Jsou Češi jen euroskeptičtí? Průzkum ukázal, jak to ve skutečnosti je

„Ve skutečnosti je málokdo ve všech ohledech proevropský nebo protievropský,“ vysvětluje vedoucí výzkumu, sociolog Daniel Prokop. Zatímco někteří Češi vnímají přínosy členství v bloku, jsou kritičtí k EU jako instituci. Někteří chudší lidé nevidí od EU pro sebe žádný přínos, EU jim ale nevadí. Další jsou proevropští, ale vadí jim vliv dotací na právní stát a politiku, zatímco jiní jsou proti EU především z přesvědčení.

Prokop tak na základě výzkumu společnosti Median mezi reprezentativním vzorkem 1 000 lidí rozlišuje sedm skupin. „Eurohujeři“ a „euroskeptici“ představují určité mezní body, mezi kterými je řada více postojů. „Eurohujery“ reprezentují tzv. „městští liberálové“, kteří se vyznačují nejvíce proevropskými postoji. Na opačné straně spektra s nejvíce euroskeptickými názory jsou tzv. obránci a protisystémoví pesimisté.

Městští liberálové, kterých je v populaci zastoupeno asi 12%, bývají mladší a vysokoškolsky vzdělaní. Mají vysoký ekonomický, sociální i kulturní kapitál, hodně společenských kontaktů a umí jazyky. Netrpí nedostatkem, což přičítají pozitivním aspektem globalizace. Jsou jedinou skupinou, která podporuje přijetí eura. Jsou též velmi politicky aktivní, důvěřují institucím EU, nikoliv však prezidentovi a premiérovi, ke kterým jsou velmi kritičtí.

Obránci a protisystémový pesimisté sdílejí nedůvěru k EU. U obou skupin jde nejčastěji o muže se středním či nižším vzděláváním. Obě skupiny jsou též výrazně proti migraci, proti globalizaci a mají tendence k autoritářství.

Mezi oběma skupinami jsou však i určité rozdíly. Obránci jsou velmi politicky aktivní, netrpí nedostatkem, mají jisté sociální kontakty a jsou zaměřeni specificky proti EU. U pesimistů je nedůvěra k EU součástí širší nespokojenosti s institucemi a politikou, chybí jim často zdroje i kontakty a vyznačují se malou politickou aktivitou. Obránců je v populaci 17%, pesimistů 8%.

Další skupiny se nachází ve vztahu k EU mezi těmito póly. Jako pesimisté, i vyloučení nemají zdroje a kontakty a politika je příliš nezajímá. Nejsou však autoritářští a protisystémové strany je neoslovují. Necítí, že by z EU měli nějaký profit, nevolají však po vystoupení z ní. Většinou se jedná o samoživitelky nebo obyvatele chudších regionů. V populaci se jich nachází 17%.

Skeptický reformista je podobně jako městský liberál mladší a vzdělanější a má zdroje i kontakty. Považuje členství v unii za prospěšné a je ideově proevropský, je však kritický k fungování EU jako instituce. Vadí mu dotace a jejich vliv na českou politiku. Odmítá czexit i euro. V populaci je zastoupen 18%.

Velmi blízko k sobě mají profitář a dočasný pragmatik, které spojuje pragmatismus. Podpora členství u nich vychází z porovnání přínosů a negativ. Profitář vnímá výhody v unii osobně, může cestovat, líbí se mu širší nabídka produktů a služeb. EU jako instituci moc ale nedůvěřuje a bojí se migrace.

Dočasný pragmatik je spíše starším člověkem. Vnímá prospěch členství pro ČR a mladé lidi, sám ho však příliš nevyužije. V budoucím horizontu se u něj tento pocit zřejmě bude snižovat, jak ČR stane čistým plátcem do rozpočtu EU a menším příjemcem dotací. Profitářů je v populaci 18%, dočasných pragmatiků 11%. Většinou se jedná o ženy.

Podle Prokopa bylo pro spokojenost s EU těsně po vstupu klíčové, jak silně byly vnímány pozitivní faktory. Nyní je klíčové, nakolik jedince odrazují ty negativní. Prokop to přičítá celkovým změnám v průběhu let, kdy došlo k několika krizím, např. k ekonomické krizi v roce 2008 a migrační krizi v roce 2015 a lidé přestali mít od EU očekávání prudkého blahobytu.

Prokop též poukazuje, že pro Česko je typická nedůvěra vůči unii u starších věkových skupin. U ostatních zemí Visegrádu tak silný generační konflikt není. Sociální skupiny se neshodují na prospěšnosti EU jako v Polsku či Slovensku a proto jsou Češi jedním z nejvíce euroskeptických národů v ČR.

„Češi jsou velmi pragmatičtí. Vidí ty výhody, se kterými se potkávají každý den ve svém životě. Zároveň ale nechtějí přiznat, že za ty výhody by měli také něco zaplatit, něco obětovat,“ komentoval výsledky průzkumu bývalý tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, pro jehož think-tank Moje evropa byl průzkum učiněn. Průzkum dle něj ukázal na ocenění přínosů EU, „ale ale ideálně, aby to bylo zadarmo, abychom nemuseli nic investovat.“

S Prouzou souhlasí i Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého v Olomouci. „ Převažují lidé, kteří jsou spokojeni s členstvím v Unii, ale máme trochu hokynářský přístup. Hodně očekáváme, ale málo chceme dát.“

Podle Müllera, zakladatele projektu Euforka, který má podávat nezkreslené informace o EU, je český přístup až příliš pragmatický, bez ukotvení v hodnotovém rámci. „ Žádný obchod není zadarmo, je mi líto, pokud něco chceme, musíme taky dát“, sdělil Miller Českému rozhlasu s tím, že „Evropa jsme my.“