Pacienti s migrénou jsou v práci často za simulanty. Jsou přitom neurologicky nemocní, říká lékařka

Nemohou počítat ani s velkou podporou státu. Pacienti, kteří se léčí s migrénou, jež je vyřazuje z aktivního života, se téměř nedočkají invalidního důchodu. V něm podle předsedkyně organizace Migréna – help Rýzy Blažejovské končí jen tři procenta nemocných, ačkoli tímto neurologickým onemocněním trpí milion občanů v České republice. „Bohužel i řada lékařů či posudkových komisí nebere tuto diagnózu vážně a tvrdí, že pro takové onemocnění nejsou příslušné tabulky. Někteří nemocní jsou chorobou tak zasaženi, že opravdu nemohou vést normální život. Proto se jim naše organizace snaží maximálně pomoci. Například také radíme, jak v práci svého šéfa či kolegy upozornit, že máte migrenózní stavy,“ tvrdí Blažejovská.

Spouštěčem mohou být respirátory i dlouhý spánek

Neuroložka Eva Medová z Centra pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v praxi vidí, že část jejich pacientů je opravdu vyloučena z běžného života. „Když má někdo za jeden měsíc až pětadvacet migrenózních záchvatů, tak je nemožné, aby byl aktivní jako ostatní. Část veřejnosti si ale chybně myslí, že migréna je obyčejnou bolestí hlavy. Ve skutečnosti se jedná o komplexní neurologické onemocnění, na které trpí zejména mladá generace ve věku třicet až čtyřicet let,“ míní specialistka. Na migrénu jsou více náchylnější ženy, a to v sedmnácti procentech, zatímco odbornou pomoc musí vyhledat jen šest procent mužů.

 Aby se pacient dostal do Centra pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, musí mít doporučení ambulatního neurologa, k expertům jej výjimečně může odeslat i praktický lékař. „Zásadní podmínkou pro přijetí do naší péče je, že pacient musí mít migrénu minimálně čtyřikrát do měsíce, které jsou zapsané v jeho deníku. Dále jeho lékař musí prokázat, že při léčbě nezabraly medikamenty jako betablokátory, antiepileptika či antidepresiva. Musíme vědět, že stanovené léky se nepodílí na snižování frekvence migrenózních stavů,“ konstatuje Medová, která vysvětluje, proč jsou aspekty pro návštěvu centra tak přísné. „Je nutné mít jistotu, že opravdu pracujeme s člověkem, který má silné migrény, abychom zbytečně neztráceli čas a potřebným hned ulevili. Postiženým je nasazena biologická léčba, tedy CGRP protilátky,“ přibližuje neuroložka, která upozorňuje, že biologickou léčbu hradí všechny zdravotní pojišťovny.

Než medikamenty zaberou, doporučuje, aby například profesionální řidiči se silnou migrénou neusedali za volant. „Žiji ale v realitě, a tak vím, že některou práci prostě přerušit nejde. Například my zdravotníci musíme fungovat pořád,“ ironicky se pousměje.

Během koronavirové pandemie zaznamenala lékařka Medová zvýšený počet nemocných. „Covid-19 způsobil tak silné migrény, že na ně nezabírala žádná analgetika či jiná léčba. Určité problémy se u některých vyskytly i po vakcinaci, která vyvolala bolesti hlavy.“ Podle Medové jsou spouštěčem migrény i respirátory. „Jejich neustálé nošení neurologické onemocnění bohužel podporuje.“ Signálem pro migrénu může být paradoxně i dlouhý spánek. „Proto nejvíce migrenósních stavů evidujeme o víkendech, kdy si lidé rádi přispí. Pro léčbu s migrénou je totiž důležitá pravidelná spánková hygiena. Je tedy nutné dodržovat hodinu, kdy jdu spát, a čas, kdy vstávám. Pokud o sobotách i nedělích režim porušíme, může se dostavit migréna,“ vysvětluje Eva Medová.

Choroba přivádí nemocné do existenčních problémů

Migréna zasahuje i do soukromého života rodin. Nedávný výzkum organizace Migréna-help, jehož se zúčastnilo téměř dvanáct set oslovených respondentů, například ukázal, že patnáct procent lidí s migrénou se dostává do existenčních problémů. „Čtyři procenta rovněž uvádí, že jejich neurologická choroba vedla k jejich propuštění,“ praví předsedkyně organizace Migréna – help Rýza Blažejovská. Doktorka Medová smutnou statistiku potvrzuje. „Jakmile většina zaměstnavatelů zjistí, že jejich podřízený má jakékoli neurologické onemocnění, tak se s ním rozloučí a dívají se na něj jako na blázna,“ mrzí lékařku.

Téměř šedesát procent lidí uvádí, že migréna je omezuje v hledání nové práce. Blažejovská ale upozorňuje, že dvě třetiny zaměstnavatelů vychází nemocným vstříc. „Není tedy pravdou, že všichni onemocnění ignorují. Bohužel se ale pak stává, že když vedení firem má pochopení, pak pacient má problémy s kolegy, neboť mu odmítají tolerovat jeho úlevy a považují ho za někoho, kdo se chce neustále ulévat či flákat.“

Pro člověka, který bojuje s migrénou, je ideální, aby měl flexibilní pracovní dobu, mohl pracovat v samostatné tiché kanceláři a vyhýbal se nočním směnám. „Také by bylo dobré kolegy požádat, aby nepoužívali silné parfémy, protože pach může být spouštěčem onemocnění, stejně jako například silné osvětlení,“ říká Blažejovská. Přesto odborníci nedoporučují, aby si pacient s migrénou hned u pohovoru na personálním oddělení určoval podmínky. „Zvláště, když o určitou práci stojí,“ soudí Medová, která sama trpí migrénami. „Když jsem před dvaatřiceti lety nastupovala do zdravotnictví, tak mně moje nadřízená při mém oznámení neurologického onemocnění hned řekla, že na migrénu není v nemocnici čas a že mě z ní hned vyléčí.“

Sama se obává, že takový postoj u většiny nadřízených stále přetrvává i v současné době. „Mrzí mě, že někteří zaměstnavatelé na lidi trpící migrénou často nahlíží jako na hysteriky či simulanty, anebo blázny,“ uzavírá neuroložka Eva Medová.