Dabing v ohrožení, ministr chce titulky a víc angličtiny

"Ministerstvo školství se bude prostřednictvím pracovní skupiny složené ze zástupců ministerstva a České televize, která se zabývá možnostmi obsahového vylepšení kanálu ČT:D, snažit o zařazování většího množství pořadů v angličtině a také lekcí angličtiny pro různé věkové kategorie dětí," oznámilo ministerstvo.

Ministr Štys už dříve titulky namísto dabingu podpořil. "Jsou samozřejmě případy, kdy je dabing nutný nebo alespoň výhodný. Jsou to především pořady pro děti tak do šesti až osmi let. Jednoduše proto, že ještě neumějí tak dobře číst. U vyšších věkových kategorií je naopak lepší, když slyší originální znění," myslí si ministr.

Studenti upozornili, že lidé ze států, kde se používají titulky, například ve Švédsku, Dánsku či Finsku, umějí anglicky nejlépe v Evropě. Kdyby prý navíc děti na obrazovkách četly české titulky, pomůže jim to i s mateřským jazykem.

EU vydá ročně miliardu eur za tlumočení 

V zemích unie je 24 řečí označovaných jako oficiální jazyk EU. Lidé však hovoří dalšími asi 60 regionálními či oblastními řečmi či nářečími. Imigranti v Evropě používají dalších asi 175 jazyků. Na celém světě je mezi šesti a sedmi tisíci různými řečmi. Většina obyvatel členských zemí má za nejznámější cizí řeč právě angličtinu, píšou Lidovky.cz.

V pořadí druhou nejčastěji studovanou cizí řečí je v EU za angličtinou s odstupem francouzština, následovaná němčinou a španělštinou. V ČR na základních a středních školách studovalo osm z deseti studentů jako první cizí řeč angličtinu a jako druhou uvedlo 28 procent studentů němčinu.

Na rozšířenou znalost angličtiny často poukazují kritici poměrně vysokých nákladů, které Evropská unie vynakládá na tlumočení a překladatelské služby. Celková částka je asi miliarda eur ročně (okolo 26 miliard korun) a někteří europoslanci nad ní nepřestávají kroutit hlavou. Evropská komise, která zaměstnává okolo 3000 překladatelů.

Češi jsou v životopisech vynalézaví

„Středně pokročilá pasivní znalost angličtiny", stojí v životopise uchazeče o zaměstnání. O Češích se říká, že mají „zlaté ručičky" a jsou velice „vynalézaví". Platí to i v oblasti sebehodnocení, tedy i popisu toho, co umí, resp. neumí. A to se pak jeden nestačí divit, jak může taková pasivní jazyková výbava vypadat. Například „anglicky aktivně se slovníkem", „AJ - věčný začátečník", „angličtina - intenzivně na ní pracuji", „jazyková znalost: není čím se chlubit...minimální znalost NJ, RJ, ale rád se přiučím", „jazyky - lehce komunikativně" anebo „francouzsky pasivně slovem i písmem".

Jedna stránka je hodnocení našich znalostí a schopností, kde bychom se měli při své prezentaci formou CV přidržet ustálených slovních obratů. Pokud potencionální zaměstnavatel vyžaduje jazykovou výbavu, lze použít „aktivní", „plynulá" nebo „komunikativní znalost", případně „středně pokročilá", pokud se z titulu obsazované pozice neočekává každodenní jednání či písemný styk v cizím jazyce. V některých případech postačí i „pasivní znalost" či „orientace v psaném textu", a to tehdy, když ke své práci budeme využívat informací z cizojazyčných manuálů. Jiné „důmyslné" formulace spíše naznačují neznalost a nekompetentnost a mohou nás diskvalifikovat z užšího výběru.

Druhou stranou mince je pak skutečné využití jazykových kapacit v budoucím zaměstnání. Ne vždy, ačkoliv to zaměstnavatel v požadavcích na kvalifikaci avizuje, je později součástí práce denní komunikace v cizím jazyce. Ale například i pozice recepční, která „jen přepojuje" telefonní hovory, klade na zaměstnance určité nároky. V každém případě se musí řádně představit, zeptat se na požadavek volajícího, při pochybnostech se ujistit, nebo z titulu vlastního volání zformulovat svou žádost, zanechat zprávu nebo si domluvit termín, píše monster.cz.