RECENZE: Vezmi mě na Měsíc je půvabná romantická komedie stavící na konspirační teorii

Zápletka se snažením NASA během studené války však slouží především jako prostředek k rozvětvení ústřední romantické linie, čerpající z tradice screwball komedií, jež si nejčastěji spojujeme s obdobím klasického Hollywoodu. Staví na dialogových přestřelkách mezi ústředním párem, který se přes původní soupeření začíná sbližovat. Nejsou prototypem typické romantické komedie, kde jde o lásku na první pohled, jakkoli zrovna Vezmi mě na Měsíc tento model vědomě variuje, ale o soupeření mezi mužem a ženou, kteří jsou vykreslování naprosto rovnocenně. Nesledujeme žádný popelkovský narativ.

Protagonistka Kelly je úspěšnou markeťačkou, dost možná tou nejlepší. Umí zapůsobit a podmanit si patriarchální prostředí, společnosti ve světě reklamy prodává zkreslenou realitu. Najme si ji samotná vláda, aby vylepšila jméno NASA, jejíž projekt číslo jedna – dostat se na Měsíc, se setkává se stále menším zájmem a nadšením, kvůli zuřící válce ve Vietnamu. Cole je oproti tomu pracovitým a vůči médiím nedůveřivým vedoucím technického úseku, jenž připravuje kosmonauty na riskantní misi. Mezi Kelly a Colem se tak střetává protichůdná, avšak přitažlivá životní filosofie a priority.

Dynamika ústřední dvojice zakládá na workoholismu obou z nich. Oba svou prací žijí, když se v ní společně setkají, nesouhlasí spolu. Zároveň to mezi nimi jiskří a děj táhnoucím konfliktem je tak balancování persony pracovního a osobního života. A jde tyto části vůbec oddělit? Jejich pracovní rozdíly se postupem začnout vyvažovat a oba v přístupu toho druhého nachází pochopení. Vlivem Kellyina marketingu, jež z kosmonautů lehce pochybnými prostředky udělala superhvězdy, totiž celý národ upíná pozornost k obloze, která pro ně znamená naději a štěstí v jinak politicky bolestivé době. Tvůrci ukazují, jak jednoduché je odlákat pozornost společnosti, zároveň jde pro ni alespoň o špetku naděje a štěstí. Problematika tak má dvojsečný nádech, mezi řádky nás vyzývá k polemice ohledně toho, co je ještě správné a co už ne.

Film chvílemi osciluje k politické satiře. Ukazuje, že snahy o přistání na Měsíci nebyly široce přijímané a hodnocené pozitivně. Jde však o pouhý náčrt a od vnímání společnosti a mediální mašinérie se odchyluje, aby kriticky reflektovala vládní snažení, která chce mít NASA jako propagandistický nástroj. Tvůrci oslavují přehlížené hrdiny, kteří v hektickém nasazení a podfinancování plnili umanuté vládní sliby. Široký obrázek doby je ale spíše v pozadí, ve prospěch romantické linky, jejíž největší nepřítel je požadavek vlády, aby se přistání na Měsíci pro jistotu předem nafilmovalo.

Dobovou atmosféru podtrhuje soundtrack šedesátkových songů, archivní televizní záběry a pestrobarevně zářící kostýmy ústřední dvojice, kterou odlišují a zvýrazňují oproti ostatním postavám pohybujících se v jendolitých bílých košilích. Esprit Kelly připomene postavy ztvárněné Katheryne Hepburn, Cole pak není archetypálním Cary Grantem nebo Spencerem Tracym. Spíš než poťouchlost v sobě chová zádumčivé trauma z tragického incidentu Apolla 1 a většinu času je zarputilým pracantem, jenž chce odčinit osobní selhání. Tatumova stoickost se s energičností Johannson podmanivě doplňuje, ačkoli chemii mezi nimi sráží nevyvážené tempo a celkový rytmus vyprávění.

Tematicky i motivy rozkročený titul brzdí až příliš předvídatelné sebevážné chvíle, jež jsou realizovány tím nejvíce tendenčním a v jádru repetitivním způsobem. Osobní dilemata a nevyřešená minulost je rozplétána zkratkovitými a klišoidně zavánějícími dialogy. Jakoby se v dialogových přestřelkách a pracovním soupeření fungující chemii nedokázalo překlopit do intimních a vážných segmentů. Celkově ostré a chytré tempo se především k závěru filmu bez konceptu rozpadne a ztrácí potřebný švih. Nevyřešená minulost postav je v mnoha ohledech redundantní. Sice je do jisté míry definuje, zároveň však pro konflikt mezi nimi není tolik důležitá a působí nadbytečně.

Celkově jde ale o velmi vkusnou a chytrou romantickou komedii, která konflikt ústředního páru fluidně propojuje s dobovou atmosférou a širším obrázkem. Má podmanivý retro nádech, nejen svým zasazením a kulisami, ale i stylizací, příznačnou cudností a odkazováním ke klasickým screwball komediím. Nelze se však ubránit dojmu, že Vezmi mě na měsíc od režiséra Grega Berlantiho, jenž se aktuálně věnuje především tvrobě superhrdinských sérií, mohlo být ještě vybroušenější a ukotvenější. Stále je však velmi inteligentní, podmanivá a společně s nedávným Kaskadérem ukazuje, jak se má správná romantická zábava z Hollywoodu dělat.

Hodnocení: 65 %

Režie: Greg Berlanti

Scénář: Rose Gilroy

Hrají: Scarlett Johansson, Channing Tatum, Jim Rash, Ray Romano, Woody Harrelson, Colin Woodell, Christian Clemenson, Alex Veadov, Jessie Mueller, Noah Robbins

Česká premiéra: 13. června 2024

Distribuce: Falcon