KOMENTÁŘ | Na poplach bijeme pozdě. Mladí jsou vlastní psychikou ohroženi na životech

V pondělí server iRozhlas.cz zveřejnil článek o nedostatečné psychiatrické péči pro mladé pacienty. „Nedávno nám během jednoho týdne volali dvoje rodiče s tím, že jejich děti můžeme odebrat z čekacího seznamu na terapii, protože mezitím spáchaly sebevraždu,“ citoval server zakladatelku terapeutického centra pro mladé lidi s hraniční poruchou osobnosti Renatu Tumlířovou.

Je to evidentní. Psychiatři či psychologové nestíhají nápor, který je již dlouhodobějšího charakteru. Ústav zdravotnických informací a statistiky zveřejnil data o tom, že se v České republice ambulantně léčilo za rok 2022 63 tisíc pacientů do devatenácti let. Sedm tisíc dalších ukončilo psychiatrickou hospitalizaci.

Mladí lidé nutně potřebují pomoct. Vysloveně alarmující jsou slova Tumlířové o tom, že dva mladí lidé na čekací listině spáchali sebevraždu. Pomoc byla nutná včera. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek mezitím zorganizoval konferenci pro všechny děkany lékařských fakult, které vyzval, aby „ještě více informovali studenty o atraktivitě tohoto oboru“.

Válkův laxní přístup dost možná bude stát životy navíc další mladé lidi. Ti si v posledních letech procházejí doslova peklem poté, co nejprve museli zůstávat doma během pandemie onemocnění covidu-19, a jen několik měsíců po jejím zklidnění museli sledovat za humny zuřící válku a její přímé důsledky.

Čemu mladí lidé čelí?

Mladí lidé za sebou mají několikanásobná traumata. Započal je covid, pokračují Ukrajinou a Gazou. Společnost se rozštěpila a o konflikty není nouze. Do toho právě tyto děti v tuto chvíli procházejí transformací v dospělé lidi, kteří buď nastupují do práce nebo pokračují na střední či vysokou školu. Obě tyto životní události jsou zásadní a mladého člověka formují. Přinášejí stres a napětí. Ačkoliv mnozí vysokoškolský život opěvují, přece jen je úsilí, které studenti pro získání akademických titulů obětují, extrémní.

V dnešní době je rovněž nevyhnutelná přítomnost mladých lidí na sociálních sítích. Zatímco především na Facebooku je čekají horlivé diskuze a hádky, X (dřívější Twitter) nabízí explicitní necenzurované záběry plné násilí či nahoty. Do jejich myslí se dostávají influenceři propagující miliony produktů ve jménu zdraví. Tito také hovoří o duševním zdraví, leč o něm ve valné většině případů nevědí vůbec nic.

Dalším velkým tématem je válka. Ta už pro mladé není pouze abstraktním pojmem, který vídají přinejhorším v učebnicích dějepisu. Mají možnost ji sledovat v přímém přenosu, často bez jakýchkoli omezení.

Co pomůže, když ne psycholog?

Pro někoho může být psycholog nedostupný nebo příliš drahý. Jako první mají možnost zaznamenat psychické problémy u kohokoliv jeho nejbližší, a právě ti by měli zasáhnout jako první. Intervence může vypadat různě. Člověku v psychické nepohodě či s poruchou může v jistých případech nejvíce pomoct právě to, že si má s kým promluvit.

Rovněž neplatí tvrzení, že muži nepláčou. Muži mají stejné city jako ženy, ale často jsou od malička vedeni k tomu, že „chlapi nebrečí“ nebo „pláč je pro holky“. V dospělosti může zafixování takovýchto vzorců vést k velkým problémům, o to víc během dospívání, kdy mladý člověk hledá sám sebe.

V nejhorších případech lze hledat pomoc přímo v nemocnici nebo na tísňové lince 155. Lepší je však mít otevřené oči a všímat si náznaků jakékoli nepohody. Za optání nic nedáme a smrt vlastní rukou, a to nejen mladého člověka, může být blíže, než se zdá.