Je databáze DNA spravedlivá? Úřad si stěžoval, soud dnes rozhodl

Senát správního soudu nezpochybnil to, že sběr, uchovávání a zpracování profilu DNA je zásahem do práv konkrétních lidí. Spolu s vnitrem a policií však dospěl k závěru, že pravomocně odsouzení pachatelé úmyslných trestných činů, kteří vědomě a cíleně porušili právo, mají nižší stupeň ochrany soukromí a osobních údajů než ti, kteří se ničeho protiprávního nedopustili. A pokud má policie účinně přecházet trestné činnosti a vyšetřovat ji, tak podobnou databázi potřebuje.

"NSS považuje za spravedlivé a přiměřené, aby stát disponoval evidencí, která by umožnila odhalovat pachatele trestné činnosti mezi recidivisty," stojí v rozsudku senátu s předsedkyní Dagmar Nygrínovou. Soud rozhodl před časem bez veřejného jednání a verdikt zpřístupnil ve své databázi.

Úřad pro ochranu osobních údajů se k policejní praxi opakovaně kriticky vyjadřuje. Ochránci soukromí trvají na tom, že citlivé osobní údaje v podobě DNA lze zpracovávat a uchovávat pouze tehdy, je-li to s ohledem na povahu trestného činu nezbytné pro plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením. Nezbytnost spojují se závažnými trestnými činy ohrožujícími život, zdraví nebo bezpečnost osob.

V nyní posuzovaném případě šlo o DNA muže potrestaného šesti lety vězení, ovšem jen za daňový delikt.

Metoda identifikace osob pomocí profilu DNA byla objevena v roce 1984 britským vědcem Alecem Jeffreysem a v praxi byla poprvé využita britským Scotland Yardem v roce 1987, kdy byl pomocí získaného profilu DNA usvědčen několikanásobný vrah, který předtím několik let unikal spravedlnosti. Vedle kriminalistických účelů je ale v současné době identifikace osob s pomocí DNA úspěšně využívána např. i k určování otcovství. Je však nutné zdůraznit, že identifikaci konkrétní osoby lze s pomocí DNA provést pouze tehdy, pokud existuje srovnávací materiál. Bez něj sice zjistíme naprosto přesně genetické charakteristiky daného jedince, ale jednoznačnou identifikaci konkrétního jedince nejsme schopni provést.

Psali jsme: DNA odhalila tajemství: Co Hitler o své milence Braunové netušil? Poslední záhada Titaniku: Test DNA odhalil podvodnici  

Protože platí, že s výjimkou jednovaječných dvojčat nelze u dvou jedinců nalézt identickou DNA, není divu, že tato metoda vzbudila brzy zájem policie, která v nové metodě viděla šanci na odhalení pachatelů trestných činů, kterým se dařilo unikat spravedlnosti. Každý z nás totiž ve chvíli, kdy se fyzicky dotýkáme různých předmětů, na nich zanecháváme své genetické stopy v podobě drobných částeček kůže, kapek krve, či např. potu.

K tomu, aby mohl být člověk identifikován, stačí množství DNA odpovídající 50 pikogramům (1 pikogram = 0.0000000000001 g), přičemž v jedné buňce lidského těla je obsaženo množství DNA odpovídající cca 6 pikogramům... K identifikaci osob však policie nevyužívá kompletní vzorec DNA (to by k jeho složitosti ani nebylo prakticky možné), ale tzv. DNA profil, který je souborem hodnot, odečtených v laboratoři z charakteristických variabilních úseků DNA.

Již několik let po svém objevení začala být metoda v širokém měřítku využívána policií a v této souvislosti se objevily i úvahy o zřízení rozsáhlých srovnávacích databází, které by výrazně zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného uplatnění nové metody. Jako první na světě byla v roce 1995 zřízena Národní databáze DNA ve Velké Británii. Na mezinárodní úrovni bylo rozhodnuto o zřizování národních databází DNA v roce 1997 a toto politické rozhodnutí bylo zakotveno rezolucí Rady Evropy č. 193/1997.

Z praktických důvodů je třeba, aby vznikající databáze DNA byly vzájemně kompatibilní a mohlo docházet k porovnávání jednotlivých genetických profilů v nich obsažených. Tomu výrazně napomáhá databázový systém CODIS (Combined DNA Analysis System), který vyvinula americká FBI jako databázový software genetických profilů speciálně pro kriminalistické účely a policejním sborům cizích států je na základě vzájemných dohod poskytuje bezplatně. Díky tomu je tento systém ve světě nejrozšířenější.

V České republice byla metoda identifikace osob pomocí DNA poprvé využita v roce 1992. S postupným šířením této metody začala i česká policie prosazovat možnost vytvořit centrální databázi DNA. Právní základ tomu poskytla ustanovení zákona o Policii ČR a Trestního řádu, v roce 2002 pak byl na jejich základě vydán Závazný pokyn policejního prezidenta č. 88/2002 k naplňování, provozování a využívání Národní databáze DNA. Tato databáze obsahuje profily DNA získané na místech dosud neobjasněných trestných činů a osob, které byly odsouzeny pro spáchání zvláště závažných trestných činů nebo proti nim bylo pro tyto trestné činy vedeno trestní stíhání. Dále jsou v databázi uloženy genetické profily osob obviněných ze spáchání trestného činu a nalezených osob, po kterých bylo vyhlášeno pátrání a které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V tomto případě ale platí omezení, že policie smí zjišťovat jejich genetický profil pouze v případě, kdy nemůže jiným způsobem získat jejich osobní údaje, umožňující budoucí identifikaci, informuje server uoou.cz.