ROZHOVOR | Babišovu vládu charakterizuje naprostá neschopnost a diletantismus, řídí nás nemehla, říká Moláček

Nebojí se pojmenovat věci pravým jménem. Komentátor a redaktor Deníku N Jan Moláček volí ostrou rétoriku na adresu ministerského předsedy Andreje Babiše, a to nejen při jeho počínání během jarní koronavirové krize. „Při jejím začátku chápal pandemii především jako možnost prezentovat sám sebe. Měl pokušení využít krizi pro sebe, vytřískat z ní maximum,“ tvrdí Moláček ve druhé části rozhovoru pro EuroZprávy.cz. První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Investigativní novinář se pozastavil i nad špatnou komunikací šéfa hnutí ANO a jeho vlády při vyhlašování restrikčních opatření, která byla mnohdy zmatená a občané netušili, jaká právě platí. Babišovi odpůrci navíc měli problém se s omezováním občanských svobod ztotožňovat. „Když vám omezí občanské svobody politik, u kterého víte, že se snaží všemožnými způsoby zabetonovat moc ve svých rukou, tak začnete přemýšlet, zda náhodou nějaká část toho důvodu není pro to, že by vám dané svobody už nechtěl vrátit,“ vysvětluje absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzivy obor angličtina-čeština. Vláda podle něj není schopná ani legálním způsobem vyhlásit největší omezení občanských svobod, které tady kdy bylo. „To obrovským způsobem podlamuje důvěru v celý systém,“ varuje externí spolupracovník České televize pořadu Reportéři ČT.

Osmačtyřicetiletého Moláčka, který působil také na Nově v publicistickém pořadu Na vlastní oči, nepřekvapuje, že Babiš neodvolal v souvisloti s koronavirovou pandemií ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který působí nekompetentně. „Tvrdím, že ministr Vojtěch je ve funkci jenom proto, že pan Babiš nemá nikoho, kdo by to chtěl dělat. Případné odvolání ministra Vojtěcha by bylo i porážkou Andreje Babiše, protože tím by přiznal, že vlastně ministr zdravotnictví krizi nezvládá dobře. Myslím si, že toto jsou hlavní důvody, proč ministr Vojtech stále ve funkci setrvává,“ míní.

Držitel Novinářské ceny Nadace Open Society Fund v kategorii Nejlepší komentáře za rok 2016, které zveřejňoval na Aktuálně.cz, konstatuje, že nekompetentnost nesídlí jen na ministerstvu zdravotnictví. „Podívejte se na ministerstvo dopravy, které vlastně nikdo neřídí. V jeho čele sedí ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, protože Andrej Babiš nemá nikoho, koho by tam posadil. A samozřejmě výstavba dopravní infrastruktury podle toho vypadá. To je prostě charakteristika celého způsobu vládnutí Andreje Babiše, který si zpočátku pravděpodobně skutečně myslel, že vše zvládne sám, že je dobrý manažer, který na vše stačí. Vidíme, že ne,“ upozorňuje bývalý reportér ČT pro oblast Blízkého východu v období druhé palestinské intifády.

Milovník hry na kytaru a banjo se nediví, že i přes všechny přehmaty a zápory, jimiž se Andrej Babiš prezentuje, má své voliče. „Oni prostě mají pocit, že premiér kope za jejich zájmy. Zvyšuje platy, důchody, snižuje jízdné pro seniory a podobně. Pochopitelně je otázka, do jaké míry Andreje Babiše omezí ekonomická krize a zahýbá či nezahýbá s volebními preferencemi. On se vše samozřejmě bude snažit maximálně oddálit, minimálně do parlamentních voleb. To znamená, že si bude půjčovat horem dolem, zvyšovat deficit rozpočtu, aby ti voliči, kteří ho podporují dnes, což jsou z velké části senioři, neztratili důvod, kvůli kterému ho podporují,“ praví Jan Moláček.

VOJTĚCH SEDÍ NA MINISTERSTVU, NEBOŤ NIKDO JINÝ NENÍ

Pane magistře, nemáte pocit, že opozice během koronavirové krize nedostávala téměř žádný prostor, když v té době byla Česká televize hlavním informačním kanálem?

Myslím si, že v tak mimořádné krizi jako byla epidemie, je naprosto pochopitelné, že je pozornost všech upřená téměř pouze na ty, kdo mají možnost s pandemií něco dělat. To znamená absolutní dominanci představitelů exekutivy. Vlády, ministrů, hygieniků, vedoucích zdravotníků. Samozřejmě byla by chyba opozici úplně upozadit a já si myslím, že nic takového se nestalo. Myslím si, že opozice normálně prostor v České televizi a dalších médiích měla. Delší vysílací čas mají vždy k dispozici ti, kdo vládnou oproti těm v opozici. Tak to je a jinak ani být nemůže, protože z logiky věci mají více témat, která musejí vysvětlit, obhájit, představit a tak dále. V situaci jako byla koronavirová krize, je ten nepoměr ještě větší. Nemůžou klesnout s opozicí úplně na nulu, to nelze připustit, ale myslím si a znovu opakuji, že to se nestalo.

Nedomníváte se že by vláda měla opozici trochu více naslouchat? Protože my jsme se jako stát dostali do fáze, kdy máme historicky nejvyšší schodek státního rozpočtu a jak jsme například dělali rozhovor s předsedou Poslaneckého klubu TOP 09 Miroslavem Kalouskem, není deficit zapříčiněn jen krizí. Dochází k takovým věcem, že ze dne na den se zavírají obchody, jednou se řekne, budou se nosit roušky, pak je to jinak. Během jarní pandemie se často stávalo, že lidé nevěděli, jaká opatření přesně platí, co mají čekat, jiní z toho měli doslova legraci. Neměla by právě vláda občas s opozicí v tak složité situaci, jakou je koronavirus, v určitých intenzích spolupracovat?

Bylo by samozřejmě ideální, kdyby v krizi takového rozsahu vláda byla schopná trošku ustoupit od pokušení využít krizi mocensky pro sebe. To znamená maximálně prosadit sama sebe a maximálně upozadit opozici. Bylo by to ideální. Viděli jsme, že tam došlo k určitému přehodnocení původního postoje, který byl úplně jasný. Andrej Babiš chtěl všechno dělat úplně sám a po čase byl nucen se upozadit. Dokonce v nějakém televizním projevu, několik týdnů po začátku karantény, byl schopen i ocenit roli opozice alespoň slovně. Takže jsme viděli, že tam k určitému prozření došlo, ale samozřejmě pokušení využít krizi pro sebe, vytřískat z ní maximum, je obrovské a Babiš mu z velké části podlehl. Viděli jsme, že ze začátku skutečně krizi chápal především jako možnost prezentovat sám sebe a omezil to možná ne tak úplně proto, že by si uvědomil, že je to špatně, ale protože zjistil, že se mu vše nedaří. Pochopitelně, když premiér vykládá na tiskovce, že má roušek a respirátorů spoustu a kdo chce, ať se přihlásí, že mu prostředky osobně zaveze, a pak se přihlásí desítky institucí, že ony žádné nemají a potřebují a on je taky nemá, tak samozřejmě to jsou taková faux pas, kde si sám sobě kope past. On zřejmě sám došel k závěru, že bude lepší, když se nebude příliš tlačit do popředí. Zejména v situaci, kdy ve vládní reakci na krizi byly obrovské díry, obrovské zmatky. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby v takovéto situaci táhla celá země takříkajíc za jeden provaz, ale představa Andreje Babiše je, že on bude táhnout za ten provaz, kde bude chtít on a kdo chce, může mu pomáhat. Jakmile ale někdo zatáhne trošku jiným směrem, tak už má viditelný problém.

Bezesporu byl Andrej Babiš jednou z nejviditelnějších postav jarní krize, ale co do pozornosti se mu vyrovnal ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který byl opozicí právě hodně kritizován. Kvůli jeho chaosu, nerozhodnosti padaly ze strany pravicových politiků návrhy na odvolání. Nakonec se tak nestalo. Jak byste zhodnotil, čistě jako novinář, jeho roli anebo jeho setrvání ve funkci?

Ministr Vojtěch je podle mě ve funkci jenom proto, že pan Babiš nemá nikoho, kdo by to chtěl dělat. Případné odvolání ministra Vojtěcha by bylo i porážkou Andreje Babiše, protože tím by přiznal, že ministr zdravotnictví krizi nezvládá dobře. Myslím si, že toto jsou hlavní důvody, proč ministr Vojtech stále ve funkci setrvává. Jinak samozřejmě zmíněná situace byla extrémně složitá, extrémně náročná, ale bylo vidět, že ministr Vojtěch je ministr, který je tam úplně kvůli něčemu jinému, a že toto skutečně bylo nad jeho síly.

Koronavirová krize stále pokračuje, ale největší restrikční opatření máme pro tuto dobu doufejme za sebou. Není proto právě nyní čas bilancovat? Na jednu stranu, jak říkáte, Adam Vojtěch je ministrem zdravotnictví, aby tam někdo byl a na druhou stranu je otázka, zda by v době největší krize bylo rozumné jej odvolat a vyměňovat za někoho jiného, kdo by musel naskočit do rozjetého vlaku. Doba se teď ale posunula, trošku se situace zmírnila, byť tedy číselně ne, ale alespoň tlak na vládu je menší. Není teď na čase zhodnotit Vojtěchovo jednání a vyvodit z něj personální změnu?

Jaký signál by Andrej Babiš vyslal tím, že by teď odvolal Vojtěcha? Vyslal by znamení, dělali jsme to špatně. A takový signál on pochopitelně vyslat nechce.

Není ale potom dost nebezpečné, že na tak důležitém postu, možná jednom z nejklíčovějším, jak ukázala pandemie, sedí člověk, u něhož se neřeší kompetence, ale je tam jen z důvodu, aby Andrej Babiš nemusel přiznat svou chybu?

Vždyť to tak není pouze na ministerstvu zdravotnictví. Nekompetence je něco, co charakterizuje vládu Andreje Babiše od samého počátku. Na postu ministra dopravy vlastně ani nikdo nefiguruje. Tam sedí ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, protože Andrej Babiš nemá nikoho, koho by tam posadil. A samozřejmě výstavba dopravní infrastruktury podle toho vypadá. Taková je prostě charakteristika celého způsobu vládnutí Andreje Babiše, který si zpočátku pravděpodobně skutečně myslel, že to zvládne sám, že je dobrý manažer, který na vše stačí. Vidíme, že ne. 

UZURPACE MOCI A POPULISMUS ZPŮSOBUJÍ ZMATKY

Byl jste zahraničním zpravodajem České televize v Berlíně, ve Vídni nebo v Moskvě, a tak můžete srovnávat. Držme se spíše západních zemí, které jste měl možnost dokonale poznat. Jak podle vás zvládá v přítomném čase Česká republika koronavirovou pandemii v porovnání se západními státy?

Určitě bych byl ještě s hodnocením opatrný. Vlastně jsem před hodnocením varoval i v době, kdy to vypadalo, že jsme naprostí premianti a Andrej Babiš se tím velmi chlubil, tak jsem trošku varoval, abychom se takto vnímali, protože si myslím, že nic zdaleka není za námi. Teď to zase vypadá, že čísla u nás jdou více nahoru než jinde. Myslím si, že v Česku převládlo, minimálně v těch prvních týdnech to, že Andrej Babiš podlehl pokušení krizi využít na maximum pro sebe. To byla obrovská chyba. Myslím si, že v zemích, ve kterých nevládnou populisté tímto způsobem, kdy usilují o maximální uzurpaci moci, tak že takovéto zmatky, které to samozřejmě spolu nese, nenastávají. Další věcí je, že v Česku došlo v komunikaci ze strany vlády nebo v krocích kabinetu k řadě rozhodnutí, která podrývají důvěru v  systém. To je samozřejmě v dané krizi špatně. Vzpomeňme na vyhlašování restrikcí. Napřed tam bylo nařízení vlády, následně bylo přesunuto na ministerstvo zdravotnictví bez jakéhokoliv vysvětlení. Nakonec musel Městský soud vládě toto zamítnout, uvedeným způsobem restrikce vyhlašovat nelze, že vše musí vrátit zpátky do režimu vládního usnesení. A teď samozřejmě, co si o tom má člověk myslet? Ta vláda není schopná ani legálním způsobem vyhlásit největší omezení občanských svobod, které tady kdy bylo. To obrovským způsobem podlamuje důvěru v celý systém. Rovněž jsou případy, kdy se vláda snaží pod rouškou krize protlačit nějakou svou agendu, která by za normálních okolností tak snadno neprošla. V této souvislosti se můžeme vrátit k volbě radních v České televizi. Ona to není jenom vláda, to je dneska už i SPD, která je formálně v opozici, ale je součástí mocenského konglomerátu, který zemi nějakým směrem tlačí. Protlačili radní, které by za normálních okolností, kdyby probíhala normální veřejná debata a mohlo se demonstrovat, a tak dále, v žádném případě takto snadno neprotlačili. Oni by čelili obrovskému odporu, byly by velké demonstrace. Jsem přesvědčen, že Andrej Babiš by jednoho z těch kandidátů obětoval a nepustil opozici, aby tam měla nějakého svého člověka. Tady to udělat nemusel, protože veřejná debata byla ochromena, demonstrovat se kvůli restrikcím nemohlo, možnosti byly velmi omezené. Myslím si, že tyto kroky dramaticky podrývají důvěru lidí v celý systém.

Jenže ona není pouze podrytá důvěra ve vládu, ale i v koronavirus jako takový. Pokud se podíváme na průzkum agentury Median, tak by se 43 procent lidí nenechalo očkovat na covid-19. Osobně jsem nabyli dojmu, že vláda nebyla schopna s občany komunikovat. Během krize chybělo nějaké vysvětlování, proč se to či ono zakazuje. Nemělo by být i úkolem vlády říkat občanům důvody, proč přesně dochází k této restrikci?

Určitě ano. A určitě tam hraje roli i fakt, že Andrej Babiš je pro obrovské množství lidí zkrátka a dobře od začátku do konce nedůvěryhodný politik. To je obrovský hendikep. Je to legitimní, na tom není nic k podivení. Jednoduše Andrej Babiš mnoha svými kroky, když odhlédneme od koronavirové situace, ukazuje, že chce v politice prosazovat svoje vlastní zájmy. Zcela ignoruje svůj střet zájmů, který má, takže i to přispívá k nedůvěře. Když vám vyhlásí obrovské omezení občanských svobod politik, u kterého nemáte důvod si myslet, že se snaží uzurpovat moc nad rámec, který získal ve volbách, tak nebudete přemýšlet o tom, proč to dělá, spokojíte se s vysvětlením, že je to potřeba, aby se zastavilo šíření viru. Když vám omezí občanské svobody politik, u kterého víte, že se snaží všemožnými způsoby zabetonovat moc ve svých rukou, tak začnete přemýšlet o tom, zda náhodou nějaká část toho důvodu není pro to, že by vám dané svobody už nechtěl vrátit. Nemůžete lidem vyčítat, že tato podezření  k Babišovi chovají, protože premiér zadává celým svým jednáním v politice k těmto podezřením důvod. Nechci tím říct, že ta opatření, tak jak je vyhlásila vláda, byla špatná.

Vidíte to vy a vidí to i poměrně velká část voličů, ale jeho pozicí zmíněná zjištění podle posledních volebních průzkumů neotřásají. EuroZprávy.cz si v roce 2017 nechaly vypracovat průzkum cílený na to, jak lidé hodnotí tehdejší Babišovy kauzy, jako např. korunové dluhopisy nebo údajná spolupráce s STB a podobné věci. Tehdy vyplynulo, že aktivně je vnímá pouze 8 procent Čechů a méně než 5 procent lidí bylo přesvědčeno, že ho díky nim volit nebude. Mohou se ale jeho nynější čerstvé přehmaty podle vás projevit v blížících se nadcházejících volbách anebo jeho pevná základna zajistí Babišovi i nadále třicetiprocentní výsledek?

Víte, já se příliš nedivím, že voliče premiéra Andreje Babiše neodrazuje například kauza Čapího hnízda. Oni prostě mají pocit, že premiér kope za jejich zájmy. Zvyšuje platy, důchody, snižuje jízdné pro seniory a podobně. Dokud v tomto bude moct pokračovat, dokud ti lidé budou mít pocit, že on hájí jejich zájmy, tak samozřejmě, i když se jim třeba nelíbí, že byl zapletený do takového dotačního podvodu, budou ochotni nad tím přimhouřit oko. To si myslím, že je celkem pochopitelné. Nehledal bych v tom nějakou záhadu. Pochopitelně je otázka, do jaké míry Andreje Babiše omezí ekonomická krize, do jaké míry z jeho preferencemi zahýbá nebo nezahýbá to, že se země dostane do ekonomických problémů. On se vše samozřejmě bude snažit maximálně oddálit, minimálně do parlamentních voleb. To znamená, že si bude půjčovat horem dolem, zvyšovat deficit rozpočtu, aby ti voliči, kteří ho podporují dnes, což jsou z velké části senioři, neztratili důvod, kvůli kterému ho podporují.

Ale potom se právě dostáváme do fáze, kdy je ekonomika v takovém stavu, v jakém je. Těžko říct v jakém stavu bude na konci roku, v jaké kondici bude příští rok, a přesto dochází k tomu, že ze strany vlády je slibováno vůči seniorům navýšení důchodů o 400 Kč měsíčně nad rámec zákonné valorizace... (Rozhovor byl veden na začátku srpna, kdy ČSSD navrhla zvýšení penzí o 400 Kč nad rámec valorizace, pozn. red.)

Protože to poslední, co Babiš potřebuje je, aby právě třeba kategorie seniorů začala přemýšlet, jestli by ta svoje volební rozhodnutí neměla přehodnotit. To by byla pro něho katastrofa. Samozřejmě on už v podzimních krajských i senátních volbách potřebuje uspět. Neúspěch v senátních volbách sice neznamená, že nemůžete uspět o rok později v parlamentních, ale jsou to takové napovídající signály. Někoho to povzbudí, někomu naopak vezme motivaci. Takže Babiš bude samozřejmě do poslední chvíle tvrdit, že důchody se budou zvedat a do poslední chvíle se to bude snažit i realizovat.

Můžeme nazvat zmíněné zvýšení nad rámec zákonné valorizace populistickým rozhodnutím nebo populistickou notou?

Asi se to dá nazvat populistickou notou. Babiš je populistický politik ve všech směrech, takže to asi není žádná výjimka.

Nevyděsilo vás třeba, že vládní koalice uvažovala, že by občané v karanténě vůbec nevolili? Musela se ozvat až opozice. Neznepokojuje vás to a nepřipadá vám, že Babiš se svým kabinetem zkouší, kam až může zajít, jako by testoval demokracii?

Domnívám se, že Andrej Babiš vůbec na zmíněný problém nebere ohled. On vlastně vůbec nepočítá s tím, že by lidé lpěli na svých právech. Dodržování práv jej znovu a znovu překvapuje a je strašně dobře, že si to nenecháme líbit. Je skvělé, že se proti tomuto naprosto skandálnímu plánu znemožnit lidem volit ne proto, že by byli nějakým způsobem nesvéprávní, leželi třeba v horečkách a nebyli schopní se rozhodnout, ale ocitli se v karanténě, maximálně mají zvýšenou teplotu, se opozice ohradila a trvá na dodržování práv. A myslím si, že je velice dobře, že společnost ještě pořád není tak apatická, že by nad tím mávla rukou. Pořád ještě jsme schopni se ozvat a Andrej Babiš je dost citlivý na kritiku, takže on, když vidí, že se skutečně proti něčemu zvedá vlna odporu a daný problém není pro něj zásadní, tak on od něj ustoupí. 

Ještě jednou bychom se chtěli zastavit u ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Žijeme stále v právním státě, když Vojtěchovi se nelíbí nárůst statistiky nemocných na covid-19, tak šmahem škrtne 1 775 pacientů?

Podle mě je to spíš známka diletantismu. Diletantismus a naprostá neschopnost je jedna z věcí, která práci současné vlády charakterizuje. To není jenom ve zdravotnictví. Podívejte se na rozvoj dopravní infrastruktury, na školství, na opatření proti suchu, na cokoliv. Výstavba dopravní infrastruktury se prakticky zastavila. Tady se nestaví vůbec nic. Zůstává to na rovině dálnic a o nějakých vysokorychlostních železnicích, které jsou dávno realitou všude, se ani nemluví. Andrej Babiš byl na návštěvě v Maroku, tam se svezl asi před rokem nebo dvěma vysokorychlostní tratí, kterou Maroko začalo připravovat v době, kdy on tuším vstoupil do politiky. A teď je hotová. U nás není ani na něco takového ani příprava. Abych se vrátil k otázce, že se vede nějaká statistika, pak se na ní někdo podívá, zjistí, že je udělaná o dva tisíce případů špatně, si myslím, že to neznamená, že by Česko nebylo právní stát. Myslím si, že Česká republika je stát, který řídí nemehla, to bych zopakoval volební Babišův slogan. (V září roku 2013 před parlamentními volbami Andrej Babiš napsal legendární tweet, který zněl: „Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla – pozn. red.)

V souvislosti s téměř nulovou absencí modernizace dopravní infrastruktury, na sociálních sítích všude kolují vtipy, že v Itálii postavili za dva roky zřícený dálniční most v Janově a my nejsme schopní za tři roky postavit lávku přes Vltavu v pražské Troji. Na druhou stranu vezměme si dálnici Brno – Vídeň, ta je hotová z rakouské strany. Jsou tam problémy s územním rozhodnutím a podobně, ale nepředstavuje nemoderní česká doprava negativní vizitku vůči zahraničí, což nám může výrazně škodit?

Samozřejmě, že je to obrovsky negativní vizitka vůči zahraničí. A nemluvě jen o dálnicích, ale vezměme si třeba železnici. Když chcete cestovat vlakem z Berlína do Vídně, musíte jet přes Norimberk, Pasov a Salzburg obrovskou oklikou místo toho, abyste jel rovně přes Prahu a Brno, tak je to pochopitelně velmi špatná vizitka pro Českou republiku.

Není pro Českou republiku prohrou, že za premiéra má člověka, který se zapletl s STB, byl členem Komunistické strany Československa. Jak vy si vysvětlujete, že ministerským předsedou je takový člověk?

Samozřejmě, že je to špatně. Ale já osobně pokládám za daleko horší dvě jiné věci. První z nich je neschopnost, o níž jsem už mluvil. Andrej Babiš není schopen Česko v ničem posunout ani o kousek dál. To si myslím, že je zásadnější problém. Druhým problémem je obrovský bezprecedentní střet zájmů, který Andrej Babiš má. A který ho také ochromuje, protože on vyčerpává obrovskou spoustu potenciálu, obrovskou spoustu času a sil na to, aby se tvářil, že neexistuje něco, co všichni vidí. Ten střet zájmů je každému jasný. Agrofert je firma, na jejímž ekonomickém úspěchu má Andrej Babiš obrovský zájem. Má ho v podstatě jako jediný. Samozřejmě i to trestní stíhaní, které souvisí s jeho dvojakou podnikatelsko-politickou rolí. Toto ho obrovským způsobem zatěžuje, ochromuje a samozřejmě pak i celou zemi. Ale možná, že ani kdyby ten střet zájmu neměl, tak by nebyl schopen čistě manažersky posouvat zemi dopředu v oblastech, kde vlastně nemusí hrát roli nějaká politika. Už jsem mluvil například o výstavbě infrastruktury. Vždyť se na tom shodnou úplně všichni, že potřebujeme dálnice! Proč dávno neexistuje zákon, který by zrychlil stavební řízení? Proč dávno dálnice nestojí? Nemusíme se dívat do Německa, které je stavělo od třicátých let. Podívejme se do Polska, které je stačilo postavit za posledních deset let. To samé Maďarsko, to samé spousta dalších zemí v našem regionu. U nás Andrej Babiš, který ovládá klíčová ministerstva v této oblasti, to znamená dopravu i finance, s tím nedokázal za sedm let vůbec hnout. A když ano, pak směrem dolů, protože ty počty kilometrů nových dálnic, které se otevírají, jsou v jednotkách, nejsou to ani desítky.

Vy jste byl reportérem pro Blízký východ v období druhé palestinské intifiády, následně jste působil v České televizi jako stálý zpravodaj v Berlíně, v Moskvě, ve Vídni. Kde se vám nejlépe pracovalo a žilo?

Z těch míst, co jste vyjmenovali, se žije nejlépe ve Vídni. Rakouská metropole je městem, které vítězí ve všech žebříčcích kvality života. Většinou se umisťuje na prvním nebo na druhém místě, prostě na absolutní špici. Ve Vídni se skutečně žije příjemně. Je to čisté, bezpečné, fungující město, takže nejlépe se mně určitě žilo ve Vídni. Co se týče práce, je v Rakousku spousta témat, která zajímají Čechy. Ta politika je podobná, takže je to velice zajímavé, ale třeba v Rusku či na Blízkém východě se dějí věci, které jsou světově dějinné. Zajímají novináře z celého světa. V Rakousku se vám moc často nestane, že byste dělal na stejném tématu jako CNN nebo podobná média. Stane se to například, když je proces s Josefem Fritzlem, který zavíral mnoho let svou dceru do sklepa. Tam jsou média z celého světa, ale jinak běžná témata slovutné televizní společnosti  nelákají. V Rusku se vám to děje běžně. I na Blízkém východě pravidelně děláte na stejných tématech jako největší světová média, a tak je to potom řekněme v uvozovkách prestižnější. Samozřejmě Rusko a Blízký východ jsou novinářsky pro zahraniční zpravodaje nebo novináře, kteří dělají zahraniční témata, úplně nejzásadnější teritoria světa. Já jsem velice rád, že jsem měl možnost nějakou dobu uvedená teritoria pro ČT pokrývat a určitě to bylo skvělé období.

RUSOVÉ MU NEUVEDLI DŮVOD, PROČ JEJ VYHODILI

Co bylo důvodem že vám Rusko v roce 2006 neprodloužilo vízum i akreditaci, a tak jste tam po pouhém roce musel skončit?

Rusové oficiálně žádné důvody neuvádějí. Ani mně tehdy nic nesdělili. U nás o tom tehdy média psala, že ve stejné době Česká republika neprodloužila akreditaci zpravodaji tehdejší agentury RIA Novosti, což byla státní agentura ovládaná ruským ministerstvem zahraničí a že ten ruský krok vůči mně byl nějakou odvetou reciproční. Z oficiálních zdrojů to nevím, to nám nikdo v Moskvě nesdělil, ale česká média o tom spekulovala.

Co obnáší život stálého zahraničního zpravodaje? Kromě toho, že se stýkáte se světovými osobnostmi, musíte dělat i takové věci jako vyúčtování každého měsíce a podobně. Jak byste stručně popsal, co role zpravodaje obnáší?

Je to taková one man show. Vlastně tam jste většinou dva. Vy a kameraman. Je na vás všechno. Například provoz střediska, což je různé v různých zemích. V Rakousku to problém není. V Moskvě je ale problém trošku větší, protože je tam spousta celních věcí na televizní techniku a podobně. Takže toto všechno řešíte. Samozřejmě klíčová je novinářská práce. Té musíte věnovat nejvíce času.

Zmínil jste, že hodně času trávíte s kameramanem. Chceme se tedy zeptat na ponorkovou nemoc, lezli jste si někdy na nervy?

Měl jsem štěstí, že jsem ve všech destinacích byl se skvělými kameramany nejen profesně. To znamená vynikajícími kameramany. Ve všech případech to taky byli lidé, se kterými tento problém příliš nehrozil, protože to byli pohodoví, přátelští a bezproblémoví kluci. Nemůžu si stěžovat. Strávili jsme spolu strašnou spoustu času v autě, v letadle, na place, ve střižně. Prakticky pořád. Ale nemůžu si stěžovat, že by docházelo k nějakým konfliktům typu, jaké jste uvedli.

V zahraničí jste s sebou měl i rodinu. Hodně času jste věnoval práci a musel jste ženu a děti odsunout na druhou kolej. Jak to rodina snášela?

Samozřejmě, že nic příjemného to není. Koneckonců je to jeden z důvodů, proč jsem přestal dělat zahraničního zpravodaje. Když jsem se vrátil z Rakouska, nevzal jsem už další nabídky jet do jiné destinace právě proto, že by tím trpěla rodina. Můj syn chodil tehdy do první třídy ve Vídni, normálně do rakouské školy, kde výuka probíhala v němčině, pak navštěvoval druhou třídu v Česku a do třetí by zase chodil někde jinde a učební látka by se probírala zase v jiném cizím jazyce. Takže to byly ty důvody, proč jsem se rozhodl z toho vystoupit.

Nyní píšete pro Deník N. Nedělalo Vám problém přejít z mluvené novinařiny do psané žurnalistiky?

Dělalo. A dělá mně to stále problém i po dvou letech. To je úplně jiná disciplína. Já jsem tu televizní novinařinu dělal asi osmnáct let. Když přijedu někam, kde je více novinářů, mám tendenci chodit ke kameramanům a pořád se tam cítím více doma. I teď po dvou letech. Stále s tím pochopitelně bojuji a učím se to.

Zase tak skromný být nemusíte. Psané slovo vám totiž není cizí, když jste za rok 2016 získal Novinářskou cenu Nadace Open Society Fund v kategorii Nejlepší komentáře, které jste zveřejňoval na Aktuálně.cz. Máte tedy nějaký recept, jak psát kvalitní komentáře?

Žádný zaručený recept nevlastním. Mohu jenom říct, co funguje u mě. Já jsem měl ten luxus na volné noze, že jsem neměl žádnou smlouvu, že bych musel napsat komentář denně nebo každý druhý den. Takže jsem vlastně mohl psát pouze o tématech, která mě skutečně zajímají a o kterých skutečně přemýšlím, u kterých mám pocit, že mě napadlo něco nebo jsem přišel na nějakou souvislost, která by si ten komentář zasloužila. A z toho se pak v mém případě může podařit, že vznikne nějaký dobrý text. Vlastně takový luxus mám i v Deníku N, kde sice už pracuji na plný uvázek, ale nepíšu jenom komentáře. Když nemám pocit, že bych se chtěl k něčemu vyjádřit komentářem, píšu něco jiného. Dělám rozhovory, píšu zpravodajské články nebo se dívám na nějakou kauzu. Nevím, zda je to recept pro každého, ale u mě funguje. Psát komentář, když mám pocit, že mám co říct. Tak toto je asi základní.

Na závěr otázka na odlehčení. Ve volných chvílích se věnuje hudbě, jste vynikajícím banjistou a kytaristou, který má rád bluegrass a na banjo jste hrál například i při působení v Moskvě. Jak jste s k tomuto koníčku dostal a je to pro vás ideální způsob k odreagování se od novinářské práce? Vy jste to v jednom rozhovoru pro Český rozhlas zdůvodňoval tím, že když jste trávil čas ve střižně, tak jste se nechtěl dívat na film a nyní když píšete, nebudete číst knihy...

Knihy čtu stále, ale je pravda, že po té práci mně jako relax nejvíce pomohou dvě věci. První je běhání. Trošku se protáhnout někde v lese, je fajn. Druhou věcí je právě sednout si s kytarou. Zahrát si na ni chvilku. Vezmu si kytaru a hodně si tím vyčistím hlavu. Dělám to už roky, není to tak, že bych s tím začal až nyní při práci. Je to taková moje záliba a cesta, jak se odreagovat.

Sledujte Jana Moláčka na Facebooku a Twitteru a autory rozhovoru na Facebooku a Twitteru.