KOMENTÁŘ | Normalizace v přímém přenosu. Mráz nepřichází z Kremlu, ale z hejtmanství

Diktovat tisku, co může a nesmí psát, jsme tady už měli přes čtyřicet let. Ano, pokud někdo otiskne materiál, v němž média někoho lživě haní, uráží či dehonestuje, pak je opravdu na místě se ozvat a třeba i podat trestní oznánemí. Ani v demokracii není přípustné se jen tak falešně navážet do druhých. Naštěstí. Ovšem způsob, jakým jedná Krajský úřad Středočeského kraje je opravdu za čarou. Anebo je Středočeský kraj výjimečným, nebál bych se napsat zázračným regionem, který měl dostatek ochranných prostředků, zatímco celá země po nich volala S.O.S. Vždyť i jejich absenci v půlce března, kdy se tato aféra narodila, přiznal na svém twitteru i ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) a za nedostatek roušek a respirátorů, na který si stěžovaly některé nemocnice či zdravotní sestry, se omluvil.

Na kalendáři svítí rok 2020, nikoli totalitní letopočet 1970

Zajímavé je, že v březnu paní hejtmanka na sociálních sítí psala, že respirátory či roušky jsou aktuálním problémem a prosila o pomoc v podobě jejich dodání. Znamená to tedy, jak naznačilo Svobodné fórum, že šéfka kraje teď sedí za svým pracovním stolem a píše sama na sebe trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy? Když tvrdí, že poté, co otevřený dopis lokální web zveřejnil, pak se díky němu i záchranářce obraceli zoufalí lidé na úřad a báli se, že zůstanou při pandemii napospas, či mohou něco chytit přímo v záchranářském voze, tak se ptám, jestli vystrašené občany touto poznámkou skutečně uklidnila? Opravdu nevím.

Paradoxní je, že Náš region přetiskl jen v plném znění otevřený dopis od záchranářky a nevyjádřil přitom nikterak ani svůj názor. A Veronika Brožová, jež si dovolila upozornit na skutečnost, že ve Zdibech se téměř nemají jak před zákeřným virem chránit, po tlacích od nadřízených se rozhodla své místo opustit. Musel jsem se opravdu podívat, zda na mém kalendáři svítí rok 2020 a nikoli normalizačně totalitní letopočet 1970.

Oporu paní hejtmanka Pokorná Jermanová nenalezla ani u svého stranického šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Premiér otevřeně vyjádřil, že trestní oznámení kvůli rouškám je ze strany Středočeského kraje zbytečné a nešťastné. Otázkou je, zda to ministerský předseda myslel opravdu upřímně. Je totiž veřejně známo, že některé své postoje řídí podle veřejného mínění. Pokud jej marketingový expert na PR Marek Prchal upozorní, že na internetových diskuzích lidé protestují či špiní hnutí ANO, často velmi pravděpodobně změní názor. Jestli je to tak i v této kauze, nelze ale stoprocentně tvrdit.

Babiš obdivuje Havla, který čelil podobným totalitním metodám

Je zarážející, že premiér Andrej Babiš v projevu ke 30. výročí 17. listopadu 1989, kdy si národ vybojoval zpět svobodu a demokracii, zmínil odvahu pana prezidenta Václava Havla za minulého režimu. Doslova řekl: „Jeho odvaha byla obdivuhodná. Nejsem pyšný na členství v KSČ a jak jsem mnohokrát řekl, nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel.“ Je tedy až komické, že politička, která je rovněž z hnutí ANO a má tedy tak blízko k ministerskému předsedovi, pomalu oživuje totalitní metody, jímž musel čelit zmíněný prezident pan Václav Havel. Jak jinak než návratem normalizačních časů lze nazvat jednání kraje, když popotahuje tisk za přetištění otevřeného dopisu a schopná záchranářka na základě už zmíněného tlaku od nadřízených, což sama potvrdila, se rozhodne raději odejít.

Nikdo nechce paní hejtmanku přirovnávat k bývalým komunistickým kádrům a hanit ji či snad dehonestovat. Ale sama se nemůže například na starší generaci hněvat, že toto jednání mnohým připomíná dobu, kdy svoboda projevu v bývalém Československu absolutně neexistovala. A část dnešních seniorů, a nejen oni, jsou proto alergičtí na papalášství, jak celý spor označil šéf středočeské ČSSD Robin Povšík. Nemám právo hodnotit detailně osobu hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové. Ale nepřál bych jí, aby si ji někteří lidé spojovali s neoblíbenou a stále žijící komunistickou političkou Marií Kabrhelovou, bývalou předsedkyní Ústředního výboru Československého svazu žen.

Jermanovou může spor připravit o místo na kandidátce

Kabrhelová byla totiž známá tím, že tvrdě uplatňovala svoji moc a s oponenty neměla slitování. Dokonce se traduje historka, že když prý měla v zimě přijet na své venkovské sídlo v Maršově na Vysočině, cestáři všeho nechali a rychle protahovali cestu, aby soudružka neuvízla v závějích. Je ale na místě důrazně zopakovat, že nikdo neříká, že jak jednala Marie Kabrhelová, přezdívaná Rudá carevna, tak se chová i hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová. Přece jenom určitý a podstatný rozdíl mezi nimi totiž stále je.

Celá kauza, v níž si zřejmě chtěla posílit svoji autoritu, může Jermanovou smést do politického suterénu či úplného zapomnění. Blíží se totiž podzimní volby do krajských zastupitelstev, v nichž by jistě ráda svůj post obhájila. Nesouhlas premiéra Babiše svědčí o tom, že ji čekají horké chvíle, aby se na kandidátku vůbec dostala. Z meziřádků ministerského předsedy, který prohlásil, že kraj pod jejím vedením má konkrétní výsledky, které ale potom tento spor zastíní, naznačuje, že Jermanová má před sebou přinejmenším nejistou budoucnost. A příliš jí ani nepomohlo to, že se opět obrátila na policii, aby znovu posoudila trestní oznámení, které podal kraj o možném šíření poplašné zprávy v kauze roušek u záchranářů.

Emoce k politikům nepatří, pak kupí směšné chyby

Politici by měli mít určitý nadhled a nešťourat se ve všem, co jim je proti kůži, či dokonce hned kontaktovat advokáty, aby sepsali žalobu na toho či onoho. Musejí si uvědomit, že jsou volenou, tudíž veřejnou osobností, která je pod drobnohledem veřejnosti i médií. A pokud ztratí chladnou hlavu a nechají se pohltit emocemi, kupí i směšné chyby, jako paní hejtmanka, která v přímém přenosu pořadu České televize Události komentáře, osočila moderátorku Světlanu Witowskou, že případu nerozumí, neboť nemá právní vzdělání. Bohužel si nezjistila, že novinářka je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy a mnoho nechybělo, aby se vydala na kariérní dráhu soudkyně.

Šéfka Středočeského kraje tak zřejmě nechtěně parafrázovala snahu některých studentských vůdců z Listopadu  1989, kteří iniciovali o deset let později výzvu Děkujeme, odejděte! na Neděkujeme a podáváme rovnou trestní oznámení. Skutečně se jedná o nešťastnou aféru, jež kromě svobody tisku hlavně poškodila všechny záchranáře a zdravotníky, kteří v první linii nasazovali své zdraví, aby občanům své země zachránili životy. A místo vděku přijde Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje o schopnou, odvážnou záchranářku, která podle vlastních slov už nechce pracovat pro organizaci, za níž se stydí a sama se dokonce vyjádřila, že jí kauza připomíná 50. léta.

Vždy se říkalo, že Mráz přichází z Kremlu, což je i název knihy bývalého tajemníka Ústředního výboru KSČ a později i dosazeného do funkce člena předsednictva ÚV KSČ Zdeňka Mlynáře, který pak během normalizace podepsal Chartu 77. Jeho dílo přináší jedinečné svědectví o jednom z nejtemnějších okamžiků české a československé historie, a to nejen o 21. srpnu 1968, ale i o měsících, které k národní katastrofě vedly, dny a týdny, které následovaly bezprostředně po ní. Titul knihy nyní tedy znovu ožil, ale s drobnou úpravou i dovětkem: Mráz nepříchází z Kremlu, ale z hejtmanství. A to v přímém přenosu. Bohužel.