KOMENTÁŘ | "Podvod na voliče" legalizován. Rozhodnutí Ústavního soudu může mít velké dopady

Ústavní soudci vynesli verdikt, který nebude mít vliv na nadcházející sněmovní volby. Jednomyslně odmítli stížnost uskupení Volt, které se snažilo zpochybnit kandidátky hnutí Stačilo! a SPD. Ústavní soud se věcí zabýval neveřejně a rozhodl, že složení kandidátek zůstane beze změn. EuroZprávy.cz o tom informovaly zde. Předseda ÚS Josef Baxa sdělil, že ačkoli soud obdržel dvě stížnosti proti rozhodnutím 28 krajských soudů, rozhodnout ve věci byla absolutní priorita. Podle Ústavního soudu zákon definuje koalice formálně, ne fakticky.

V České republice dosud platilo, že koalice musely pro vstup do Sněmovny překonat vyšší volební práh než jednotlivé strany. Dvojblok potřeboval alespoň 8 % hlasů, koalice tří a více stran pak 11 %. To výrazně znevýhodňovalo menší formace. Podle průzkumů by například koalice Stačilo kolem Kateřiny Konečné měla jen minimální šanci uspět, zatímco uskupení kolem SPD Tomia Okamury by se do dolní komory dostalo jen s notnou dávkou štěstí.

Rozhodnutí ÚS znamená, že i dříve „nelegální“ koaliční formáty mohou bez obav kandidovat, jako by nikdy žádné omezení neexistovalo.

Rozhodnutí Ústavního soudu, které ruší zvýšené volební kvorum pro koalice, zásadně mění dynamiku českého politického systému. Přestože se jedná o právně závazný výklad ústavnosti, jeho praktické důsledky vyvolávají oprávněné obavy o smysl a integritu samotného volebního procesu.

Ironií zůstává, že právě ti, kdo v minulosti nejhlasitěji kritizovali vznik koalic jako údajné obcházení vůle voličů, dnes mlčí. Když se v roce 2021 spojily ODS, TOP 09 a KDU-ČSL do uskupení Spolu, dnešní opozice v čele s hnutím ANO a SPD mluvila o „podvodu na voliče“, zpochybňovala legitimitu takového postupu a varovala před manipulací s pravidly. Tehdejší obvinění byla sice přepjatá, ale měla racionální základ: obavy ze zneužití koalic jako nástroje pro umělé navyšování mandátů.

O to víc bije do očí, že právě SPD a další dřívější kritici dnes bez váhání využívají nově otevřených možností a vytvářejí koalice, které nelze považovat za autentická partnerství. Nejde totiž o spojení sil rovnocenných subjektů s podobnou ideovou orientací, nýbrž o záchrannou síť pro marginální politické projekty, které by se samostatně do Poslanecké sněmovny nikdy nedostaly.

Zatímco Spolu tvořily strany, které měly – byť s rozdílnou silou – samy reálnou šanci překonat pětiprocentní práh, dnešní „koaliční přívěsky“ jako Sociální demokracie, ČSNS, PRO, Trikolóra, Svobodní a další disponují podporou, která se v průzkumech pohybuje hluboko pod hranicí volitelnosti. Jejich přežití závisí výhradně na velkorysosti dominantních partnerů, kteří jim nabízejí místa na volitelných pozicích kandidátek – ne jako uznání politického výkonu, ale jako taktický obchod.

Tato praxe legitimizovaná zrušením zvýšeného kvora vede k situaci, kdy se do parlamentu mohou dostat subjekty bez skutečného mandátu. Ne proto, že by získaly důvěru veřejnosti, ale protože byly „nasazeny“ jako součást širšího projektu. Kritici této nové praxe oprávněně upozorňují na faktické rozmělňování volebního výsledku. Volič, který svůj hlas odevzdá hlavní straně koalice, tak de facto nevědomky podporuje i partnery, se kterými by sám nesouhlasil – a kteří by samostatně neměli žádnou šanci uspět.

Takové nastavení politické soutěže může vést ke ztrátě důvěry voličů ve férovost systému. Namísto transparentní soutěže mezi srozumitelnými alternativami vzniká nepřehledná mozaika účelových spojenectví, jejichž hlavní funkcí není prosazení idejí, ale maximalizace mandátů za každou cenu. Z hlediska legitimity demokratického procesu jde o krok zpět – a potenciálně velmi nebezpečný precedens.

Připomínka pro Ústavní soud

Rozhodnutí Ústavního soudu, jímž zrušil zvýšené volební kvorum pro koalice, nelze vnímat pouze jako technický výklad volebního zákona. V kontextu českých dějin jde o krok, který až zarážejícím způsobem ignoruje zkušenosti minulého století – především ty, které se týkají devastace české justice a demokracie ze strany autoritářských sil.

Soudci, kteří se ve svém odůvodnění odvolávají na ústavní rovnost a spravedlivý přístup, jako by zapomněli, jak snadno se podobné formální argumenty dají zneužít. Právě právní systém byl v minulosti několikrát zneužit k legitimizaci politické destrukce. Připomeňme si únor 1948, kdy komunisté prostřednictvím ovládnutí státních institucí – včetně soudů – zahájili likvidaci demokratického zřízení a postupně proměnili svobodnou Československou republiku ve satelitní stát podřízený Moskvě, a který v té době získal nelichotivý přídomek „socialistická“.

Dnes nejsme svědky vojenského převratu, ale politického procesu, který s děsivou lehkostí otevírá dveře formacím, jejichž deklarované hodnoty a mezinárodní vazby přímo odporují základním principům svobodné společnosti. Ústavní soud rozhodl bez historické paměti a bez reflexe toho, komu tím de facto slouží.

Je přinejmenším znepokojivé, že mezi potenciálními příjemci nového systému je i Komunistická strana Čech a Moravy. Ta nejenže neprošla žádnou věrohodnou sebereflexí své totalitní minulosti, ale pod vedením Konečné otevřeně deklaruje úzkou spolupráci s Komunistickou stranou Ruské federace – tedy s politickým uskupením, které je v dnešním Rusku věrným spojencem režimu Vladimira Putina.

Nejde přitom o pouhé symbolické spojenectví. Ruští komunisté aktivně podporují válku proti Ukrajině, legitimizují útoky na civilní obyvatelstvo a šíří ideologii, která odmítá základní normy mezinárodního práva. Přesto se v České republice, tedy zemi s tragickou zkušeností se sovětským vlivem, otevírá těmto silám cesta do parlamentu. Ne protože by získaly důvěru občanů, ale protože jim byl zrušen práh, který měl podobnému vývoji bránit.

Paralela s rokem 1948 je, bohužel, více než jen historickým varováním. Dnešní situace sice nemá formu puče, ale opět dochází k tomu, že prostřednictvím právního systému získávají přístup k moci síly, jejichž cílem není rozvoj demokracie, nýbrž její postupné oslabování. A pokud se tváříme, že o nic nejde, pokud přijímáme, že koaliční techniky ospravedlňují i vstup radikálních nebo proruských subjektů do zákonodárného sboru, pak selháváme nejen jako právní stát, ale i jako demokratická společnost.