Nejstarší zmínky o Čechách? Slavný vojevůdce sepsal poněkud bizarní zvěsti

Laténské období (mladší doba železná, 450 – 40 př. n. l.) mělo velký význam z pohledu rozšíření keltské (gallské) kultury. Značná část Evropy se tehdy stala územím se společnou kulturou i jazykem. Takto velký celek, do kterého spadala i střední Evropa, ale nakonec podlehl tlaku Říma a germánských kmenů.

Podle starořeckého filozofa a historika Poseidónia z Apameie († asi 51 př. n. l.) odrazil keltský kmen Bójů v Hercynském lese kolem roku 113 př. n. l. germánské Kimbry. Jak známo, podle Bójů dostaly Čechy latinské pojmenování Bohemia (Boiohaemum).

Hercynský les (Hercynia silva) byl pro antické spisovatele název pro zalesněná pohoří táhnoucí se od Rýna po Karpaty, zahrnoval tedy i Šumavu. Zmiňuje se o něm také Gaius Julius Caesar (zavražděn 15. března 44 př. n. l.), který nebyl jen slavným vojevůdcem, nýbrž i literátem. Jeho sloh sice není tak vytříbený jako ten Ciceronův, jeho dílo je pro nás ale cenným a často i jedinným zdrojem informací o životě Keltů a Germánů.

Zápisky o válce gallské (Commentarii de bello Gallico) napsal Caesar v letech 52 – 51 př. n. l. Skládají se ze sedmi knih a jsou psané ve třetí osobě, čímž chtěl Caesar docílit nezaujatého popisu událostí. Někdy se uvádí, že Zápisky mají osm knih. Tu poslední však již napsal Aulus Hirtius, Caesarův důstojník. Pro nás je nyní podstatná šestá kniha, kapitoly 25 – 28, ve kterých Caesar zmiňuje Hercynský les. Zaujala ho především fauna, její popis je ovšem dosti bizarní.

Dočítáme se o jelenech, kterým mezi ušima vstává jediný paroh. Dále Caesar píše o losech, kteří mají nohy bez kloubů. Pokud tedy upadnou, nemohou již vstát, čehož využívají lovci. "Podkopou všechny stromy nebo je naříznou, ale jen tak, aby to vypadalo, že stále stojí. Když se potom losové o ně opřou, porazí nepevné stromy svou vahou a sami padnou zároveň s nimi," píše Caesar, jak si obyvatelé Hercynského lesa (tedy i Šumavy?) tehdy opatřovali potravu.

Třetím zvířetem, které Caesar pokládal za hodno zmínky, je zubr. "Je o něco menší než slon... Neušetří ani člověka, ani zvířete, které spatří," varuje vojevůdce případné návštěvníky pralesa. Dle Caesara byly rohy zubrů velmi ceněné. "Lidé je horlivě sbírají, obkládají na okrajích stříbrem a užívají jich při nejskvělejších hostinách jako poháry," popsal vojevůdce.

Římané, na rozdíl od dnešního Rakouska a Maďarska, nikdy Bohemii trvale neosídlili. Každopádně do našich končin ale vysílali špehy, jak dokládají pozůstatky předsunutých vojenských táborů u Jevíčka na Svitavsku či u Olomouce. Co se týče periodizace dějin, Caesarovými Zápisky končí pro střední Evropu pravěk a začíná takzvaná doba protohistorická. Na éru historickou, kdy vznikají písemné památky přímo na území konkrétního státu, si Čechy musely ještě nějaký ten pátek počkat.