RECENZE: Z vidláka mafiánem snadno a rychle. Slovenský hit MIKI je přímočarou gangsterkou

Divoká éra 90. let není lákavou látkou pro filmaře jen v Česku, ale i na Slovensku, kde kriminální podsvětí klíčilo snad ještě více. V posledních letech vznikl portrét kontroverzního politika Mečiar (2017), kauzu únosu prezidentova syna mapující dokument Skutok sa stal (2019), zběsile eklektická komedie Invalida (2023) či rozsáhlý krimi thriller Válka policajtů (2024). V dubnu tohoto roku navíc vyšla akční videohra s otevřeným světem Vivat Slovakia, kde se ujmete policisty v utajení, abyste pronikli do zločineckých struktur. Jednotlivé mise pak replikují některé z nechvalně proslulých kauz. Étos a do jisté míry i mýtus divokých devadesátek je zkrátka v kurzu a drží se ho i tvůrci MIKIHO, v němž sledují vzestup Mikuláše Černáka (Milan Ondrik) z kšeftaře ve vlivného gangstera.

Film režíroval Jakub Kroner, jenž má za sebou lifestylovou komedii Šťastný nový rok (2019), zběsilý animák LokalFilmis (2015) či fantasy seriál Vědma (2023). Kromě něj je důležité jméno scenáristy Miro Šifry, který v současnosti platí za jednoho z těch vůbec nejlepších. Stojí například za multižánrovou detektivkou Úsvit (2023) či kriminálkami České televize Rédl (2018) a Zrádci (2020). Jeho cit pro výstavbu dramatu pod rouškou detektivního nebo kriminálního žánru se propisuje i sem, ačkoli tentokrát mnohem přímočařeji. MIKI se vyprávěním liší například od českého Příběhu kmotra (2013) či Gangstera Ka (2015), kde paralelně sledujeme mafiánský vzestup a vyšetřovatele, kteří jsou gaunerům neúprosně v patách. V obou případech dokonce samotní detektivové příběh vypráví.

Oproti tomu MIKI nám pohled stran zákona nezprostředkovává a soustředí se čistě na kriminální machinace. Vyprávěním a stylem připomene Scorseseho gangsterké fresky, oproti nim však nevyužívá konceptu vypravěče. Staví na pro gangsterský žánr typickém narativu, kdy sledujeme zprvu bezvýznamného zlodějíčka, jenž si namlouvá, že se na zločinnou dráhu vrhnul, aby se rodina měla lépe. Postupně přes stále náročnější fušky stoupá po hierarchickém žebříčku, s čímž roste nutkání hromadit nejen majetek, ale i širší vliv na společnost. Vždy ve vlastním zájmu. Film načrtává otázku, na kolik Černáka zkazila kriminální dráha a na kolik v něm zlo bylo dříve zakořeněné. Celý film totiž sledujeme, jak se postupně odosobňuje a stává se nekompromisním bossem, který se rodinnými hodnotami jen ohání. Nejdůležitější hodnotou je totiž moc.

Tvůrcům nejde o hlubokou psychologizaci. Strukturu tvoří především pásmo kriminálních akcí, jež nabývají na intenzitě, nebezpečnosti i důležitosti. Skrze zdánlivě nedbalé dialogy a pohledy sledujeme, jak se mění vztahy mezi dříve nerozpojitelným gangem. Ambice každého se mění. Syžet nám dopřává jen tu nejpovrchnější část. Vše, co se děje v zákulisí a v nitrech nevypočitatelných protagonistů si musíme domyslet. Jsou opředeni určitou formou tajemství a neproniknutelnosti. Konstruovaný subsvět gangsterů k celospolečenským událostem neodbíhá, věrně ale zachycuje atmosféru 90. let, kdy jakoby bylo všechno možné, bez ohledu na morálku i legislativu.

Morální soudy nevynáší ani nad protagonisty. Nejde o mravokárný titul. Suše ukazuje, jak jednoduché je skrze zločin stoupat vzhůru. Segmenty s pácháním zločinu po čase začnou být redundantní, jelikož v závěrečné třetině již nenabízejí nic, co by narativ rozvíjelo či obohacovalo. Po nějakém čase se Černákova osobnost plně vykreslí a etabluje. Změny v jeho povaze a stupňující se chladnost vnímáme skrze jednotlivé kšefty, jež jeho osobnost formují. Po čase už se však nikam neposouvá, i když je ve scénáři prostor pro větší prokreslení ostatních postav či zločinného světa, stále sledujeme variované vloupačky či vyvražďovačky. Na druhou stranu ale závěrečná třetina buduje všudypřítomnou paranoiu. Čím větší ryba jste, tím větší je šance, že vás někdo bude chtít sejmout. Vždy vám někdo bude dýchat na záda. Celkově však zločinnému pásmu chybí gradace a stává se nemotivovaně cyklickou.

Stylistika dynamicky střídá nesvázanou kameru ze steadicamu i déle inscenované záběry, kdy kamera v jednom záběru plynule odhaluje noční kluby a pomyslné semeniště zločinu. Dočkáme se i vtahujících “sledovaček” postav zezadu, stejně jako u zmíněného Scorseseho. Dravost a chladnost se do formálního uchopení propisují, dojde i na obligátní montáž, asociující kultovního Kmotra (1972). MIKI je tak veskrze eklektickým gangsterským tvarem, jenž zajeté žánrové tropy uplatňuje na lokální příběh. A dělá to velmi působivě. Zbavuje se jakékoli morální reflexe, stejně jako protagonista. Na film se nejlépe nahlíží jako na poctivě přímočarou a stylisticky sugestivní žánrovku, která nemá ambice o přesah a veškeré soudy nechává na publiku. Neobhajuje, nekárá, nehledá příčiny.

Jde však pouze o první část – druhý film s názvem ČERNÁK dorazí na začátku příštího roku a slibuje vysokou politiku. MIKI totiž nemapuje vzestup a pád, jak bychom vzhledem k žánru očekávali. Pod povrchem kapitol zločinného života završuje absolutní odcizení asertivního člověka, kterému se svět vrcholného zločinu teprve otevírá. Úvodní sekvence vyobrazuje Černáka, jak za autem vláčí neškodného zlodějíčka pro pobavení ostatních. Začátek lícující závěrečná sekvence jej zase ukazuje jako respektovaného mafiána, za nímž dojíždí davy. I přes nechtěnou repetitivnost jde o obdivuhodně zvládnutou lokální gangsterku, jejíž druhá část dosavadní výstavbu snad plně zúročí.

Hodnocení: 70 %

Režie: Jakub Kroner

Scénář: Miro Šifra

Hrají: Milan Ondrík, Dušan Cinkota, Gregor Hološka, Michal Kubovčík, Martin Nahálka, Anna Javorková, Rebeka Poláková, Marek Fučík, Petra Vajdová, Soňa Norisová

Česká premiéra: 22. srpna 2024

Distribuce: Cinemart