Chodíte na noční? Měli by vám připlatit. V Německu se práci v noci lze vyhnout

Noční směna. Postrach nejednoho českého zaměstnance. Rozhozený biorytmus, únava, deprese. Noční směny jsou nedílnou součástí některých pracovních provozů, noční směny fungují i v sousedním Německu. Víte, jak jsou právně ukotvené a a jaké podmínky musí zaměstnavatel zaměstnancům pro práci v noci zajistit?

Údaj, kolik českých zaměstnanců pracuje na nočních směnách, bohužel Ministerstvo práce a sociálních věcí neeviduje. Přibližné informace o počtu takových pracovníků nemá ani Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS).

Podle českého zákoníku práce se noční prací rozumí práce, která je vykonávána mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Zákon sice stanovuje, že délka noční směny nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. V případech nutnosti ale toto pravidlo může zaměstnavatel obejít. Může pracovní dobu rozvrhnout tak, že průměrná délka noční směny nepřekročí 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě. Při tomto výpočtu se vychází z pětidenního pracovního týdne. Důležité je samozřejmě slůvko průměrná. 

Pracovník noční směny má právo na bezplatné lékařské vyšetření, které se pro práci v noci požaduje. Náklady by měl bez výjimky hradit zaměstnavatel. Jednou ze základních podmínek, kterou musí zaměstnavatel poskytnout, je přiměřené sociální zajištění, které je spojené s možností se občerstvit a nasvačit.

Zákoník práce zná také pojem „zaměstnanec pracující v noci“. To je ten, kdo odpracuje během noční doby alespoň 3 hodiny své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně.

I v případě práce v noci zákony znají výjimky. Práci v noci nemůžou vykonávat mladiství zaměstnanci. Existuje zde ale i jedna výjimka – mladiství zaměstnanci mohou vykonávat noční směnu nepřesahující 1 hodinu, pokud je to potřeba pro jejich výchovu k povolání. Pokud pracuje na noční těhotná žena, i ta má právo požádat zaměstnavatele, aby ji přesunul na denní. Ten je v tomto případě povinen ji vyhovět.

Noční práce s sebou nenese jenom nepříjemnosti, podle zákoníku práce by vám měla přihrát nějakou korunu navíc. Pokud totiž zaměstnanec pracuje během „noční doby“, tedy mezi 22. a 6. hodinou, náleží mu příplatek. Zákon stanovuje, že „mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za které se mzda nebo plat poskytuje“. Příplatek by k běžně mzdě měl činit alespoň 10 procent průměrného výdělku. I tady zná zákon výjimku. Zaměstnanci mohou po uzavření tzv. kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem souhlasit s nižším příplatkem.

Pokud ale mluvíme o státních zaměstnancích, kteří pobírají plat, tak u nich činí příplatek za práci v noci 20 procent průměrného hodinového výdělku.

Orgány inspekce práce by čas od času měly kontrolovat, zda zaměstnavatelé dodržují podmínky práce v noci. Mají pravomoc udělovat pokuty těm, kdo tak nečiní. Nejčastějším prohřeškem zaměstnavatele může být neposkytnutí příplatku, zaměstnávání mladistvých nebo nevybavení pracoviště, na kterém se pracuje v noci, prostředky pro poskytnutí první pomoci.

Jak jsou na tom s prací v noci naši němečtí sousedé? U nich práci v noci upravuje Zákoník práce, respektive Zákon o pracovní době (Arbeitszeitgesetz). Běžný pracovní týden by měl v Německu činit 38 až 40 hodin, stejně tak běžný pracovní den by měl mít 8 hodin, kdy po šesti hodinách má každý právo na přestávku v délce alespoň 30 minut. Mezi pracovními dny by měl mít německý zaměstnanec právo na odpočinek v délce alespoň 11 hodin.

Noční směna by neměla přesáhnout osm hodin práce, výjimečně může být prodloužena na 10 hodin. Stejně jako v Česku u Němci mají právo na bezplatné lékařské vyšetření, které se pro práci v noci vyžaduje. Zákon stanovuje, že v některých situacích by měl zaměstnavatel poskytnout možnost vyhnout se noční směně a odpracovat ji v denní době. Jedná se o případy, kdy se zaměstnanec musí starat o nemocného příbuzného nebo v případě péče o dítě.