Mladí mají opět zájem o Václava Havla a jeho ideje, říká Žantovský

V době, kdy po ekonomické krizi skončila éra optimismu 90. let, a s problémy, které dnes představuje terorismus či migrační vlna, podle Žantovského řadě lidí chybí představa o tom, kam by se společnost měla ubírat, aby tyto problémy překonala.

Především mladší generace podle něj chce vědět, co Havel představoval, o jaké hodnoty se opíral a ptají se, proč v dnešní politice nenacházejí někoho, kdo by jim mohl ukázat směr dopředu.

Existují prý dva důvody, proč Havlovy ideje v dnešní české politice příliš nerezonují. Prvním je podle něj běžný druh politické závisti, žárlivosti, řevnivosti, který se vyskytuje všude a který se snaží umenšit velikost odkazu toho druhého, „aby příliš nezacláněl a nestínil".

„U nás v České republice je to možná oblíbenější činnost než v jiných zemích, my si na hrdiny moc nepotrpíme, každého trochu upravíme do menší velikosti, aby nám nevadil, ale to je, myslím, podružný důvod," míní.

Dalším důvodem, proč politická scéna nenašla Havlova následovníka, je podle něj proměna doby. Porevoluční euforie odezněla, především od rozdělení federace v roce 1993, přestaly priority společnosti spočívat v morálním vyrovnání se s minulostí a vizí společnosti, která by byla relativně mravná a slušná a kterou Václav Havel představoval.

Havel jako politik vycházející z morálních východisek začal mnohým lidem překážet, myslí si Žanovský. „Stal se nepříjemným mravokárcem, kterého nemusí přece člověk poslouchat. Odtud, myslím, vznikla i ta karikatura 'pravdoláskařů' a lidí, kteří pořád otravují s nějakými mravnostmi a překážejí nám, abychom se co nejlépe postarali sami o sebe," vysvětluje.

Pořady v Havlově knihovně, které se konají téměř denně a nabízejí témata od obhajoby lidských práv přes politiku po literaturu a divadlo, však podle něj zajímají stále více lidí. Havel podle něj není jen předmětem obdivu 'pražské kavárny', jak se tvrdí. Poslední rok se proto ředitel knihovny snaží pravidelně vyjíždět do měst po celé ČR a všude se prý na besedách setkávají s obnoveným zájmem o Havlův odkaz.

Knihovna Václava Havla existuje přes deset let, vznikla už za jeho života. Muž, po kterém je knihovna pojmenována, podle něj měl velmi jasné představy o tom, jak by měla fungovat, a některé zanechal i v písemné podobě. Žantovský připomněl také poněkud úsměvnou Havlovu vlastnost - pedantství. To seprojevovalo i v dopisech z vězení, kdy své tehdejší ženě Olze přesně popisoval, jak má opravit sekačku na trávu nebo co přesně nakoupit na první večírek po návratu z vězení.

„Nikdy se ale příliš neuroticky nezabýval tím, co po něm zbude. Celý život byl hnán zodpovědností a pocitem nutnosti udělat to, co člověk může udělat teď, než aby se příliš zabýval tím, co si o něm budou myslet lidé někdy v budoucnosti. Byl poměrně necitlivý na recenze svých děl, netrápil se tím, když se někomu nelíbilo, co napsal, a myslím si, že podobně přistupoval i ke svému odkazu," dodal.