ROZHOVOR | Mohl být 17. listopad připraven StB? Režim byl v krizi, probíhaly boje o moc, vysvětluje pro EZ historik

Proč vlastně studenti naplánovali pochod na listopadový pátek před 28 lety. Co bylo jejich cílem?

Cílem studentské demonstrace bylo připomenutí 50. výročí událostí, ke kterým došlo v roce 1939 a smrti Jana Opletala (začínali na Albertově, kde začínal i Opletalův pohřební průvod). Této příležitosti chtěli využít k tomu, aby vyjádřili nespokojenost se současnou situací ve školství i ve společnosti a s požadovali změny. Nikdo přitom ovšem nečekal, že se právě tato demonstrace stane katalyzátorem pádu komunismu v Československu.

Období změn, které začalo právě 17. listopadu 1989, nese označení sametová revoluce. Kde se vlastně tento termín vzal?

Dodnes není jasné, kde přesně se tento pojem zrodil. Podle jednoho z aktérů tehdejšího dění Petra Piharta s ním přišli blíže neurčení zahraniční novináři. Následně se tento termín začal využívat jako synonymum pro revoluce, ke kterým došlo bez násilí.

Kolem tohoto dne se točí celá řada konspiračních teorií. Podle některých byla revoluce částečně připravena a StB o ní předem věděla. Spekuluje se také o tom, že tvrdý zásah ze 17. listopadu byl připraven StB a že měl být nástrojem vnitropolitického boje o moc v komunistické straně. Jak se na podobné konspirace jako historik díváte? Je možné, že by něco z toho mohla být pravda?

Komunistický režim se na konci 80. let nacházel v hluboké krizi, uvnitř vedení strany (které se ocitlo bez politické podpory Moskvy) probíhaly ostré vnitřní boje o moc. Část funkcionářů požadovala reformy, nechtěla však zpochybnit vedoucí úlohu strany. Je proto nejisté, zda by se odvážila takovéhoto kroku, protože viděla, jakým způsobem končily podobné pokusy v okolních zemích. Navíc by musela získat podporu StB. Ta patřila k nejlépe informovaných složkám státu, i zde část náčelníků viděla, že je nutná změna přístupu k opozici.

Dnes ovšem známe průběh akcí SNB, které doprovázeny události 17. listopadu, a které vedení této složky zcela zaskočily. Osobně nevěřím, že by šlo o předem připravený komplot kohokoliv ze strany tehdejších vládnoucích špiček. Musel by to být opravdový mistr (nebo skupina velice schopných lidí) zákulisní politiky, neznám nikoho, kdo by se podobným směrem projevil. Realisté určitě viděli nutnost změn, zřejmě ovšem jen málokdo očekával, v jak krátké době dojde ke zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě.

Na jednu stranu lidé volají po demokracii, na druhou ale část lidí dál volí komunistickou stranu. Často slýcháváme – a nejen od nich, že před revolucí bylo lépe. Čím si to vysvětlujete? Proč Češi často na komunismus vzpomínají v dobrém?

Je to problém nejen Čechů, ale lidí ve většině postsovětských satelitů včetně Ruska. V Německu proto dokonce existuje speciální pojem „Ostalgie“. Vedle určité krize hodnot, kterou s sebou dnešní doba s sebou přináší, jde o reakci na přechodný a někdy nekontrolovatelný přechod od socialismu ke kapitalismu, vystřízlivění z euforie, která se lidí po listopadu 1989 zmocnila apod. Tato určitá nostalgie v naše prostředí se týká především starší generace, která konec období vlády KSČ zažila. Vidíme navíc, že se lidé nechtějí vrátit ke komunismu jako celku, s nostalgií vzpomínají jen na některé stránky, např. oficiální absenci nezaměstnanosti, ceny, seriály apod.

Je odkaz státního svátku 17. listopadu stále aktuální? Mají podle vás dnešní děti a mladí dostatečný přehled o tom, proč byl 17. listopad 1989 tak důležitým dnem?

Pokud jde o odkaz 17. listopadu, ať již z roku 1939 nebo 1989, je a bude i nadále významným dnes naší historie. Dnešní mladá generace má většinou k historii všeobecně poměrně chladný postoj, mění se pro ni v řadu dat, která se musí povinně učit ve škole. Pro lidi narozené začátkem 21. století a později je navíc velkým problémem představit si dobu, jaká byla před rokem 1989.

17. listopad byl několik posledních let využíván nejen pro uspořádání pietních akcí. Například loni se demonstrovalo proti prezidentu Miloši Zemanovi, proti islámu či migrantům. Nedochází podle vás v takových případech ke zneuctění dění nejen z roku 1989, ale i roku 1938?

Podobné využívání akcích spojených s významnými daty historie ke kritice současných poměrů má mezinárodní přesah a určitou tradici, i 17. listopad 1989 byl původně vzpomínkou na události 50 let staré. Pokud k takovýmto akcím dojde, měly by se podle mne odehrávat v mezích základní slušnosti a připomenout vztahy mezi minulostí a dneškem, nevyužívat pouze bez rozmyslu určité datum, které přitahuje zájem médií a veřejnosti, k projevu vlastních názorů či myšlenek.

Kde se Česko 28 let od listopadu 1989 nachází? Jsme už vyspělou západní společností, jak si kdysi lidé přáli?

Pokud jde o vyspělost dané země, či spíše společnosti, nelze ji měřit pouze materiálně, ale i podle dalších hledisek, kulturních, názorových apod., jedním z nich je právě postoj k minulosti. Myslím, že bohužel v řadě těchto hledisek, ač řadě z nich bylo dosaženo značného pokroku, se k nejvyspělejším státům stále řadit nemůžeme.

Při podobných příležitostech se stále znovu zmiňuje KSČM jako nástupce KSČ a otázka, jestli neměli být komunisté po revoluci zakázáni. Jaký je váš názor? Má cenu se ještě dnes tímto problémem zabývat?

Myslím, že dnes je podobná diskuze již bohužel zbytečná, KSČM, přestože se jasně nedistancovala o minulosti, se stala poměrně důležitým politickým subjektem, což dnes můžeme jasně vidět a dnes již není v zájmu většiny politiků nějakým způsobem toto téma ani připomínat, natož se k němu reálně vracet.

Před nedávnem byl spuštěn web http://www.90000000.cz, který připomíná zločiny komunismu i jeho klíčové postavy. Jak se jako historik na podobné iniciativy díváte? Považujete za nutné toto dění připomínat?

Určitě si myslím, že připomíná těchto událostí je nutné. Dnešní média se také do značné míry přesunula na webové sítě, na kterých se orientuje valná část dnešní mladé generace, proto i prezentace historie se musí změnit. Tato média mají obrovský dosah a působnost. Na druhé straně je řada podobných webů, ať již mají události před rokem 1989 glorifikovat nebo odsuzovat, které jsou zpracovávané neodborně a nekvalitně a místo reálně využitelných informací a poučení mají sloužit pouze manipulaci čtenářů a určitým ideologickým záměrům tvůrců.

Zmíněný web nabízí také medailonky některých současných politiků, jako jsou komunisté Vojtech Filip či Miroslav Grebeníček, ale také prezidenta Miloše Zemana a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Považujete toto spojení za vhodné?

Na to by bylo lepší zeptat se přímo jich. Myslím si, že samotný nápad a ztvárnění webu je zajímavé, k obsahu se nicméně vyjadřovat nebudu, působím jako historik období před rokem 1989.

Právě Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO dala v uplynulých volbách hlas téměř třetina voličů. A to i přesto, že se o Babišovi mluví jako o možném spolupracovníkovi StB. Znamená to, že lidem už dnes takové věci nevadí? Nebo že spolupráci s StB nepovažují za velký problém?

Pro většinu lidí se změnil žebříček životních hodnot. Materiální zázemí a finanční zajištění se přesunuly na první místa a spolu s krizí tradičních politických stran a neúspěchu jejich politiky se zrodil úspěch nejen Andreje Babiše a hnutí ANO, ale i dalších (a často programově a myšlenkově daleko nebezpečnějších) politických uskupení. Obávám se, že většině dnešní společnosti opravdu možná spolupráce se Státní bezpečností nevadí. Vždyť je o minulost starou bezmála třicet let…

Děkujeme za rozhovor.