ROZHOVOR | Stane se medicína výsadou žen? Máme perfektní vybavení, doktoři chybí, říká špičkový lékař

Doc. MUDr. Radan Keil Ph.D. je špičkový český gastroenterolog působící ve fakultní nemocnici Motol. Proslavil se zejména unikátním zákrokem, kdy jako první český lékař poprvé využil laparoskopickou metodu při uzavření píštěle uvnitř těla pacienta. Vyhnul se tak otevření hrudníku včetně rozříznutí hrudní kosti, čímž byl celý zákrok pro pacienta méně invazivní, než klasická operace. I o tom jsme si povídali ve druhé části rozhovoru, kterou přineseme v úterý 25. dubna.

Co vás motivovalo k tomu, stát se gastroenterologem? Proč jste se rozhodl věnovat zrovna tomuto lékařskému oboru?

Hlavním důvodem bylo, že mi tehdy tento obor nepřipadal tak exaktní a že v něm existuje celá řada zcela individuálních odchylek. Na rozdíl od mnoha dalších oborů, ve kterých je problematika velmi striktně definována a řídí se přesně danými postupy (například v kardiologii), je gastroenterologie mnohem multifaktoriálnější a někdy i komplikovanější. Aniž bych chtěl kardiology, k nimž chovám velkou úctu, urazit, dle mého názoru je péče o pacienta v gastroenterologii ve větší míře individualizovaná. Kromě standardních postupů a diagnostiky se musíte velmi často spolehnout – a to konkrétně v případě endoskopických výkonů – i na svou vlastní manuální šikovnost.

Takže svůj obor berete jako výzvu?

Ano, jistě. Osobní prvek zaujetí se v něm musí zákonitě promítnout.

Jaký pozorujete zájem o gastroenterologii u mladých lékařů?

Gastroenterologie je obor, který je zajímavý tím, že se můžete prakticky naučit určité vyšetřovací metody. Naše práce se alespoň částečně podobá práci chirurga. Provádíme malé operační výkony a to je v některých případech adrenalinová zkušenost. V oblasti endoskopických výkonů hodně záleží na tom, jak jste manuálně zručný. Druhou výhodou je kombinace této praktické části oboru s teoretickými znalostmi. Tato kombinace je to, co mě na tomto oboru tolik baví.

Jak vnímáte trend, kdy mladí lékaři vystudují v České republice a poté odejdou pracovat do zahraničí?

Tento trend vnímám jako naprosto logický. Moje generace lékařů byla jedna z prvních, která upozorňovala, že finančně nejsou ve zdravotnictví některé věci v pořádku a že k tomuto jevu musí jednou dojít. Přehlížela to ale jedna garnitura politiků za druhou, bez ohledu na to, kdo byl zrovna ve vládě.

Během 90. let se ukázalo, že medicína definitivně nebude lukrativním oborem, což bylo a je vidět i na počtu žen hlásících se na medicínu. Studuje ji mnohem více žen než mužů, protože ambiciózní mladí muži se rozhodli vydělávat peníze. Ženy častěji předpokládají, že nebudou finančním tahounem domácnosti, takže si studium mohou zvolit ryze ze zájmu. U mužů je studium určeno za prvé zájmem, ale za druhé i povinností. Muži mají zafixováno, že jejich finanční příjem bude živit rodinu, a proto se finanční problém ve zdravotnictví projevil paradoxně už u studentů.

U lékařů tato finanční krize zdravotnictví rovněž nezůstala bez odezvy. Nejprve došlo k protestům. Když protesty utichly, mysleli si všichni, že se tím celá věc vyřešila. Nikomu však nedošlo, že utichly proto, že lékaři zvolili individuální řešení a odešli do zahraničí. Teprve až se provoz zcela zastaví nebo bude neudržitelný, tak v tom okamžiku dojde k reakci. Ale to nevidíte jen v medicíně. Některé věci se musí prostě dostat až na hranu.

Lékaři dnes obecně mají problém za sebe sehnat náhradu. Ti, kteří vykonávají funkci dvacet, třicet let, už do zahraničí odcházet nechtějí, ale mladí se do praxe nehrnou. Může dojít k tomu, že lékaři nebudou a zdravotnictví dospěje do stadia krize, tedy na tu hranu, o které mluvíte?

Ano, tento scénář samozřejmě možný je a my se k té pomyslné hraně postupně, ale jistě blížíme. Současná vláda se o určitou úpravu platů snaží, ale v rámci politického systému nelze udělat dostatečně radikální změny. Rozdíl mezi penězi u nás a ve finančně lépe rozvinuté Evropě je tak podstatný, že tomu lze čelit relativně obtížně. Abych ale vše nesváděl jen na politickou garnituru, v Česku za to mohou svým způsobem trochu i sami lékaři. Na začátku 90. let je více zajímalo, zda nemocnice pro dobro pacientů obstará nové moderní zařízení, než aby řekli „ale my chceme nejdříve úpravu platů“. To byl jistý hendikep mé vlastní lékařské generace, protože se říkalo: „Budeme léčit rádi, děláme to z lásky k medicíně.“ Současná doba je ale úplně o něčem jiném. Je mnohem finančněji založená a lidé, kteří studují medicínu, jsou stejní lidé jako ve zbytku populace, tudíž jdou tam, kde dostanou lepší plat.

Musím ještě zmínit jednu zajímavost, kterou jsem v poslední době několikrát zaslechl, a netýká se nutně jen oblasti zdravotnictví. Několik ekonomů upozornilo na zajímavý poznatek: Výkon České republiky, co se průmyslu a ekonomiky týče, je na 85 procentech rozvinutých států EU. Ale co se platů týče, jsme jen na 40 procentech. Tudíž platy nesledovaly ekonomický nárůst a lidé logicky zareagovali tím, že odešli pracovat jinam.

Myslíte si, že by mohlo přijít nějaké zlepšení s novým ministrem zdravotnictví Miloslavem Ludvíkem?

Já si myslím, že nový ministr zdravotnictví má jednu zásadní nevýhodu. Jeho časová osa působení v úřadu, po které se může pohybovat, je velmi krátká, jakkoliv ho z osobních zkušeností v nemocnici (Ludvík působil 16 let jako ředitel FN Motol, pozn. red.) vnímám jako velmi schopného manažera. Navíc si uvědomuji, že pokud řídíte nemocnici, máte jasně definované pravomoci. V případě politiky je jednání mnohem složitější a výsledek je vždy kompromisem. Nutno však vyzdvihnout, že i za tu velmi krátkou dobu, po kterou je na ministerstvu zdravotnictví, jedná rychle, racionálně a posunuje věci kupředu. To vnímám velmi pozitivně.

Když se vrátím k tomu, co jste říkal před tím, zmínil jste, že lékaři volali po modernějším vybavení na úkor platů. Znamená to tedy, že lékaři v současné době mají k dispozici kvalitní a moderní vybavení, ale chybí doktoři, kteří by jej obsluhovali?

Ano, v současné době dochází k paradoxní situaci. Podařilo se nám ve velké části oborů dosáhnout velmi dobrého přístrojového vybavení. Nicméně nám uniká podstata věci. Medicína je kromě přístrojového vybavení hlavně o lidech. A nová generace, jak jsem již dříve naznačil, se rozhoduje pouze podle finančního ohodnocení a odchází do zahraničí. Ztrácíme tím novou generaci, která by nás měla zastoupit. Důležitý je i faktor vysoké časové vytíženosti lékařů.

Ze strany státu ale byly snahy regulovat přesčasy u lékařů…

Samozřejmě, ale i tam je jedna zajímavá věc. Většina zdravotníků se celkem logicky v okamžiku nástupu této regulace snažila zachovat svůj původní finanční statut, tj. udržet si přesčasové hodiny z ekonomických důvodů.

V České republice máme poměrně moderní vybavení, co se týče velké řady oborů, namátkou například gama nůž nebo protonové centrum. Nemůže být tohle způsob, jak napravit finanční situaci ve zdravotnictví? Pokud máme přístroje, kteří máme jako jediní například ve střední Evropě, nedá se skrze takové vybavení zvýšit ekonomický tok? Čím více pacientů by přišlo ze zahraničí do České republiky za těmito způsoby léčby, tím více peněz by přinesli, a tím pádem by bylo více peněz pro lékaře.

Teoreticky tato možnost je, ale brání tomu jedna věc. Česká republika nemá zcela typická privátní centra. Jsou výjimky, ale většina takzvaných privátních center je financována z klasického pojišťovacího systému, který si lidé platí ze svých daní. Pouhá privátní zahraniční klientela by tato centra neuživila. Samozřejmě se zahraniční návštěvníci většinou snaží navštívit špičková centra, proto do České republiky často míří, jsou to ale většinou nemocnice univerzitního typu.

Kupodivu v České republice ještě nevznikla síť skutečných privátních center, jako je tomu například v Anglii, kde jsou na jedné straně státní nemocnice, v nichž je čekací doba například na operační výkon i půl roku, a privátní nemocnice na straně druhé, kde když zaplatíte peníze „na dřevo“, provedou vám identický výkon s určitou nadsázkou i na počkání.

Jaké jsou nejčastější choroby trávicího traktu? Kam zmizela rakovina žaludku a proč ji vystřídala rakovina střev? Jsou gastroenterologická vyšetření opravdu tak nepříjemná? Druhou část rozhovoru s vedoucí lékařem úseku gastroenterologie FN Motol doc. MUDr. Radanem Keilem Ph.D. přineseme už v úterý 25. dubna.