Houby letos nebudou? Zjišťovali jsme, jak zlé to v našich lesích bude

Pro znalé a vášnivé znalce hub začíná houbařská sezona již v jarních měsících sběrem smržovitých druhů hub (smrže a kačenky) nebo čirůvek májovek. „Ale pro většinu houbařů hlavní část sezóny začíná až po letních prázdninách, v září a říjnu, kdy se již ochladí a přibude dešťových srážek,“ vysvětluje pro server EuroZprávy.cz.

Letos trápí celé Česko sucho a tropické počasí. To by mohlo mít vliv na to, kolik hub poroste. „Jak je všeobecně známo, za sucha houby nerostou. Ale tam, kde proběhnou lokální bouřkové srážky, tam je možné houby najít,“ vysvětluje odborník. „Letní tropické počasí trvalo letos poměrně dlouho, a toto období bylo na většině území bez hub, jen po vydatných deštích se někde houby objevily. Například na Šumavě letos byly hřibové žně,“ uvádí pro EuroZprávy.cz Hejl.

Lidé se ale podle něj nemusí bát, že by letos v lesích nic nenašli.. „Protože hlavní houbařská sezóna začíná až v podzimních měsících, a v posledních dnech většinu našeho území zasáhly poměrně silné srážky, myslím si, že houby porostou v množství a kvalitě, jako v jiných letech. Jen nesmí přijít větrné počasí, sucho a vítr jsou pro houby největší nebezpečí,“ varuje.

A která místa jsou „rájem“ pro houbaře? „Na to je jednoduchá odpověď, stačí sledovat množství srážek, protože tam, kde dostatečně prší a jsou rozsáhlé nepoškozené lesy, tam je největší šance nasbírat nejvíce hub. U nás je asi nejvyhledávanější houbou hřib smrkový, budeme ho tedy hledat hlavně ve smrkových lesích, zejména ve vyšších polohách, kde i častěji prší a nejsou tam tak vysoké teploty, tedy na Šumavě, v Jeseníkách, Beskydech, Jizerských horách nebo v Krkonoších,“ vypočítává Hejl.

Ti, kteří se do lesa s košíkem vydávají pravidelně, ale podle něj podobné rady vůbec nepotřebují. „Každý správný houbař má svá oblíbená místa, která se i dědí po svých předcích a hlídá si je jako oko v hlavě,“ popisuje, jak to chodí v praxi. 

V hlavní sezóně je možné v lesích potkat tisíce lidí. I proto se opakovaně mluví o tom, že by bylo třeba sběr nějak regulovat. „V zahraničí, kde má houbaření nějakou tradici, je sběr hub často různě omezován, buď množstvím nebo omezením doby sběru hub,“ vysvětluje odborník.

Pokud lidé sbírají houby šetrně, nemá to podle něj podstatnější vliv na jejich další budoucí růst. „Problém je v devastaci jejich biotopu, jako je kácení dřevin nebo rozrývání a sešlapávání půdy. Jistě znáte lidové moudro, že když už se jednou na houbu podíváte, přestane růst. Je to tím, že při nešetrné chůzi kolem plodnice porušíte jemná houbová vlákna v zemi a tím dojde k jejich přerušení a houba 'uschne',“ varuje mykolog.

Dalším problémem je podle jeho slov dnešní chápání houbaření jako takového. „Dříve to pro mnoho lidí znamenalo vyrazit o víkendu nebo ve dnech volna do lesa, zaparkovat auto na jeho okraji, projít se a nasbírat si nějaké ty houby ke kuchyňskému využití. Dnes i díky internetu a moderním technologiím a sdílením dat se houbařské úlovky staly jakousi možností se chlubit a navzájem trumfovat v počtu nasbíraných hub. Jakmile se objeví takové foto a informace, kde rostou, vyrazí na místo stovky dychtivých houbařů, a jak takový les vypadá po jejich nájezdu, si dovede každý představit. A auty se jezdí po lese, jakoby žádné zákazy neplatily,“ popisuje pro EuroZprávy.cz Hejl.

Jiná je prý ale situace u chráněných vzácných druhů hub. „Tam jsem pro zpřísnění postihů pro neurvalé nebo i neznalé sběrače. Znám mnoho případů, že lidé pravidelně sbírají vzácné druhy hub i přesto, že ví o jejich ochraně a z toho plynoucích možných trestech,“ dodává pro EuroZprávy.cz Libor Hejl.