Čím dál víc se dopujeme antidepresivy. Češi přitom patří k méně depresivním národům

Česká republika má jeden z nejnižších výskytů chronických depresí v rámci Evropské unie, lépe je na tom jen Rumunsko, Bulharsko a Kypr. Na základě sebehodnotícího průzkumu jimi trpí lehce přes 7 % populace, v Irsku je to až 12 % obyvatel.

Výrazně však roste spotřeba antidepresiv, dokonce nejrychleji mezi zeměmi OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česko však nadále zůstává mírně pod průměrem v rámci této organizace, na 1000 lidí tu připadá 55 denních dávek léčiva. Na začátku tisíciletí to přitom bylo jen necelých deset dávek.

„Je třeba si uvědomit, že ne každý, kdo užívá antidepresiva, trpí chronickou depresí. Jsou předepisována i lidem, kteří trpí úzkostnými poruchami či fobiemi,“ vysvětluje Jarmila Kubáňková z neziskové organizace Cesta z krize.

Dostupná data naopak potvrzují známou domněnku, že zdaleka nejdepresivnější jsou skandinávské národy. Počet denních dávek na Islandu je 2,5krát vyšší než u nás. Naopak jen poloviční spotřebu oproti ČR hlásí Lotyšsko, Jižní Korea a Estonsko.

V Česku je rovněž nadprůměrný počet psychiatrických lůžek, a to 98 na tisíc obyvatel, dostupných lékařů je tu však podprůměrně. Primát v tomto ohledu drží Japonci, kteří mají k dispozici 263 lůžek na 1000 obyvatel.

Pod evropským průměrem se naopak pohybujeme v počtu sebevražd. Na 100 tisíc obyvatel jich u nás proběhne více než 13, v Litvě se dobrovolně zbaví života až tři desítky lidí. V dobách hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let minulého století spáchalo v tehdejším Československu sebevraždu až 4000 lidí ročně.

Nejméně lidí mezi sledovanými zeměmi OECD u nás spáchá sebevraždu během hospitalizace v nemocničním zařízení. Nízký je i počet pacientů, kteří se sami zabijí do jednoho roku od opuštění nemocnice.