Šikanou je ohroženo každé dítě. Jak s ní zatočit?

Pokud jde o definici šikany, tak se jedná o jakékoliv chování, jehož jediným cílem je ublížit, případně zastrašit jednotlivce, či skupinu. Jedním z jejích hlavních znaků je opakovanost. Nejedná se tedy o jednorázovou rvačku, případně spor mezi dětmi a mládeží. Pokud se kluci o přestávce poperou a druhý den spolu zase vychází, tak se o šikanu nejedná. Další charakteristikou tohoto sociálně patologického jevu je i jasně daná role oběti a agresora a nerovné postavení mezi nimi. Útoky nemusí být pouze fyzické, ale mohou zahrnovat i verbální urážky, včetně pomluv a psychoteroru (typické zejména pro dívčí kolektivy). Psychickou šikanu je pak také velmi těžké odhalit, protože není jasně viditelná.

Oběti i agresoři mají několik typických vlastností. Pro šikanující je typické, že jsou ve vztahu k šikanovanému v nějaké značně nevýhodě - lepší fyzická, nebo i duševní kondice atd. Přestože ve společnosti panuje klišé, že se musí jednat o problémové dítě, není tomu vždy tak. Bývají případy, kdy šikanují děti s dobrými školními výsledky, které se těší všestranné oblibě učitelů a spolužáků. Takovým typům agresorů se říká elegáni. Ti dokáží své činy poměrně snadno skrýt. O to jsou víc nebezpeční. Zpravidla pocházejí z rodin bez emocí a lásky, kde se uplatňuje autoritářská výchova a vojenský režim. Dalšími agresory jsou vtipálci, kteří šikanují pro zábavu, a pocházejí z prostředí bez dostatku duchovních a mravních hodnot. Pouze hrubiáni plní všeobecně zažité představy, že agresorem bývají žáci s kázeňskými problémy.

Šikanovanými, tedy oběťmi, se stávají děti, které se nějakým způsobem odlišují. Jedná se však o velmi zjednodušenou verzi, protože všichni jsme svým způsobem originál, a máme něco, co nás odlišuje od očekávaného průměru. Mnohdy se jedná o naprosto banální rozdíly. Stačí, aby se jednalo o dítě jiného etnika, se staršími, případně velmi mladými rodiči, z chudších, nebo lépe zabezpečených rodin. Aby se dítě stalo obětí, musí být nějakým způsobem oslabené oproti agresorům, nikoliv pouze odlišné.

Poznat, že je vaše dítě šikanované, je velmi náročné. V prvé řadě si musíte umět připustit, že se něco takového vůbec může stát. Nenechávejte se unášet klamnou představou, že je vaše dítě silné, a že si dokáže v takovém případě poradit. Bohužel se šikanované děti v drtivé většině rodičům, případně pedagogům, bojí se svými problémy řešit. Důvodů je mnoho. Tím nejčastějším je strach z možné odvety ze strany šikanujícího, ale i ostych a obavy, že nebudou brány vážně, případně klesnou v očích rodičů. 

Rodiče by rozhodně měli zpozornět, když dítě nemá ve škole žádné kamarády, se kterými by mohlo trávit volný čas. Dalšími varovnými faktory je výrazné zhoršení školního prospěchu, časté noční běsy, neomluvené absence, výhrůžky sebevraždou, poškozené nebo ztrácející se školní potřeby apod. Neberte ale na lehkou váhu ani případy, kdy dítě chodí do školy oklikou, případně se často dožaduje dovozu, či odvozu autem.

V případě, že je vaše dítě šikanované, obraťte se neprodleně na jeho třídního učitele, případně i ředitele, metodika prevence a výchovného poradce. Pokud máte ve spolupráci se školou pocit nezájmu, zkontaktujte také Českou školní inspekci. Domníváte-li se, že žádné kroky nepřispěly ke zlepšení klimatu ve třídním kolektivu, případně se šikana dostala do pokročilejších stádií, přemýšlejte i o změně školy. Při podezření, že byla na vašem dítěti spáchána trestná činnost, zkontaktujete Policii ČR.

Šikanování může naplňovat skutkovou podstatu několika trestných činů. Jedná se například o omezování osobní svobody, ublížení na zdraví, vydírání, loupež, znásilnění atd. Osoby, které nedosáhly věku 15 let, nejsou trestně odpovědné, ale to nijak nebrání tomu, aby jim úřady neuložily ochrannou výchovu. Mladiství, tedy starší 15 let, ale mladší 18 let, už trestně odpovědní jsou, a jejich provinění řeší soudy ve věcech mládeže. Zletilí, tedy starší 18 let, jsou plně trestně odpovědní.