MPSV bude sčítat ghetta v Česku, podle expertů jejich počet roste

Situaci zkoumal v roce 2006 tým sociologa Ivana Gabala, který teď usedl jako poslanec ve Sněmovně za KDU-ČSL. Podle tehdejších výsledků bylo v Česku přes 300 chudinských domů a čtvrtí. Žilo v nich kolem 80.000 lidí, a to převážně Romů.

Podle odhadů expertů a zjištění z terénu v posledních letech problematických lokalit přibylo. Podle šéfa vládní agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka jich jsou už víc než čtyři stovky. Roste také počet lidí, kterým odsun na okraj společnosti hrozí. V ubytovnách by mohlo žít 100.000 osob.

Za analýzu chce ministerstvo dát Gabalově společnosti GAC maximálně 5,1 milionu korun. Gabal podle obchodního rejstříku od loňského prosince už není jednatelem své firmy.

Autoři by měli podle zadání vypracovat "celkový přehled" o takzvaných vyloučených lokalitách. Obsahovat by měl i seznam míst, kterým vyloučení hrozí. Výzkum má zjistit i to, jak se využívají k řešení situace evropské peníze ve vybraných 20 obcích.

Jedním z důvodů, proč ghetta stále přibývají, jsou dluhy

Mnohé rodiny se totiž kvůli nim musí vystěhovat, ale na jiný byt už nedosáhnou – proto končí na ubytovnách. Tam pak ale často žijí v nevyhovujících podmínkách a platí nepřiměřené nájemné: "V podstatě se vytváří závislost lidí na majiteli ubytovny a na nelegální práci, kterou často organizují sami ubytovatelé," varuje šéf vládní agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. Konkrétní příklad z Ostravy: podle sdružení Vzájemné soužití platili dva dospělí se čtyřmi dětmi za jednu místnost přes 17 tisíc korun měsíčně, na jiné ubytovně pak dokonce 24 tisíc, což odpovídá rozlehlému bytu 4 + 1 v hlavním městě.

"Ubytovny nemohou být řešením pro sociálně slabé. Jsou naopak jednou z forem bezdomovectví, kterou nelze legalizovat," tvrdí šéfka Sdružení azylových domů v ČR Veronika Najvertová. "Není přípustné, aby ministerstvo upřednostňovalo zájmy majitelů ubytoven před zájmy veřejnými," doplnil ji sociolog a mluvčí Platformy pro sociální bydlení Štěpán Ripka, podle nějž by do přípravy politiky měli být kromě samosprávy a odborníků zahrnuti především lidé, pro které bude bydlení určeno, a organizace poskytující služby.

Romové žijí v českých, podobně jako i v jiných, zemích už zhruba 600 let, ale nebylo jejich soužití s většinovou společností bezproblémové. Obrovskou tragédií představovala 2. sv. válka, kdy nacisté vyvraždili skoro 90 procent českých a moravských Romů. V poválečné historii Romy nejvíc poznamenala nucená asimilace vynucená komunisty – hlavně zákon z roku 1958, který za kočovný způsob života hrozil vězením. Diskriminační norma platila až do roku 1990, informuje web CT24.

Postavení Romů však příliš nezměnil ani přechod k tržní ekonomice: kvůli nedostatečnému vzdělání a nízké kvalifikaci se potýkají s chudobou a nezaměstnaností. Navíc se musí potýkat s rostoucí nesnášenlivosti extremistů i každodenní diskriminací. Počet Romů se v Česku odhaduje na 250 až 350 tisíc, při posledních sčítání se ale k romské národnosti přihlásilo jen 13,5 tisíc obyvatel.