Zahraniční politika ČR: Zaorálek se rozjel

"Oslabování legitimity EU je hrozbou pro ČR," řekl v rozhovoru s ČTK Zaorálek, podle něhož si Praha už nemůže dovolit pasivně postávat. "Zatím jsme předvedli spánek," podotkl k dosavadnímu českému působení v EU. Soudí, že v evropském kurzu by mohl najít společnou řeč i s prezidentem Milošem Zemanem spíš než s jeho euroskeptickým předchůdcem Václavem Klausem. 

Jednoznačněji se podle Zaorálka nová vláda bude muset vyjádřit k budoucímu přijetí společné měny euro. Termín vstupu do eurozóny vznikající kabinet podle něj nejspíš zatím nedá, ale bude chtít, aby se k euru vyjádřili odborníci a firmy.

"Rozhodnutí o přijetí jednotné měny bude rozhodnutím politickým," dodal nicméně Zaorálek. "Pokud se eurozóna bude konsolidovat, může se začít vzdalovat zemím mimo ni," varoval současně zahraničněpolitický expert ČSSD.Ve vztazích se sousedy vidí Zaorálek rezervy v kontaktech s Rakouskem, na to se hodlá zaměřit. Kritizoval v té souvislosti bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (TOP 09). "Je překvapivé, jak málo pro vzájemné vztahy udělal," řekl s ohledem na jeho život a vazby u jižního souseda.

S Německem, konkrétně mimo jiné se spolkovou zemí Bavorsko, naopak bývalá vláda Petra Nečase (ODS) vztahy ještě více zlepšila, míní Zaorálek. "Zde můžeme navázat," dodal.

Zahraniční selhání v minulosti

"To, co se děje v české zahraniční politice, může být oprávněným důvodem k obavám zejména při pohledu do historie. Je totiž zřejmé, že Češi mají opakovaně tendenci přeceňovat svůj vliv i význam v mezinárodním společenství. První republika skončila neslavně i proto, že česká zahraniční politika pod vedením Edvarda Beneše nedokázala vyjednat realistická spojenectví," myslí si politolog Jiří Pehe.

Nebo, řečeno jinak, vytvořená „spojenecká" pouta se nakonec ukázala příliš slabá. Ukázalo se, že na Československu, o němž Češi měli tak vysoké mínění, v Evropě nikomu příliš nezáleží.

Na špatného koně vsadila česká diplomacie i během druhé světové války a těsně po ní. Ač lze chápat Benešovo zklamání ze západních spojenců, příklon jeho exilové vlády k Sovětskému svazu se nám nakonec krutě vymstil.

Po válce existovala ještě jistá naděje, že by se mylnou sázku na Stalina mohlo podařit neutralizovat přijetím Marshallova plánu, ale i tehdy česká politika nakonec selhala, napsal politolog na svém webu pehe.cz.

O selhání lze mluvit i v období Pražského jara, kdy reformní komunistické vedení Československa získalo určitou míru nezávislosti na Moskvě. Bylo to opět zčásti mylné přesvědčení o světové výjimečnosti „socialismu s lidskou tváří", které vedlo k nerealistickým předpokladům, že Moskva nakonec vše nějak pochopí a Západ nenechá náš „světoborný" experiment padnout.