Ohledně amnestie si tu někdo nevidí do huby! Mám moc, a proto můžu, co se mi zlíbí

Payne uvedl: „Ústava jasně říká, že prezident má právo vyhlásit abolici (...). On ji může vyhlásit úplně, jak chce. On může udělit např. abolici všem blonďatým lidem, i to je možné. Nebo může vyhlásit abolici těm, kdo se narodili v první polovině roku."

Podle Soukenky nám tak chtěla Payne sdělit, že prezident vlastně může úplně, co chce. Kdyby chtěl vyhlásit abolici úplně pro všechny, mohl by. Takže nakonec máme být rádi, že to Klaus neučinil. Přitom tentýž Payne odsuzoval právo senátorů podat na prezidenta žalobu pro velezradu.

Podobným příkladem je to, že Úřad vlády žaluje Karla Randáka kvůli zveřejnění platu šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase Jany Nagyové. Ta si dle Nečase vysloužila vysoké odměny kvůli tomu, že „dře jako kůň", navíc si vysloužila po zveřejnění odměn nevybíravé pohledy lidí, což jí mělo způsobit újmu.

Zároveň však Nečas označuje bývalého poradce Klause právníka Pavla Hasenkopfa za případ pro psychiatra, když tvrdil, že Klaus není autorem amnestie. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek pak Hasenkopfa označil za nesvéprávného úředníka.

Pokud by tomu tak bylo, nesvéprávným by byl dle Soukenky prezident, který si jej vybral za poradce. Hasenkopf má navíc prověrku na stupeň „tajné", „pokud by se tedy udělovala tato oprávnění „psychiatrickým pacientům" či „nesvéprávným úředníkům", pak Bůh s námi."

„Pochopitelně je „újma" Jany Nagyové následkem zveřejnění jejího platu nesrovnatelná s možnou újmou člověka, kterého označí premiér státu, resp. ministr vlády jako „vhodného pro psychiatra", resp. „nesvéprávného úředníka"," dodává Soukenka.

Tyto případy lze dle Soukenky označit jako: nevidět si huby; lhát si do kapsy; ztrátu soudnosti; opojení mocí.