Zklamání: Rysům se na Šumavě a v Bavorsku příliš nedaří. Co se děje?

Rysi byli v česko-německém pohraničí od konce 19. století považováni za vyhubený druh. Před 40 lety zahájili přírodovědci projekt jejich návratu do divoké přírody, když v oblasti vysadili 25 těchto šelem. Od té doby se počet rysů v pohraničí zvýšil zhruba na 50; žijí téměř výhradně na území národních parků Šumava a Bavorský les.

"Doufali jsme, že se rysi postupně rozšíří i do Krušných hor nebo do Durynska," uvedl autor studie Jörg Müller z mnichovské univerzity. "Jen tak by bylo možné ve střední Evropě dlouhodobě udržet velkou a stabilní populaci těchto šelem," doplnil.

Vědci ale zjistili, že se rysi jen zřídka vzdalují více než 70 kilometrů od centra národních parků, a to navzdory skutečnosti, že odlehlejší oblasti jsou často bohatší na srnce, kteří jsou nejoblíbenější kořistí rysů.

"Zjišťovali jsme, jakou roli mohou hrát lidé v tom, že se rysi z Bavorského lesa a Šumavy nerozšiřují," uvedl dále Müller. Podle něj se ale ukázalo, že silniční doprava ani relativně husté osídlení okolí národních parků rysům nevadí. Zvířata jsou sice velmi plachá, ale vzhledem k tomu, že jsou aktivní především v noci, je jejich kontakt s lidmi v okolí národních parků jen omezený.

"Oblast kolem národních parků nabízí těmto kočkovitým šelmám takřka ideální životní podmínky. Důvod jejich malého rozšíření proto spočívá jinde. Vycházíme z toho, že jejich populaci decimují nelegální odstřely," uvedl Müller. Podle studie zaznamenaly úřady od vysazení rysů v česko-německém pohraničí 62 odstřelů těchto šelem. Celkový počet rysů zabitých pytláky je ovšem podle Müllera významně větší.

Zatímco vlk testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost. Pozoruje zvěř z vyvýšeného nebo dobře krytého místa, poté se připlíží do její bezprostřední blízkosti (max. 30 metrů). Překvapí ji a pronásleduje ji na vzdálenost 20‒50 (100) metrů. Pokud se mu ji během těchto několika desítek metrů nepodaří dostihnout, nechá ji být. To, že rys číhá na kořist na stromě, odkud jí skáče za krk, je pouze pověra. Při tomto počínání by nejspíš padl únavou: ve skutečnosti se musí ve svém teritoriu neustále přemisťovat a slídit.

Menší zvířata (hlodavce, zajíce, ale také lišky) zabíjí rys kousnutím do hlavy, kdežto větší kořist (spárkatou zvěř) vahou těla srazí k zemi a zakousnutím do hrdla či týla jí láme vaz. Nepodaří-li se mu zvíře dostihnout, nechá ho být. Větší kořist rysové načínají většinou od kýt, a pokud nejsou vyrušeni, pravidelně se k ní vracejí. Na rozdíl od vlků však nejsou schopni překousnout silné kosti. Pokud není rys při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Zdechlinu na rozdíl od vlků pozře jen výjimečně, většinou konzumuje pouze čerstvou kořist, kterou sám ulovil, píše server selmy.cz.