Stanislav Křeček udeřil: Je po třiceti letech od listopadu 1989 co oslavovat?

Podle Křečka došla mnoha lidem v listopadu 1989 trpělivost. Určitě nevolili mezi dnešním kapitalismem a tehdejším socialismem, ale spíše si přáli to lepší z obou. „Nezdá se, že by obecně panovala naprostá shoda na tom, jaký režim v listopadu 1989 vlastně skončil. Zda totalitní diktatura s občasnými světlými místy, nebo režim zaručující jistou míru sociálních jistot pro všechny s občasnými excesy. Když si vzpomenu na desetitisíce lidí, na které jsem se v Listopadových dnech díval s balkonu Melantrichu, ptám se dnes, co si ti lidé vlastně přáli, co chtěli a co nechtěli. Kolik z nich si umělo představit, nebo si dokonce přálo přesně to, co prožíváme nyní?“ napsal Křeček.

Na sociálních sítích se stále častěji vyskytují prohlášení lidí, kteří tvrdí, že žádný důvod k oslavám listopadových událostí není a že oni slavit nebudou. „Jistě je co slavit. Přinejmenším to, že listopad 1989 nám zprostředkoval poznání, že takhle to dál nejde. Ať již jsme si to v těch dnech uvědomovali či nikoliv. Nenechme se otrávit elitářskou nadřazeností těch, kteří se nám opět v souvislosti s Listopadem určitě připomenou. Pokud nechceme slavit to, co je dnes, slavme to, co bude nebo může být příště. A Listopad bezpochyby přinesl svobodu o tom nejen přemýšlet, ale i usilovat. Tak to dělejme. A opravdu to stojí za to,“ vysvětlil Křeček.

Konstatoval, že v minulém režimu nesměl člověk vlastnit víc než jeden byt. Bylo to omezení svobody. Současně to však znamenalo, že nikdo nemohl vlastnit stovky bytů a ty se ziskem pronajímat chudším spoluobčanům.

„Debaty, nebo spíše výkřiky nad smutnou událostí v posledních dnů – úmrtím K. Gotta, učinily tento stav ještě méně přehledným, než byl dosud. Vyčítá-li dnes kde kdo Gottovi že byl „loajální s komunistickým režimem“, nebo se podílel na „blasfemii normalizačního režimu“ a nám všem se připomíná nedostatek „života v pravdě“, pak chybí vědomí o tom, jak málo se politika odráží v denním životě obyčejných občanů. Opravdu si někdo vážně myslí, že těm, kterým se líbili písničky K. Gotta, nějak vadily ty řeči a podpisy kolem tzv. anticharty? Brali to jako nezbytnost, kterou nemohou ovlivnit, ale kterou si nenechají kazit život. Jít do práce a postarat se o děti totiž museli obyčejní lidé v únoru 1948, stejně tak jako v listopadu 1989 a budou muset i listopadu 2019. Jenom je nějak problém v tom, že lidé tuší, že minulý režim byl sice nepřijatelný, ale jen do jisté míry,“ napsal na blog Aktuálně Křeček.