Žena se domáhá náhrady za půdu na Podkarpatské Rusi, Ústavní soud se jí zastal

Podle ústavních soudců justice chybovala, když formalisticky použila vyhlášku z roku 1959 o vnitrostátním vypořádání některých nároků. Vyhláška totiž upřednostňovala socialistické či družstevní vlastnictví. Diskriminační pasáž vztahující se k odškodnění jen jisté skupiny osob nepochybně odporuje Listině základních práv a svobod, rozhodl ÚS.

Rodina zanechala na Podkarpatské Rusi sedm hektarů půdy v katastru obce Malé Gejovce a jednu stavební parcelu. Náhradu nezískala ani za totality, ani po roce 1989. Ministerstvo financí nárok zamítlo v roce 2008, poté začal soudní spor, který se po dnešku vrátí znovu k první instanci.

Ústavní soudci připomněli povinnost vykládat restituční předpisy tak, aby se podařilo odstranit či zmírnit co nejvíce majetkových a jiných křivd z minulosti. "Mnohdy složité restituční řízení nevyvazuje orgány veřejné moci z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení konkrétního případu," stojí v nálezu soudce zpravodaje Davida Uhlíře.

Podkarpatská Rus byla součástí Československa od roku 1919. Na počátku druhé světové války ji zabrala maďarská armáda. V roce 1945 území získal Sovětský svaz. Češi se tam už vrátit nestihli. Sovětský svaz pak poskytl zhruba 920 milionů korun jako vyrovnání za nemovitosti. Někdejší majitelé z řad Čechoslováků ale od komunistické vlády dostali jen asi 13 milionů korun - zbytek si režim ponechal.

Novou cestu k náhradě umožnil speciální zákon z roku 2009. Žadatelé měli ze zákona nárok na desetinásobek ceny nemovitostí stanovené podle příslušných vládních nařízení a vyhlášek z let 1947 až 1959. Maximální částka ale činila dva miliony korun za jeden majetek. Žádosti mohli do konce roku 2013 podávat lidé, kteří o majetek přišli, jejich manželé či děti.