V tomto počasí na houby? Proč ne, ale s příchodem listopadu se situace změní

Z hřibovitých hub nejhojněji nyní roste hřib hnědý, z holubinek zůstávají jen některé druhy, například holubinka mandlová už moc neroste. Ubylo i václavek, uvedl předseda České mykologické společnosti Jaroslav Landa a doplnil, že naopak stále častěji se objevují podzimní druhy jako bedla červenající, čirůvky dvojbarvé a fialové, lakovky nebo šupinovky.

Lidé by se i v této době měli mít na pozoru před jedovatými druhy. Landa zmínil zejména pavučince. Rostou ale i některé druhy jedovatých muchomůrek. Také ne všechny čirůvky jsou jedlé, stejně tak rostou nejedlé slzivky, pečárky, pestřece a čechratky podvinuté. Z těch nejjedovatějších je stále třeba dávat pozor na muchomůrku zelenou a na závojenky, zdůraznil Landa.

Věří, že současné počasí ale ještě nějakou dobu vydrží a houby porostou. V případě, že by už začalo mrznout, měli by být lidé při sběru opatrnější. Podle Landy by neměli sbírat houby, které vyrostly před dvou až třídenními mrazy, protože se začínají kazit a jsou nejedlé.

Muchomůrka zelená preferuje zejména teplejší oblasti mírného pásu. Na severní polokouli roste především v listnatých lesích od července do podzimu. Doprovází především duby, ale také habry a buky, vzácněji ji lze nalézt i v borových lesích.

Celá plodnice obsahuje smrtící koktejl velkého množství jedů, které se dělí na dvě hlavní skupiny: falotoxiny a amatoxiny. Muchomůrka zelená obsahuje ve sto gramech v průměru 10 mg faloidinu, 8 mg α-amanitinu a 5 mg β-amanitinu. Ukazuje se, že z hlediska toxikologického jsou významnější amatoxiny, vzhledem k tomu, že falotoxiny se buď odbourávají v trávicím traktu působením žaludečních šťav, nebo se vůbec nevstřebávají do krve.

K smrtelné otravě zdravého dospělého člověka o hmotnosti kolem 60 kg stačí zhruba 50 g houby (v syrovém stavu), přičemž jedna plodnice váží v průměru mezi 30 až 40 gramy. Také se udává, že amanitin, čili jeden z jedů muchomůrky zelené, je tak jedovatý, že množství jedu, které bychom nabrali na špičku nože (čili asi 0,5 g), by zabilo 100 000 myší.

Po pozření muchomůrky zelené se amatoxiny rychle absorbují z trávicího traktu do krve a odtud pronikají do jater. Počáteční příznaky se však projeví až po poškození většího počtu jaterních buněk (hepatocytů), přibližně 8 až 48 hodin po požití. V této fázi má postižený celkové potíže - pociťuje únavu, žaludeční nevolnost, závratě, bolesti hlavy, pocit chladu až mrazení. Nevolnost se pak stupňuje, nastupují bolesti žaludku, doprovázené silným dávením a vodovitými průjmy, což vede k dehydrataci organizmu až oběhovému selhání. To bývá zejména u dětí bezprostřední příčinou úmrtí. Pokud pacient tuto fázi přežije, dojde (obvykle čtvrtý den otravy) ke zdánlivému zlepšení, protože skončí zvracení i průjmy, píše spektrumzdravi.cz.

V druhé fázi dochází k selhání jater a případně i ledvin. V případě silné otravy přestanou pracovat játra úplně a nastupuje celková apatie, přecházející do bezvědomí. Projevuje se tachykardie, pokles tlaku krve a rozšíření očních zornic. Smrt nastává v těchto případech obvykle 4. až 12. den otravy. Otrava je smrtelná ve 40 – 50 % případů.