Politologové: Voliči demokratických stran se spojili proti komunistům

"Jsem především rád, že KSČM nedosáhla v druhém kole takový výsledek, jaký se po prvním kole očekával. Ukázalo se, že voliči demokratických stran se dokázali spojit, aby tady tu možnost eliminovali," řekl Kučera. Že komunisté uspějí pouze v jednom z dvanácti obvodů, kde měli své kandidáty, nečekal ani další politolog Jiří Pehe. "Tipoval jsem, že budou mít čtyři až pět senátorů. Je to tak ještě horší výsledek, než jsem myslel," uvedl Pehe pro Českou televizi.

Další z politologů Bohumil Doležal vnímá výsledek KSČM jako totální propadák. "Ukázalo se, že takové ty pověsti o tom ukázněném komunistickém elektorátu zase až tak moc neplatí, protože když srovnáte počet voličů pro komunistické kandidáty v 1. a 2. kole, tak většinou v tom druhém je o dost menší. A protože volební účast byla opravdu příšerná, druhá nejhorší v historii Senátu, tak spousta i komunistických voličů do voleb nešla," komentoval Doležal.

Na čem se politologové také shodují, je, že výsledek voleb byl velkým neúspěchem především ODS. Ta obhájila jen čtyři ze 14 senátorských křesel a její senátorský klub tak zeštíhlí na 15 senátorů. "Slabý výsledek ODS se dal očekávat. Je to znamení postupného sestupu ODS," uvedl Kučera s tím, že je to i důsledek nepopulárních reforem.

"Ve dvou nesocialistických soubojích, kde nebyl ani kandidát ČSSD, ani komunista, je shoda v tom, že v obou prohrál kandidát ODS. Občanská demokracie tedy nedopadla moc dobře a myslím, že je to důsledek jakéhosi rozpadu v té straně, který se velmi podobá tomu, jaký tam panoval na konci Topolánkovy vlády a myslím, že mají i stejný zdroj," dodal Doležal.

Naopak jako úspěch hodnotí odborníci vítězství ČSSD ve 13 obvodech. Sociální demokraté tak budou mít nadpoloviční většinu v Senátu se 46 senátory z celkových 81. " Je to přeci jen slušný úspěch," zhodnotil Kučera výsledek. Volby podle něj už nejsou hlasováním voličů levice a pravice a sociální demokraté jsou vnímáni na rozdíl od komunistů jako demokratická strana. Navíc úspěch sociálně orientovaných stran je trendem ve většině Evropy.

"Prostě takto ten politický život vypadá, a to zvlášť v současné Evropě, kdy vlády bojují s nezaměstnaností a se sociálními problémy a většinou je to tak, že pravice na to doplácí," dodal Kučera. Politolog Roman Joch zdůraznil, že senátní volby fungují jako protiváha a až se ČSSD stane vládní stranou, budou v Senátu opět posilovat pravicové strany.

Opatrný v hodnocení výsledku sociálních demokratů je Bohumil Doležal. "U ČSSD je to zajímavé. Z deseti obvodů, kde stál proti sociálnímu demokratovi komunista, tak tam to sociální demokraté vyhráli v devíti. V těch třinácti obvodech, kde stála ČSSD proti jiné partaji, vyhrála ČSSD jen ve čtyřech případech. Čili to není zas tak nic moc," zhodnotil Doležal s tím, že zajímavý je také fakt, že tam, kde stála ČSSD proti jinému než komunistickému kandidátovi, dostala ve třech případech víc hlasů než v prvním kole. "Z toho usuzuji, že v těchto třech případech zafungovalo tiché spojenectví mezi ČSSD a KSČM," dodal politolog.

Sociálním demokratům také s jejich 46 senátory chybí pouze další tři hlasy k ústavní většině v horní komoře. Ve spojení s komunisty dokonce jen jeden. Sehnat by jej díky složení Senátu, ve kterém jsou i nezávislí senátoři a zástupci některých úspěšných regionálních hnutí, nemusel být neřešitelný problém. Podle politologů však v současné době ústavní většina v Senátu nemá téměř žádný význam.

"Jestli je nebo není ústavní většina v Senátu, není podstatné. Mnohem důležitější je Poslanecká sněmovna a onen politický obrat se může dokončit teprve po volbách do ní," vysvětlil Kučera s tím, že v současné době by ani ústavní většinu nebylo v Senátu k čemu využít.

Obdobně to vidí i Doležal. "To má hodnotu nanejvýš symbolickou. Role Senátu je prostě blokovat vládu, což plní úspěšně a bude ji blokovat dál, ať už má ústavní většinu nebo prostou. To fakticky vůbec nic neznamená," dodal.

Zajímavé jsou podle Doležala také výsledky některých nezávislých kandidátů. Konkrétně ho zaujal výborný výsledek Elišky Wagnerové (nezávislá za SZ), Libora Michálka a Tomia Okamury. "Paní Wagnerová je to, co se označuje v Klausově okruhu opovržlivě jako 'pravdoláskař', pan Michálek je takový případ nelítostného bojovníka proti korupci a pan Okamura je případ podnikatelského spasitele. Nechci to přeceňovat, ale je to signál toho, že takoví lidé mají v současnosti důvěru veřejnosti," zhodnotil politolog.