Myslíte na smrt? V Česku se umírá špatně, kampaň to má změnit

"V Čechách lidé umírají špatně. Hůř, než by museli," uvedl ředitel hospice Cesta domů Marek Uhlíř. Netýká se to podle něj jen zacházení s umírajícími v nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných či v domovech pro seniory, ale i plnění představ o péči na sklonku života či posledních přání.

Češi a Češky o smrti raději nemluví. O umírání a svých představách o péči na konci života nikdy nehovořily tři pětiny dotázaných. Většinou říkají, že je to ještě daleko, že to nechtějí přivolávat či že je jim to nepříjemné. Pro 55 procent lidí by impulsem k podnikání nějakých kroků pro případ vlastního úmrtí byla vážná nemoc či úraz. Celkem 83 procent osob míní, že by se o smrti a umírání mluvit mělo, a to hlavně v rodině. Průzkum pro Cestu domů provedla agentura STEM/MARK, loni se do něj zapojilo 1147 lidí.

Čtyři pětiny dotázaných by chtěly umřít doma. Nejméně by si lidé přáli skonat v léčebně dlouhodobě nemocných. Nejčastěji se odpovídající báli ztráty důstojnosti a soběstačnosti, bolesti, odloučení od blízkých či samoty.

Organizátoři připravili pro zájemce na webu návod k otevření debaty i sedmibodový seznam posledních přání. Mohou do něj zapsat hudbu, kterou by si nechali na svém pohřbu zahrát. Obvykle totiž pozůstalí neslyší muziku, kterou měl člověk rád, ale několik písní z nabídky obřadní síně. "Člověk si může nechat zahrát, co chce. Nikde není psáno, že to musí být z cédéčka. Klidně tam může být živá kapela," říká autor aplikace Libor Vaněk.

Podobné je to podle něj s oblečením, kdy se zemřelí obléknou do obleku či kostýmu. Přitom by se k nim víc hodily jejich oblíbené šaty, rybářské kalhoty či to, co je vystihovalo nejlépe. Možné je dát do rakve i různé cennosti, podotkl Vaněk.

Na stránkách je možné popsat také podobu pohřbu. Podle organizátorů kampaně lidé nevědí, že svůj popel mohou případně nechat rozptýlit kdekoliv, pokud s tím bude majitel souhlasit. Místo posledního odpočinku mohou mít třeba tam, kde to měli rádi.