasti lesů, jaký je cíl v oblasti energetiky, ČEZu. To z toho úplně vypadlo. Vlastnická politika přitom umožňuje opozičním stranám, ale i občanům kontrolovat, jestli ten stát postupuje k cílům, které si vytyčil. U nominačního zákona, když už o něm mluvím, vypadla závaznost jmenovat vybraného kandidáta, takže když vám nominační výbor, který je podskupinou vlády, doporučí nějakého adepta z výběrového řízení na nějaký post, tak premiér může říct, že nesouhlasí. Takže ten zákon je vlastně lepší metodologie. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Nyní máte jedinečnou šanci prokázat své schopnosti v Praze, vždyť magistrát operuje s větším rozpočtem než řada ministerstev. Jak zatím hodnotíte působení Pirátů v čele pražské koalice?

Jsou to teprve tři měsíce, co byl Zdeněk Hřib zvolen primátorem. My jsme si vybrali v rámci volby kompetencí určité oblasti, za které přijímáme naprostou zodpovědnost. V některých oblastech jsou tam samozřejmě koaliční partneři, kteří nejsou dva, ale de facto čtyři, protože Spojené síly pro Prahu reprezentují tři politické subjekty. Tam se snažíme pracovat jako tým.

Myslím si, že řada věcí se už povedla, řeší se výkupy pozemků pro stavbu vnitřního okruhu, vyřešilo se odškodnění lidí při pádu Trojské lávky, zavírají se nepoctivé směnárny, které byly velkým předvolebním tématem.

Zdeněk Hřib a jeho tým se do toho opřeli a představili závaznou strategii v rámci jednotlivých oblastí, kde mají termíny do června. Chystáme se teď zrevidovat smlouvy na dodávku IT služeb, ale řeší se i dlouhodobé projekty, třeba opravy mostů. Teď je velkým tématem Bulovka a Letňany, kde dochází k výraznému zkreslení z úst pana premiéra Babiše, protože ten při první schůzce vypustil do médií, že je něco domluveno.

Vnímáte Prahu tak, že může vašim ambicím do dalších voleb jak výrazně pomoct, tak zasadit velkou ránu?

My jsme měli starostu výrazně menšího města Mariánské Lázně, kde jsme obhájili vítězství. Teď to není jenom Praha, my jsme v radě Ostravy nebo Brna, máme řadu zvolených zastupitelů, v Praze máme další dva nebo tři starosty městských částí. Je to výzva, ale primárně je to vždy o tom, jestli naplníte, co jste lidem slíbili. Opravdová práce se sice v politice moc nenosí, spíš se řeší řeči a vazby co kdo komu. My to prostě takhle neděláme.

Když se ještě vrátíme krátce k loňským volbám, vážíte si nejvíc právě úspěchu v Praze?

Nejvíc si vážím důvěry lidí, ale zejména práce našich dobrovolníků, kterých jsou v každých volbách tisíce, což je ojedinělé. Proto jsou naše náklady na kampaň nejmenší ze všech stran, protože nás to baví, v těch ulicích jsme my. Bábovku na setkání s občany peče kandidát, nikoliv žádná cateringová firma, co to tam doveze. Když mineme ty volby, které jsou vždy takovým milníkem, tak to vždy vidím jako výsledek naší desetileté práce.

Letos nás čekají volby do Evropského parlamentu. Do čela kandidátky jste postavili Marcela Kolaju, což je sázka na podobně „neznámého“ politika, jakým byl před loňskými volbami současný pražský primátor Zdeněk Hřib. Věříte, že to opět vyjde?

Nemám moc rád, když se nasazují do voleb „celebrity“, které mají najednou reprezentovat nějaký politický směr, ačkoliv historicky třeba vůbec neměly s politikou nic společného. Být v české politice známá tvář většinou znamená, že si sebou nesete nějaký nemilý příběh.

Náš leader do EP Marcel Kolaja je člověk, který byl u založení Pirátské strany, který dávno předtím, než byli v České republice Piráti, řešil na evropské úrovni otázku patentového práva. Je to člověk, který stál u iniciativy Otevřená města, což je celostátní projekt, kam se zapojují města včetně Brna i Prahy. Myslím si, že nejsme strana jednoho lídra, v podstatě je to Pirátská strana členů a voličů. V primárních volbách dali lidi důvěru Marcelu Kolajovi. Já jsem také předseda jen proto, že si to přeje celostátní fórum.

Není to také trochu snaha stvořit co nejvíce výrazných osobností, aby se dění ve straně netočilo kolem pár lidí?

To, že se to točí kolem pár lidí, vychází z mediálního zájmu a z mého pohledu už pravěkého chápání politiky silných osobností. Když večer přijdu domů a zrovna nemusím do žádných médií, pustím si televizi a třeba jen projedu kanály a vidím, že na Primě vystupuje Ondřej Profant ve věci řešení kauzy Huawei, na jiném kanále vystupuje Jakub Michálek ve věci kauzy soudců. Myslím si, že se dostávají do veřejného zájmu právě díky tomu, že řeší konkrétní témata a odvádí konkrétní práci. Když se prostě řeší nějaké téma, tak tam nejde rubat výhradně předseda Bartoš, ale jde tam člověk, který má v dané oblasti expertízu.

Vraťme se zpátky k evropským volbám. Jak se vůbec díváte na současnou Evropskou unii, respektive jaká témata chcete ve volební kampani akcentovat?

O každých volbách se hovoří, že jsou to ty nejdůležitější volby. Ono se někdy neříká proč, některé jsou důležité pro tu stranu, aby se vyškrabala z nepříznivých čísel, což není zrovna případ Pirátů. Ale tyhle volby jsou důležité pro Evropskou unii a budoucnost tohoto pozitivního projektu. Je řada stran, které si v rámci domácí politiky zcela účelově vystavěly úspěch na neoprávněné nebo smyšlené kritice některých aspektů fungování EU, prostě nebyly fér. Jsou to strany populistické, nacionalistické, strany, které hovoří o exitu dané země z EU, a teď jdou do Evropského parlamentu.

Myslím si, že pro zachování tohoto projektu a budoucnost Evropy je důležité, aby Evropa posilovala vzájemnou spolupráci. My chceme skutečně svést boj o Evropský parlament, aby Evropa dál takhle fungovala, abychom se za pár let nebavili o tom, že země V4 se rozhodly, že tu Evropu nepotřebují.

Téměř všichni vrcholní politici u nás mluví o nutnosti reformy Evropské unie. Jak se na to díváte vy?

Reforma prochází skrz lidi, kteří jsou tam zvoleni a kteří tu zemi reprezentují. Když se mluví třeba o přebyrokratizaci evropského aparátu, tak Štrasburk a Brusel není žádný moloch. Tak to skutečně není, když se podíváme na košatost některých ministerstev v ČR. Myslím si, že mezi evropským parlamentem, domácí politikou a voliči netečou informace a že to není chyba Evropské unie, že zvolení europoslanci neodvádí dobře svou práci. Vidíme to dnes a denně, kdy je EU využívána v rámci národní politiky řady stran včetně premiéra Babiše, který něco jiného vypráví voličům a něco jiného se děje na poli EU.

Mrzí mě, že kvůli té kauze, kterou zcela oprávněně řeší tři evropští komisaři, je to otázka střetu zájmů, odmítl Andrej Babiš prestižní vystoupení před Evropským parlamentem, kde byli všichni, i Orbán. Je to debata o budoucnosti EU, není to tak, že Andrej Babiš přijede do Bruselu a tam mu budou nonstop mýt hlavu, ačkoliv by se ho na to určitě zeptali. Zájem jednoho jednotlivce hazarduje pozici České republiky v rámci EU a to je špatně.

Máte vůbec jasno, do jaké frakce v Evropském parlamentu byste vstoupili?

Tady se hovoří o tom, že může dojít k výraznému přemapování frakcí. To bych si nepřál, protože by to znamenalo, že se do Evropského parlamentu dostaly populistické a nacionalistické strany a hnutí. Přichází však i řada progresivistických a liberálních hnutí a může tam dojít ke změnám.

Nám by logicky měla sedět frakce ALDE, jenže v ní je hnutí ANO Andreje Babiše, jehož domácí politiku vidím jako možný blok. Záleží na tom, jak bude ALDE vypadat po evropských volbách, jestli třeba nedojde na nějaké štěpení. Potom je tam frakce EFA/Greens, kde je teď jediná pirátská europoslankyně Julia Reda. To by mohla být další varianta. Tam, na rozdíl od České republiky, nejsou strany, které se zabývají environmentální politikou, chápány zle.

Kdyby uspěly jiné pirátské nebo podobně smýšlející strany, tak by mohla vzniknout nějaká středová, liberální, progresivní frakce, která akcentuje také otázky informační společnosti a související výrobní, ekonomické i sociální změny.

Jak moc podle vás zasáhne do předvolební kampaně brexit?

Lidem je často prezentováno, že nějaká legislativa nebo opatření vyřeší veškeré problémy, které ta země má. Neštěstí referenda, které proběhlo v Británii, je aplikovatelné na všechny způsoby přímých voleb. Pokud není garantováno třeba transparentní financování kampaní nebo stejné zastoupení v médiích, tak se velmi jednoduše může na základě dezinformací dostat jakákoliv země do momentu, kdy občané budou rozhodovat na základě úplně jiných důvodů, než jsou reálné důvody, neznaje dopady, které se potom stanou.

Když se podíváme na osoby, které stály za brexitovou kampaní, tak všichni od toho dali ruce pryč. Vymysleli si nějaká čísla, která prezentovali na autobusech. Lidé to chtěli natřít vládě, která nebyla úplně dynamická v komunikaci a nechala vybublat témata typu „Evropská unie nám zakazuje gin“. Myslím si, že vývoj v Británii je varováním, proč je třeba se těm populistům stavět a ukazovat lidem, jak to ve skutečnosti je.

Snad jediná strana, která explicitně hovoří o opuštění Evropské unie, původní rétorika byla: „Chceme referendum o vystoupení z EU“, teď když se podíváte na facebookové prezentace, tak je to tvrdý exit v orchestraci SPD. Naštěstí má Okamura celorepublikově asi šest procent, v komunálních volbách neuspěl, takže já věřím, že toto nebude tématem, a že lidé nebudou volit strany, které nás chtějí dostat z EU.

Troufáte si vůbec odhadnout, jak brexit dopadne?

Co se dalo udělat na poli České republiky, tak jsme teď řešili vládní zákon, který má v sobě spouštěcí mechanismus, který nabízí občanům Velké Británie výhodné podmínky pro zachování status quo, protože je tu řada Britů, kteří tady pracují nebo podnikají. Očekáváme, že k nám Británie v případě tvrdého brexitu přistoupí stejně.

Británie zchudne, bude se muset řešit spousta věcí, ten propad libry dlouhodobě byl problematický. Teď je to na úrovni stran britského parlamentu a premiérky. Když jsem byl v loňském roce jako předseda výboru v britském parlamentu a setkal jsem se tam se svým protějškem, tak jsme se o tom bavili. Británie dlouhodobě v legislativním procesu stejně všechny zákony od referenda v britském parlamentu nastavila tak, aby byly kompatibilní s legislativou EU.

Byli by jste ještě otevření dalším jednáním?

Ten vztah má dvě úrovně. Respektování výsledků referenda, ať už bylo o čemkoliv, protože si myslím, že se po zveřejnění výsledků ukázalo, že tím důvodem pro některé lidi byl políček vládním politikům. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se obě strany nějakým způsobem dohodly, ale britští politici mají zodpovědnost vůči svým lidem. Je to primárně otázka vztahu Britů a jejich politiků.

Měla by Evropská unie ještě vyjednávat?

Paní Mayová to hned po hlasování o formě brexitu letěla do Evropského parlamentu řešit. Já jsem dobrák od kosti, takže pokud jsou tam možnosti, jak by šlo dohodu zlepšit tak, aby byla zejména v rámci Evropského parlamentu akceptovatelná, tak prostor na jednání je.