Měly by se zakázat burkini? Byli bychom jako nacisté, zní kritika

Německé noviny Deutsche Welle (DW) zveřejnily video mapující vývoj německého plážového oblečení za posledních 100 let. Video bylo zobrazeno na více než 700 000 různých internetových platformách, včetně anglických, německých, tureckých, arabských, tureckých a čínských. Více než 1400 komentářů reagovalo na otázku položenou DW, zda-li jsou burkini nová revoluce v plavkách. Reakce byly rozličné.

Podle jednoho perského komentáře je rozdíl mezi burkinami a bikinami v tom, že burkini jsou povinné, diktované společenským tlakem. Jiný komentář na anglických stránkách DW naopak argumentoval, že nelze být pro svobodu řeči a oblíkání a přitom určovat, co kdo má říkat a nosit. Jeden arabský komentář navrhl kuriózní řešení problému. „Podle mého názoru musíme položit závoj na oči arabských mužů – a já sám sebe z toho nevylučuji."

Souhlas či naopak zákaz s nošením burkin je zasazován do širší diskuze o ženských právech nejen v islámu. DW upozorňuje na to, že ženská nahota je „historicky součástí repertoáru strategií, které feministické hnutí používalo k tomu, aby zpochybnilo omezující podmínky pro ženy.“ Nahota se tak stala prostředkem vyjádření nesouhlasu, politickým manifestem. Např. ukrajinská skupina Femen opakovaně využívala nahotu k politickému a kulturnímu protestu proti Vladimíru Putinovi. V jejich zřejmě neúspěšnější akci v roce 2013 nahá aktivistka pomalovaná nápisy diktátor vběhla před překvapeného Putina a Angelu Merkelovou roce 2013.

Aktivistky, umělecké performátorky, fotografky a další využívají pro další rozličné potřeby, které se ale všechny týkají posílení ženského sebevědomí. Nahota slouží k demystifikaci ženského těla, které má být vnímáno bez sexuálního podtextu. Na druhou stranu, nahota má též posílit ženské sebevědomí a pomoci ženám uvědomit si a přijmout vlastní sexualitu. Např. známá modelka Emily Ratajkowski považuje odhalovaní svého těla za vyjádření svých feministických názorů.

Burkini –  prostředek emancipace či utlačování?

Podle některých feministických kritiček je však feminismus Ratajkowské pouze líbivým obalem pro prostou sexualizovanou komerci. Vyčítají jí, že stvrzuje obecný trend Západu, nutícím ženy se nedobrovolně odhalovat jako spotřební zboží. Tyto kritičky v určitých bodech souzní s námitkami některých muslimů a muslimek, že Západ je nadmíru sexualizovaný. Některé muslimky proto nosí své burky i burkiny jako projev protestu vůči údajnému tlaku Západu na odhalování žen. Burkini pouvažují za nástroj, který je osvobozuje od mužského chlípného pohledu.

Tvůrkyně burkin, Aheda Zanettiová, je vnímá právě v tomto emancipačním duchu. V britském deníku The Guardian vysvětluje, že vznikly proto, aby se muslimské ženy mohly účastnit sportovních a rekreačních aktivit, ze kterých byly vyloučeny díky přísným požadavkům na ctnostné oblékání muslimské ženy. Podle ní se jedná o lepší řešení než aby muslimky zůstaly doma. Říká, že je nemusí nosit jen muslimky, ale jsou určené i pro křesťanky či pro ženy, které ze zdravotních či jiných důvodů nechtějí ukazovat svá těla. Zanettiová kritizovala francouzská města, že se chovají jako IS, Tálibán a jiní islámské fundamentalistické organizace, když zakázaly burkini a tak podle ní odsoudily muslimské  ženy zůstat pouze doma – což po ženách požadují islámští radikálové.

Podle jedné čtenářky DW by bylo nicméně lepší, kdyby ženy raději zůstaly doma než aby nosily oblečení vytvořené na základě patriarchálního, šovinistického myšlení. Další říká, že prostřednictvím přijímáním hodnot cizích kultur se ta západní vrací „o 100 nebo víc let zpátky.“ Jiné ženy ale naopak to vnímají jako krok kupředu pro muslimské ženy.

Český marketingový expert Martin Jaroš ve svém komentáři pro časopis Reportér se domnívá, že kontroverze kolem burkin je zapříčiněna mnohem přízemnějšími důvody. „Ještě žádný z nás chlapů to nepřiznal, ale já vám to povím. Nám mužům v Evropě trvalo 150 let, než jsme nenápadně přesvědčili ženy, že tři dobře umístěné nitě na pláži stačí – a že ty nitě ani nemusí být moc široké, zvlášť v některých partiích.“

Jaroš, který působí Kataru, zmiňuje zdejší oficiální pláž, na kterou ale nikdo nechodí. Evropanky se nechtějí přizpůsobovat velmi přísným pravidlům zahalování, které by na ní musely dodržovat. A Arabky se tam nechodí, protože tam je „moc čumilů, co si hrají na kontrolory.“ Evropanky i Arabky proto jezdí na pláž za město, kde vedle sebe leží v jimi preferovaných oděvech. Ať si ženy samy zvolí, co chtějí nosit,“ píše Jaroš. „My chlapi jim přece nedokážeme plavky ani koupit, tak jak bychom si mohli myslet, že je můžeme předepisovat?“

Otázka hygieny

Mnohé komentáře na českých sociálních sítích upozorňovali na problém hygieny. „Buzerujete lidi kvůli plavkám, jaké mohou být a jaké ne, a pak necháte tyhle prasata koupat v propoceném oblečení!!! Tady plavčíci selhali! Kde je nějaká hygiena?“ napsal např. uživatel Zdeněk Seidl. Tisková mluvčí Krajské hygienické stanice Středočeského kraje Dana Šalamunová potvrdila, že burkini představují z tohohle hlediska problém. Můžou podle ní zakrývat nějaký nakažlivý ekzém.

Jak referují Lidovky, české akvaparky jsou v otázce povolení burkin velmi rozdělené. Čestlické vodní centrum Aquapalace, Aquacentrum Šutka v Praze 8 a Aquacentrum Teplice burkini klasifikují jako přiléhavé plavky, které jsou povolené. Jihlavský Vodní ráj je naopak považuje za oblečení, s kterým nelze do vody vlézt. Podobný názor sdílí další regionální akvaparky. Nicméně, pánské plavky bermudového typu jsou podle nich ještě hygienicky závadnější a není proto možné je povolit, jak si přejí někteří komentáře.

V souvislosti s hygienou Anya Cordellová, držitelka ceny Spirit of Anne Frank Award,poukazuje na znepokojivý aspekt kritiky burkin ze strany rozčilených diskutérů. Požadavek hygieny v jejich případě podle ní není odůvodněn racionální obavou o vlastní zdraví, jakožto spíše předpojatou myšlenkou, že všechny muslimky jsou ze své podstaty nečisté. Cordellová, které se zabývá problém holocaustu, varuje, že všechny etnické čistky jsou založeny na této představě nečistého „Jiného“, jenž musí být zničen, aby nekontaminoval „zdravou“ společnost. Jako Židovka se obává toho, že historie se může opakovat a že muslimové budou vystavěny totožným „čistícím“ programům jako byli vystaveni Židé během 2. světové války.