ÚS rozhodl: Právní úprava vylučující osvojení dítěte partnerem rodiče platí

Manželský svazek je podle většiny ústavních soudců zpravidla stabilnější než soužití nesezdaných párů, přináší také větší jistotu pro dítě v případě rozchodu.

"Úprava tedy sleduje nejlepší zájem dítěte," uvedl v nálezu soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Případnou změnou by se po důkladné společenské a odborné diskusi měli zabývat zákonodárci, soudu to nepřísluší, doplnil Lichovník. Vyslovení protiústavnosti jedné věty zákona navrhl plénu první senát ÚS, což není příliš častý postup. První senát tak reagoval na stížnost muže, jenž si chtěl po více než deseti letech společného života osvojit partnerčina syna, avšak soudy mu nevyhověly.

Zákon o rodině výslovně uváděl, že osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. V praxi to znamenalo, že pokud by si dítě osvojil matčin partner, zanikla by formálně také právní vazba mezi dítětem a matkou. Stejná úprava přešla do nového občanského zákoníku, v podstatě tedy platí dodnes, byť se soud dnes civilním kodexem výslovně nezabýval. Ustanovení primárně upravuje situaci, kdy osvojitelé přijímají zcela cizí dítě. Na situaci, kdy je osvojitel partnerem biologického rodiče, zákon výslovně nepamatuje, avšak při důsledném výkladu požaduje uzavření manželství.

V konkrétní kauze by problémy vyřešil právě sňatek matky s novým partnerem. Aktéři případu, který původně řešily soud v Chebu a Plzni, se však vzít nechtěli. Sňatek je podle nich právem, nikoliv povinností. Upozorňovali na to, že impulz k osvojení dal tehdy třináctiletý chlapec. Chtěl se jmenovat stejně jako zbytek rodiny.

Současná situace přináší potíže v každodenním životě. Muž například nemá právo na informace o chlapcově zdravotním stavu. Ve škole by se jako zástupce dítěte musel prokazovat plnou mocí. Chlapec by po něm nemohl dědit. Muž by také nemohl automaticky převzít péči o partnerčina syna, kdyby se něco stalo s matkou. Podle Lichovníka ale existují možnosti, jak usnadnit soužití i bez osvojení.

V případě obav ze zásahu biologického otce dítěte je možno využít omezení rodičovské zodpovědnosti. Pokud je přáním dítěte a možná hlavní motivací k osvojení nést stejné příjmení jako ostatní členové rodiny, takové změny lze dosáhnout i bez souhlasu biologického otce, jehož souhlas nahradí soud – této možnosti se však rodina stěžovatele ani nepokusila využít, dodal usoud.cz.

S dnešním nálezem nesouhlasili soudci Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek a Kateřina Šimáčková. "Právní úprava nijak nereflektuje, že některá nesezdaná soužití mohou být mnohem stabilnější než některá manželství," napsala v odlišném stanovisku Šimáčková.

Aktéři případu se vyhlášení nálezu nezúčastnili. Nyní se jejich situací bude znovu zabývat první senát ÚS. Stížnost bude muset nejspíš zamítnout.