ROZHOVOR | Migrace a zákeřné nemoci? Lékařka prozradila, co hrozí Česku a Evropě

Jaké nemoci si Češi nejčastější „vozí" z dovolené?

Protože každý člověk musí i na dovolené jíst a pít, asi nepřekvapí, že k nejčastějším importovaným onemocněním patří onemocnění průjmová. Dle informačního systému přenosných onemocnění EPIDAT SZÚ bylo u českých cestovatelů v letech 2005 – 2014 potvrzeno téměř 5 tisíc případů importovaných průjmů bakteriálních, 254 parazitárních. Diagnostikováno bylo i kolem 250 případů virových průjmových onemocnění, jejich výskyt je však vyšší, protože tato onemocnění mohou probíhat lehce, a proto není nutné vyhledat lékařskou pomoc. K nejčastějším původcům bakteriálních průjmů patří salmonely a kampylobaktery, které jsou i nejčastějšími patogeny v ČR.

Kontaminované jídlo, voda či neumyté ruce mohou být zdrojem i jiných onemocnění, která si turisté sice přivážejí méně často, ale tyto nemoci mohou mít závažnější průběh nebo po jejich prodělání zůstávají následky. Přestože proti virové hepatitidě A je možné se nechat preventivně očkovat, virovou hepatitidu A si za posledních 10 let přivezlo kolem 300 cestovatelů. Cestovatelé do exotických zemí využívají očkování proti břišnímu tyfu, výskyt tohoto onemocnění je díky tomu u cestovatelů ojedinělý.

V subtropických a tropických oblastech se cestovatelé mohou setkat s nemocemi, které se u nás nevyskytují. Jednou z nejzávažnějších je malárie, kterou způsobuje prvok plasmodium a přenáší ji komáři druhu Anopheles. V posledních 10 letech bylo pro malárii v ČR léčeno více než 200 osob. Odlišné druhy komárů přenášejí jiné parazitární onemocnění leishmaniózu (toto onemocnění si můžeme přivézt i z Chorvatska či Itálie) nebo virová onemocnění jako je horečka dengue, horečka chikungunya, západonilská horečka aj.

Při cestách nejen do přírody může být cestovatel pokousán psem či jiným zvířetem (často opice) a může být ohrožen onemocněním vzteklinou. Těchto příhod bylo za 10 let hlášeno a řešeno přes 700. Očkování proti vzteklině, která je v případě nákazy stoprocentně smrtelná, lze provést preventivně. Spoléhat se na očkování po poranění v cizině není vhodné, protože v některých částech světa není dostupný imunoglobulin ani vakcína proti vzteklině.

Nezanedbatelné nejsou ani kožní problémy, častým „suvenýrem" z dovolené bývá svrab. Úzké sociální kontakty mohou vést k nákaze HIV, virovou hepatitidou B, syphilis, kapavkou.

Které zdravotní potíže bychom po návratu z ciziny rozhodně neměli podceňovat?

S návštěvou lékaře bychom neměli váhat v případě horečnatého onemocnění. Může se jednat o pouhé nachlazení nebo infekci močových cest, ale v případě, že jsme cestovali do zemí, kde se vyskytuje malárie, je nezbytné co nejrychleji toto onemocnění vyloučit nebo potvrdit a okamžitě léčit. Praktického lékaře je potřeba informovat o cestovatelských aktivitách nemocného, aby jej co nejdříve odeslal na infekční oddělení, které se zabývá léčbou importovaných nemocí.

V případě, že po návratu má cestovatel opakované průjmy, žloutenku, vyrážku apod., je také návštěva lékaře nezbytná. Některá onemocnění, která si můžeme přivézt z tropů, mají inkubační dobu i několik měsíců, proto jsou informace o tom, kde jsme i v minulosti trávili dovolenou, velmi důležité.

Česko potrápila vedra. Kterým nemocem se za horkého počasí nejvíc „daří" a které jsou naopak v „útlumu"?

Pokud jde o infekční nemoci, nejčastějším problémem byla i v tomto létě průjmová onemocnění. O epidemiích byla veřejnost průběžně informována médii. V letošním roce je hlášen vyšší výskyt virové hepatitidy A a virové hepatitidy E než v letech minulých, o něco nižší je počet onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou a lymskou boreliózou.

Každoročně do Česka přichází chřipková epidemie, ta poslední byla relativně slabá. Lze už nyní odhadnout, jak tomu bude letos, resp. na počátku příštího roku?

Pochopení epidemiologie chřipky patří stále k aktuálním úkolům vědců z celého světa, proto nelze s jistotou předvídat rozsah výskytu onemocnění chřipkou v dalším roce.

Klima se mění a hovoří se o tom, že se do Evropy rozšíří tropické choroby. Jsou takové obavy na místě?

Lidské aktivity, zejména globální pohyb zboží, vede k pasivnímu rozšíření druhů komárů, které se dříve vyskytovaly jen ve specifických regionech a jsou schopny kolonizovat nová teritoria.

Významný nárůst rozšíření invazivních druhů komárů je pozorován v Evropě od 90. let, trvale dochází k rozšiřování výskytu komárů Aedes albopictus (Asian tiger mosquito) i jiných druhů komárů. Invazivní druhy komárů mohou vytěsnit přirozené druhy komárů, ale zejména jsou rizikem pro zdraví lidí i zvířat.

V posledních desetiletích došlo k významnému rozšíření onemocnění s regionálním výskytem jako je horečka dengue a horečka chikungunya do všech zemí tropů a subtropů, onemocnění bylo diagnostikováno v posledních letech v jižní Itálii, Francii a Chorvatsku. Od roku 1975 byla Evropa považována za kontinent bez výskytu malárie. V r. 2011 bylo diagnostikováno 20 případů onemocnění malárií v Řecku na Peloponésu, zdrojem nákazy byli zřejmě zahraniční dělníci pocházející z endemických oblastí malárie.

S přívalem uprchlíků se vyrojily zprávy, že k nám běženci zavlečou nebezpečné nemoci, na které nejsme připraveni. Mohlo by se něco takového stát?

Přestože v současnosti proudí do Evropy tisíce běženců, nejde z pohledu pohybu osob po celé planetě o nic neobvyklého. Podle informací World Tourism Organization (WTO) bylo v 90. letech zaznamenáno 457 miliónů mezinárodních příjezdů za rok, v roce 2005 to bylo 783 milionů mezinárodních příjezdů, v roce 2014 dosáhl počet mezinárodních příjezdů 1 138 miliónů. Riziko zavlečení nemocí, které se v Evropě díky vysokým hygienickým standardům (bezpečná voda), antibiotikům a očkování nevyskytují, samozřejmě je.

Důležité je, z jakých oblastí světa a z jakých zemí běženci pocházejí, jakým způsobem cestují, v jakých žijí podmínkách. Např. Sýrie byla zemí s dobrou zdravotní péčí a vysokou proočkovaností obyvatel. Jiná je situace u osob, které pocházejí z některých afrických zemí s výskytem endemických nemocí jako je např. návratný tyfus, který se přenáší vší lidskou. K nákaze dochází ve špatných hygienických podmínkách, v místech, kde je umístěno mnoho lidí na malém prostoru. Prevence tohoto onemocnění je jednoduchá – odvšivení. V přenosu onemocnění hraje roli inkubační doba. Při cestování letadlem je samozřejmě riziko vyšší než při cestování po zemi a moři.

Některá onemocnění se nemohou u nás přenášet, protože zde chybí přenašeč (např. určitý druh komára, klíštěte), ev. rezervoár nákazy (zvíře). Zdrojem nákazy může být i člověk, ale pokud není přítomen vektor, který nákazu z infikované osoby přenese na jiného člověka, není přenos možný – např. malárie, žlutá zimnice, horečky přenášené komáry.

Migrace s sebou samozřejmě přináší zdravotnické problémy. Příkladem může být Chagasova nemoc – americká trypanosomóza, která se vyskytuje v Latinské Americe. Od r. 2000 dochází k významné migraci osob z Latinské Ameriky (Brazílie, Ekvádor, Bolívie, Kolumbie) do jižní Evropy. Je odhadováno, že nemocných chronickou infekcí Chagasovou nemocí je mezi migranty 40 000 – 65 000. Chronické onemocnění se projevuje srdečními a střevními obtížemi, při porodu je možný přenos z matky na dítě, k přenosu může dojít dárcovstvím krve.

Psali jsme: Česko není kvůli uprchlíkům ohroženo nákazami, ujišťuje hlavní hygienik  

Přestože se v Evropě nemůže onemocnění šířit, protože se zde nevyskytuje přenašeč (ploštice), je nutné léčit chronicky nemocné, což je ekonomicky nákladné. Téměř 90 % nemocných je ve Španělsku, v ČR zatím nebylo toto onemocnění diagnostikováno, ale vyskytlo se např. v Rakousku, Rumunsku, Švýcarsku aj. V r. 2007 byl Světovou zdravotnickou organizací vyhlášen program kontroly Chagasovy nemoci v neendemických zemích.

Podobný problém se zatím s imigranty ze Středního Východu a Afriky nevyskytl, ale vzhledem k tomu, že v zemích rozvrácených válkou se opět objevila onemocnění dětskou obrnou, jistě se mezi nimi vyskytují HIV pozitivní nebo osoby s tuberkulózou nebo chronickou hepatitidou B, dají se vysoké nároky na zdravotní péči předpokládat.

S rozvojem cestovního ruchu v 90. letech 20. století došlo i k rozvoji oboru cestovní medicíny v ČR. Jen v již zmiňovaném systému hlášení EPIDAT je v rámci importovaných nákaz evidováno 95 diagnóz, většina z nich jsou ojedinělé případy onemocnění. Znamená to, že čeští lékaři jsou s problematikou nemocí, které k nám mohou být zavlečeny seznámeni, myslí na ně, mají k dispozici laboratoře, které jsou schopny onemocnění prokázat a umí je léčit.

Hodně se píše o MERS, SARS, ebole či mutacích ptačí chřipky. Který virus podle Vás představuje globální nebezpečí?

Kterýkoliv z těchto virů může být globálním nebezpečím, proto je jejich výskyt pečlivě monitorován. Vědci na celém světě zkoumají původ virů, jejich strukturu (znalosti důležité pro vývoj očkovacích látek, antivirotik), způsob jejich šíření, hledají, kde se viry skývají v době, kdy se onemocnění jimi způsobená nevyskytují. Pro případ výskytu jakékoliv zatím známé vysoce rizikové nemoci jsou vypracovány plány, jak postupovat v případě podezření na výskyt vysoce nebezpečné nákazy.

Antibiotika prý ztrácejí na síle. Opravdu hrozí, že začneme umírat na banální infekce?

Problém není v „síle" antibiotik, ale v tom, že bakterie jsou živé mikroorganismy. V populaci mikroorganismů se nacházejí jedinci, schopní antibiotiku odolat a dále se množit. Tyto populace mikroorganismů jsou k podanému antibiotiku rezistentní a pokud je jich většina, antibiotikum ztrácí účinnost. K nárůstu rezistence bakterií na antibiotika dochází jejich nadužíváním, kdy jsou antibiotika podána v podstatě jako antipyretika, to je kdykoliv při zvýšené teplotě.

Bakteriální infekce nelze považovat za banální – průběh infekce může být bezpříznakový, lehký, s plně vyznačenými příznaky, s komplikacemi nebo onemocnění může končit úmrtím. Např. streptokoková angína léčená antibiotiky je nepříjemné onemocnění, ale vnímané jako nezávažné, často i přecházené. Pokud bychom streptokokové onemocnění neléčili nebo léčili nedostatečně, imunitní systém si s nákazou poradí, přežijeme, ale s velkým rizikem trvalého poškození srdce, kloubů a ledvin.

Vývoj nových antibiotik není tak rychlý jako nárůst rezistencí, takže pokud nebudeme pečlivě uvažovat, kdy antibiotika opravdu použít, lze očekávat, že se opravdu objeví infekce, na které nebude účinkovat žádné antibiotikum.

V Evropě a Česku se opět ve větší míře objevují spalničky nebo černý kašel. Je takový návrat běžný, nebo se děje něco závažnějšího?

Ke vzniku epidemií spalniček došlo v některých zemích v důsledku snížené proočkovanosti, takže v populaci se vyskytl dostatečný počet jedinců, mezi kterými mohl virus začít cirkulovat. V této situaci jsou samozřejmě ohroženi i ti, kteří ze zdravotních důvodů nesmí být očkováni. Průběh infekčního onemocnění u osob se závažným chronickým onemocněním může být fatální.

Vyšší výskyt onemocnění černým kašlem může být v souvislosti s tím, že se začala používat vakcína, která má méně nežádoucích vedlejších účinků, ale pravděpodobně i nižší účinnost. Je potřeba si uvědomit, že člověk zasahuje do přírody (lidský organismus, cirkulace patogenů) a příroda reaguje. Proto nelze na přístupy a doporučení k očkování nahlížet jako na něco, co se nemění – vědci, lékaři i výrobci vakcín musí reagovat na vývoj situace, pochopit příčiny a souvislosti a zvolit co nejlepší řešení v prevenci infekčních onemocnění.

Jak se díváte na problematiku povinného očkování?

Samozřejmě by bylo ideální, aby očkování nebylo povinné a přesto zůstala vysoká proočkovanost populace. Vzhledem k aktuální situaci, kdy by k nám mohla být zavlečena onemocnění jako dětská obrna nebo záškrt, určitě není čas na experimenty s dobrovolným očkováním. Způsob, jakým je očkování v různých zemích vymáháno, se liší.

U nás zatím přetrvává zvykově povinné očkování dané zákonem. Stát po svých občanech vymáhá, aby chránili své zdraví i zdraví svých spoluobčanů. V případě dětí byla Českou republikou ratifikována „Úmluva o právech dítěte", která definuje právo dítěte na nejvyšší úroveň poskytované zdravotní péče, k níž patří i očkování. Zákony jsou samozřejmě důležité, ale pokud bude fungovat důvěra mezi lékařem a klientem (jeho rodiči), pak se tyto zákony mohou stát zbytečnými a očkování nebude muset být povinně vymáháno.

Děkujeme za rozhovor.