Rom musel chodit do zvláštní školy. Odškodnění nedostane, rozhodl ÚS

Muž byl zařazen do zvláštní školy na základě intelektových a rozumových schopností, nikoli v důsledku diskriminačního zacházení vyvolaného jeho příslušností k romskému etniku.

Podstatné podle soudu bylo, že "jeho rozumové schopnosti byly posuzované průběžně po celou dobu jeho studia jednak psychologickými testy prováděnými několika metodami a na více odborných pracovištích, jednak sledováním jeho studia a jeho prospěchu. Jeho umístění a setrvání ve zvláštní škole se tak neodvíjelo od jednorázového vyšetření a zjevně nešlo ani o výsledek pouhého rutinního přístupu příslušných orgánů."

Stěžovatel uvedl, že jeho zařazení do zvláštní školy nepřípustným způsobem zasáhlo do jeho osobnostních práv. Žalobu na ochranu osobnosti podal už v roce 2008. O rok později ji zamítl Městský soud v Praze, protože se nepodařilo prokázat, že by byl muž diskriminován a že by bylo zasaženo do jeho osobnostních práv. V roce 2010 potvrdil verdikt Vrchní soud v Praze a následně zamítl dovolání i Nejvyšší soud. Muž požadoval po státu omluvu a 500.000 korun.

"Odvolací i dovolací soud v konečném důsledku nepovažovaly za podstatné, zda stěžovatel v souvislosti se svým umístěním do zvláštní školy prokázal předpoklad nepřímé diskriminace z důvodu své příslušnosti k romské etnické skupině, protože i kdyby tak učinil, tento předpoklad by byl v jeho případě vyvrácen s ohledem na provedená vyšetření jeho rozumových schopností. Ústavní soud se s tímto závěrem ztotožňuje, i když jeho odůvodnění ze strany dovolacího soudu považuje za poněkud zjednodušující a nedostatečně odrážející podstatu nepřímé diskriminace," konstatoval ÚS.

Rom se u soudů opíral o oficiální statistické údaje, podle nichž bylo v době jeho zařazení do zvláštní školy v těchto zařízeních kolem 40 procent romských dětí, což z jeho hlediska dokazovalo diskriminaci. K žalobě ho inspiroval úspěch 18 Romů, kteří v roce 2007 uspěli se stejnou stížností u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský však dnes upozornil, že případy byly odlišné a že u stěžovatele bylo rozhodující opakované sledování jeho intelektu a studijních výsledků. "Tento případ by mohl být návodem, jak podobné případy řešit," dodal Rychetský.

Do zvláštní školy poslal muže Okresní národní výbor v Chebu v roce 1985, kdy mu bylo sedm let. Ve zvláštních školách pak absolvoval i celou desetiletou povinnou školní docházku. Stěžovatel žil od svých dvou let v dětském domově a zůstal tam až do roku 1996, kdy nabyl zletilosti. Muž si po dosažení plnoletosti doplnil základní vzdělání a později složil maturitu.