MDŽ: Předsudky vůči ženám přetrvávají, plně dosáhly jen na volební právo

"Věci se mění, ale mění se pomalu," uvedla u příležitosti dnešního Mezinárodního dne žen řekla Marcela Linková z Národního kontaktního centra pro gender a vědu při Sociologickém ústavu Akademie věd ČR.

Na pracovním trhu pokračuje platová diskriminace žen a pracujících matek, nedostupnost částečných úvazků a veřejných zařízení péče o nejmenší děti. Na obecné úrovni podle Linkové přetrvávají předsudky vůči ženám a jejich schopnostem.

Také Charita ČR upozornila na to, že ve společnosti nebylo dosaženo rovnosti mužů a žen, a připomněla průzkum Eurostatu, podle kterého mají ženy v ČR v průměru o 22,5 procenta nižší platy než muži. Je to druhý největší rozdíl v zemích Evropské unie. To se nelíbí ani ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi. Důvody, proč se průměrná měsíční mzda žen pohybuje na 78 procentech té mužské, je podle něj přerušení jejich kariéry kvůli mateřské dovolené a to, že podniky a stát jim často nedokážou umožnit lepší sladění rodinného a pracovního života.

"I proto jsem nedávno vyzval vládu k zajištění finančních prostředků pro školky, aby mohly poskytovat péči jak tříletým, tak dvouletým dětem, a aby si ženy mohly vybrat. Pokud bude jejich návrat do zaměstnání jednodušší nebo budou moci pracovat i s malými dětmi, nebudou vystaveny nebezpečí nezaměstnanosti a nízkých příjmů v budoucnosti," sdělil ČTK Pelikán.

Pro matky, které se chtějí po rodičovské dovolené vrátit do zaměstnání, je podle Oulíka návrat nesnadný. Na pracovním trhu například scházejí zaměstnání, která lze skloubit s péčí o děti. Zaměstnavatelé mnohdy nechtějí vycházet vstříc, například nabídkou možnosti z části pracovat z domova či zkrácené pracovní doby. Možnosti řešení vidí Charita ČR v rozvoji sociální ekonomiky. "Chceme, aby se sociální podniky staly pevnou součástí ekonomiky. Stát by mohl rozvoj sociální ekonomiky podpořit přijetím zákona o sociálním podnikání," uvedla sociální analytička Charity ČR Martina Veverková.

Velmi pomalu se mění také pohled na postavení žen a mužů, jak už dříve uvedla šéfka organizace proFem Jitka Poláková. Policie v Česku denně zaznamená dva až tři případy znásilnění, podle zjištění se jich ale odehraje desetkrát víc. Obětí jsou ve valné většině ženy. Jak ukázal výzkum organizace Amnesty International, víc než tři pětiny dospělých v Česku si myslí, že si za znásilnění mohou ženy v jistých případech částečně samy.

Velká část pachatelů, které soudy v Česku v roce 2016 odsoudily za znásilnění, dostala podmínečný trest. Ve většině případů se oběť a násilník znali. Pachatelem byl otec, dědeček, matčin partner či spolužák ze školy. Obětí byly i malé děti. Ukázala to analýza 55 pravomocných rozsudků, kterou proFem provedla. Doporučila zpřísnit tresty i změnit přístup při soudním řízení.

Na všudypřítomnost sexuálního obtěžování a násilí v životech žen loni poukázalo hnutí #MeToo, které zasáhlo USA a další země. Podle Linkové zaznívá #MeToo v Česku velice opatrně. "Nemyslím, že je to kvůli tomu, že zde sexuální obtěžování a sexuální násilí neexistují, ale kvůli nedostatečně rozvinuté veřejné debatě, stigmatizaci žen, které veřejně vystupují, a jejich zesměšňování," uvedla Linková. Hnutí #MeToo se ve světě "přetavilo" do hnutí #TimesUp, kde je podle Linkové klíčová solidarita žen slavných, bohatých a bílých s ženami, které taková privilegia nemají.

Mezinárodní den žen se slaví jako připomínka demonstrace newyorských dělnic z 8. března 1908 proti těžkým pracovním a životním podmínkám. MDŽ si lidé poprvé připomněli v roce 1911 v několika zemích Evropy řadou manifestací, ovšem tehdy to bylo ještě 19. března.