Herman v Letech: Rasismu se musí vyhlásit nulová tolerance

"Ve srovnání s jinými společnostmi si nemyslím, že by ta česká byla v čele xenofobních a rasistických tendencí. Na druhou stranu si myslím, že nelze podceňovat signály, které se i v naší společnosti objevují," řekl Herman ČTK.

Ministr kultury dodal, že by se Česko nemělo ukolébat tím, že se v tomto směru nic neděje. Podle něj jsou proto podobné akce jako ta, která se dnes konala v Letech, hodně důležité. "Já stále hovořím o kultuře připomínání, protože rasismus má hluboké kořeny a bohužel nepatří jen minulosti. Proto si musíme neustále připomínat to, co se stalo. Zločiny, kdy lidi označili určitou skupinu obyvatel za méněcennou," uvedl.

Pietní akt se v Letech dnes konal u příležitosti vzpomínky na několik historických událostí. Právě 1. srpna 1942 byl založen cikánský tábor Lety. "Navíc si 2. srpna připomínáme Mezinárodní den obětí romského holocaustu a ukončení činnosti romského koncentračního tábora v Osvětimi," řekl ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl.

Herman dodal, že tábor v Letech byl za druhé světové války minimálně v jednom aspektu velmi specifický. "Není možné svalovat vinu jen na fašistické Německo. S plnou pokorou je třeba vyznat, že tento koncentrační tábor pro Romy byl veden příslušníky české protektorátní policie. Ve své hrubosti a surovosti se příliš nelišili od německých nacistických katanů v jiných koncentračních táborech," uvedl ministr kultury.

Pomník obětí někdejšího pracovního tábora pro Romy v Letech se nachází v blízkosti vepřína. Především pozůstalí obětí z tábora už několik let bojují za odstranění vepřína.

V březnu 1942 bylo vydáno nařízení o preventivním potírání zločinnosti, podle kterého mohli být lidé, jejichž chování natolik vybočovalo, že se jimi společnost cítila být ohrožena, označeni za tzv. asociály a preventivně uvězněni, aniž spáchali nějaký kriminální čin. Záminkou pro zatčení mohl být pouhý fakt, že byli přistiženi mimo své úředně uznané bydliště. Mezi asociály byli zařazováni také Romové.

V létě 1942 vydala protektorátní policie výnos o potírání cikánského zlořádu, tedy opatření zaměřené již výhradně na Romy. Byl proveden soupis všech Romů a rovněž romských míšenců. Nebral se při tom ohled na způsob života, zda dotyční kočují nebo žijí usedle, nakolik jsou začleněni do většinové společnosti. Rozhodující byl etnický původ. Napočteno bylo zhruba šest a půl tisíce Romů a romských míšenců. Všem odňali občanské průkazy a místo nich dostali cikánské legitimace jako doklad o tom, že nejsou rovnoprávní občané jako ostatní.

V té době se kárné pracovní tábory v Letech a v Hodoníně (později nazývané jako sběrné) změnily na tzv. cikánské tábory a začaly sloužit ke shromažďování romských rodin, které byly považovány za více problémové. Jejich vězni už tedy nebyli pouze dospělí muži, ale celé rodiny včetně nejmenších dětí. Na chod tábora dohlíželi čeští dozorci, kteří se k Romům chovali velmi krutě a hrubě. Uvěznění žili ve velice nevyhovujících podmínkách, protože v obou táborech byla překročena ubytovací kapacita, nebyly zde řádné hygienické podmínky, apod. Muži, ženy a děti byli ubytováni odděleně, takže matky nemohly být se svými dětmi, manželé se svými manželkami. Všichni včetně dětí museli velmi tvrdě pracovat v kamenolomech, v lese nebo na stavbě silnic, vězni pro nedostatek jídla trpěli podvýživou, navíc někteří dozorci si ještě z toho mála potravin zabavovali část pro sebe. Otřesné ubytovací podmínky a nedostatek hygieny zavinily propuknutí epidemie břišního a ještě nebezpečnějšího skvrnitého tyfu.

Jak uvedl server romanovodori.cz, protiromská nařízení byla završena v prosinci 1942 rozhodnutím o převozu Romů a romských míšenců do koncentračního tábora Osvětim-Březinka v Polsku. Tyto transporty probíhaly až do léta 1944 a týkaly se jak Romů uvězněných v cikánských táborech, tak Romů, kteří do té doby zůstávali na svobodě. Do Osvětimi byla poslána naprostá většina českých a moravských Romů, tedy více než 5 500 osob.