Hony na čarodějnice, vraždění a upalování! U Jílkové na ČT se lidovec s komunistou div nepoprali kvůli zdanění církevních restitucí

Moderátorka Jílková se zeptala místopředsedy Grospiče, na základě čehož se domnívá, že bylo církvím navráceno víc, než jim bylo ukradeno. Ten se odvolal na ocenění zemědělské půdy, kdy byly v případě církví použity ceny na metr čtvereční 44,48 Kč, zatímco u běžných restituentů částka činila pouhých 7,50 Kč. Vůči běžným restituentům to bylo podle Grospiče nefér. Následovalo slovíčkaření o tom, zda byl církvím vůbec nějaký majetek ukraden. Podle ředitele Štíchy se jednalo o justiční krádež, tedy s posvěcením státu.

Grospič následně zmínil dvě pozemkové reformy - jedna z roku 1919 a druhá z roku 1947. Pak řekl, že po Velké francouzské revoluci došlo k zestátnění veškerého církevního majetku, což bylo zákonem potvrzeno v roce 1905, kdy ve světě neexistovala jediná komunistická strana. "Platí to dodnes," ukončil svůj projev Grospič. Štícha vyvrátil Grospičovy argumenty o různých cenách pro církve a fyzické osoby. Zaprvé je třeba vzít v úvahu, kdy k restitucím došlo, a neohánět se nějakými absolutními čísly a zadruhé se nesmí zapomínat, že fyzickým osobám už bylo prakticky vše vráceno v naturáliích. Posléze se začalo mluvit o tom, jakým majetkem církev v roce 1948 disponovala, a zda to lze objektivně zjistit.

Odpovídají restituce stavu k 25. únoru 1948?

Poslanec Mašek oponoval, že nikdo nepředložil, ani neargumentoval seznamy církví vlastněného majetku, a že co se týče rozlohy pozemků, tak církve často chodí před rok 1919. "O té první pozemkové reformě rozhodoval demokratický parlament a schvaloval to prezident Masaryk, ke kterému se všichni upínáme. Možná se smějete, pane Štícho, ale v roce 1947 při revizi té první pozemkové reformy opět demokratický parlament, a tehdy prezident Beneš. A potom to dobrali komunisté po tom Vítězným únoru," vysvětloval Mašek.

Štícha trval na svém, že církevní požadavky odpovídají stavu před únorem 1948, a že on to může posoudit, protože u toho sám byl. "V tom zákoně je jasně stanovené to rozhodné datum. V případě, že, pane poslanče, máte podezření, že něco z toho bylo vydáno, co nepatřilo církvi před rokem 1948, tak se obraťte na soud s určovací žalobou," vstoupil do toho sekretář Vinš. Mašek stále upozorňoval na to, že se manipuluje s čísly, a že samy církve řekly, že vytvoření seznamu by trvalo dlouho, a že by vyšlo na víc než 30 milionů korun. "30 milionů korun versus 134 miliard?!," podivil se Mašek.

Předseda Herman uvedl, že zákon č. 428/2012 Sb. jasně stanoví hranici 25. únorem 1948. Protistranu nařkl, že nemluví pravdu, když tvrdí, že církve dostaly majetek, který v té době vůbec nevlastnily. "Jenom v paragrafu 5 (a) citovaného zákona se prolamuje zákon z roku 1947 a dále se potom také hovoří o tom, že se nevztahují zákony o pozemkové reformě. Pak se tam hovoří také o tom, že se nejedná jenom o majetek, který církev vlastnila, nýbrž i který držela, případně spravovala," vyvracel Grospiš Hermanova tvrzení. Následovala hádka mezi Hermanem a Grospičem o pozemkových reformách a o tom, zda církve opravdu šly se svým požadavkem před rok 1919. 

Od Hermana zaznělo, že se pozemkové reformy netýkaly státem vlastněného majetku. Když se Grospič vrátil do starších dob, tedy do Rakouska Uherska, tak uvedl, že už tehdejší občanský zákoník z roku 1811, Prosincová ústava a květnové zákony jasně formulovaly, že církve majetek nevlastní, nýbrž pouze spravují, a že se jedná o státní majetek. Za první republiky měl být tento majetek přerozdělen a už tehdy se vedly právní spory.

Štícha mluvil o pozemkových knihách, které komunisté zrušily, a opět si stál za tím, že rozhodné datum bylo 25. února 1948. Aktivista Pokorný stáhl diskuzi ke způsobu, jakým církve získávaly majetek. "Byla to psychologická loupež na osobách, které neměly dostatečné vzdělání, aby to mohly posoudit. To bych řekl, že je **** Dole jsem podepsal, že se budu chovat slušně, ale myslím si to," řekl Pokorný. Herman odmítl na jeho slova reagovat a začal citovat stanovisko Generální prokuratury z roku 1956:

"Majetek církví a náboženských společností není socialistickým vlastnictvím, ani vlastnictvím osobním. Církevní majetek nebyl zestátněn. Vlastnictví církví, popřípadě církevních institutů trvá, a stát na majetek toliko dozírá. Nemůže proto jít o žádnou z forem socialistického vlastnictví. To je, prosím, citát z vaší neomezené vlády v této zemi," zakončil svůj Herman svůj citát.

Co církve s penězi dělají?

Jílková vrátila do diskuze téma zneužívání chudých lidí a odpustků, které nastínil Pokorný. "Je to primitivní proticírkevní rétorika, která patří do minulosti," reagoval na tato slova Vinš. Stejného názoru byl i občan z publika, podle něhož Pokorný šíří bludy. Potom následovala hádka o neposkvrněném početí. Grospič se pak zeptal, od čeho církve vůbec odvozují nárok na vlastnictví, když už za Rakouska Uherska a následně za První republiky bylo potvrzeno, že nic nevlastní, nýbrž pouze spravují. 

Posléze Grospič poukázal na to, že církve dostávají nejen dvě miliardy plus inflace ročně, ale že stát platí také duchovní. Vinš upozornil, že církevní restituce spočívají nejen v napravení způsobených křiv, nýbrž i v narovnání budoucích vztahů, aby například stát už nadále nepřispíval na platy kněžích. Mluvilo se také o určovacích žalobách vůči krajům a obcím, které na sebe převedly majetek, na nějž nemají nárok. Jílková předala mikrofon Bažantovi z publika. Podle jeho názoru by se neměla řešit částka, nýbrž účelovost. Z vyjádření církví má pocit, že nepřispívá na obecně prospěšné účely - pomoc lidem v nouzi, nemocnice, vzdělávání atd.

Komunisté morálně zdevastovali národ! Církve upalovaly a pořádaly hony na čarodějnice!

Štícha se k tomu vyjádřil tak, že církve musejí šetřit, aby mohly takové služby poskytovat, až jim stát přestane přispívat na duchovní. Bažant vyjádřil nespokojenost s tím, že učitelé církevních škol jsou placeni ze státního rozpočtu, nikoliv církvemi. Z tohoto důvodu by uvítal zdanění restitucí. Herman si následně postěžoval na pronásledování řádových sester a duchovních v 50. letech a konstatoval, že církve pomáhají lidem v nouzi, a že poskytují hospicové služby. "Já se divím, že nemáte tolik studu, že se k této odporné ideologii hlásíte! Na jejímž kontě je 100 milionů mrtvých, pane poslanče. Severní Korea, Čína, teď Venezuela. Všude, kam vaše noha vstoupila, tak je naprostá devastace a spoušť!," rozhněval se Herman na Grospiče.

"Dějiny křesťanské církve jsou dějinami potoků krve a bojů o světskou moc, vraždění, pálení, upalování, honů na čarodějnice, mamonění, hromadění majetku. A vy mi laskavě odpovězte, jestli v době josefínských reforem, kdy bylo zabráno a zlikvidováno 700 klášterů tady byl jediný komunista!," nenechal si nic líbit Grospič. Herman chyby 18. století přiznal, ale znovu poukázal na rozebírání lidí na orgány v Číně a hladomor ve Venezuele. 

Jílková se snažila diskuzi vrátit ke zdanění, ale neúspěšně. Herman a Grospič si opět vyměnili slova. Oba se obvinili ze lži. Mluvilo se i o církevní podpoře Hitlerovského Německa. Mašek opět řekl, že církev dostala vše, co dostat měla, a že dalších 59 miliard korun, které církve dostanou díky bývalému premiérovi Nečasovi, už je ziskových, a tudíž by mělo být zdaněno. "Pan Štícha vás může vzít na procházku Prahou a ukázat všechny ty domy, které nebyly vráceny," reagoval na to Vinš.

"Vráceno nebylo, protože bylo asi 2500 budov, nebo nemovitostí ukradeno. Vráceno bylo asi 220. To je jedna věc. A druhá věc co se týče zdanění těch náhrad. Když vám zloděj ukradne auto, pojišťovna vám zaplatí tu částku, a vy jí budete danit?! A co zdanili komunisté z toho majetku, co ukradli?!," zlobila se paní  z publika. Následovala opět slovní přestřelka mezi oběma stranami. Mluvilo se i o církevních restitucích z dílny Nečasovy vlády.

Herman si ještě v blížícím se závěru diskuze postěžoval na to, že komunisté zničili církevní majetek. Z kostelů a klášterů udělali teletníky! Jílková poukázala také na ústavnost zákona o zdanění církevních restitucí. Grospič ubezpečil veřejnost, že se lidé nemusejí ničeho bát, a že se nic nebude danit retroaktivně. Už byly podány ústavní žaloby, tak ať se k tomu tedy vyjádří jako zástupce světské moci.

Mladý pán z publika si postěžoval na škody, které u nás napáchali komunisté. Vinš zde však spatřuje porušení smlouvy, v níž se stát zavázal vyplácet církvím dohodnutou částku, a že nebude zdaněná. I z tohoto důvodu lze mluvit o retroaktivitě. Pokorný si na konec ještě postěžoval na to, že se o církevních restitucích nehlasovalo v referendu. Jílková oznámila konec diskuze a téma příštího týdne, jímž bude tolerance 0,5 promile alkoholu u cyklistů.