Halal nevadí, ale cirkusy ano?! U Jílkové po sobě štěkali ochránci zvířat a provozovatelé cirkusů

Moderátorka Jílková se zeptala Semelové požadující úplný zákaz drezury a vystupování exotických zvířat v cirkuse, proč o to usiluje. Ta odpověděla, že zvířata k cirkusu samozřejmě neoddělitelně patří, ale že určité druhy zvířat se rády předvádí, zatímco jiné k tomu musí být nuceny. Ředitel Berousek oponoval, že ochránci zvířat lžou, a že neexistují důkazy o drezuře cirkusových zvířat. Aktivisté za práva zvířat mívají často tendenci chodit účelově do cirkusů a hledat jakoukoli marginálii, aby našli důkaz nějakého týrání zvířat. Semelová stále trvala na tom, že pro divokou zvěř není přirozené dělat některé věci, k nimž musí být během výcviku nucená. 

Výtvarnice Rážová uvedla, že se jí zase nelíbí určitá forma ponížení. Sama nikdy nešla do cirkusu se koukat například na slona v kostýmu, jak stojí na stoličce. Je sice pravda, že zvířata k cirkusu tradičně patří, ale je třeba jít s dobou. Žijeme přeci v 21. století. Veterinář Usvald řekl, že během svých kontrol nikdy nezažil případy týrání zvířat v cirkusech. Berousek argumentoval, že pokud by byla zvířata drezúrována elektrošoky, tak by svým cvičitelům nedůvěřovala.

Exministr Pospíšil řekl, že debata o právech cirkusových zvířat se vede napříč celou Evropou, a že má studii potvrzující nevyhovující podmínky takto chovaných zvířat. Usvald nesouhlasil a řekl, že je potřeba umět rozlišit mezi divokými a zajatými zvířaty. Lev, který vyrostl v kleci se chová jinak, než ten který odmala žije v přírodě. Pán z publika si stěžoval, že se jedná v takovém případě o rezignaci. Sám zmínil případ vlka, kterého stresoval menší výběh. Jílková zmínila také veterinární zprávu potvrzující větší úmrtnost zvířat v domácím chovu ve srovnání s divokými, třeba lvi a tygry.

Berousek nesouhlasil a řekl, že něco takového není pravda, protože v přírodě platí takříkajíc zákon silnějšího. V zajetí mají zvířata garantovanou stravu i pití. Jílková vysvětlila, že měla na mysli zvířata chovaná doma, nikoli v cirkuse, nebo v zoologické zahradě. Zastánci cirkusů se shodli na tom, že je zde nedostatečná legislativa regulující chov exotických zvířat, s čímž souhlasil i Pospíšil. Slovo dostal pán z publika, který doporučil Pospíšilovi navštívit české cirkusy, aby se kromě teorie seznámil i s praxí.

Jiný pán z publika si postěžoval, že si protistrana o cirkusech nic nezjistila. Zmínil také sokolníky, dostihové koně a psy, u kterých se žádná drezura neřeší. Semelová ale trvala na tom, že to je něco jiného, protože se jedná o domácí zvířata, pro která je to přirozené. Paní z publika řekla, že se jako ochránkyně zvířat zajímá o všechny druhy, a že se jí podařilo zachránit 11 koček, a dokonce i prasata. 

Do diskuze se opět dostalo sokolnictví. Berousek řekl, že mu vadí onen dvojí metr. Postěžoval si například na toleranci halal porážek. Jak je možné, že nám vadí cirkusy, zvířata nevnímáme jako věci, ale podřezávání bez omráčení tolerujeme?! Jílková se pak rozohnila na Pospíšila, protože halal porážky prošly za vlády ODS. On trval na tom, že halal porážky je důležité řešit. Pán z publika tento způsob zabíjení hájil a řekl, že je to humánnější, než střílet prase do hlavy. Usvald nesouhlasil a řekl, že zvířata jsou okamžitě po střelení do hlavy v bezvědomí.

Debatovat se následně začalo i o tom, zda jsou porážky zvířat a jejich konzumace vraždou. Usvald se rozzlobil nad kampaní některých obránců práv zvířat, kteří na lidi, co jedí maso, pořádají doslova hon na čarodějnice. Zvíře přeci nebudeme stavět na úroveň člověka! Nikdo nemá nikomu právo vnucovat změnu životního stylu! Berousek starší z publika seznámil veřejnost se svým traumatem z dětství, kdy mu komunisté násilně ukradli poníka, na kterého byl v cirkuse zvyklý. Nerad by se dožil toho, až se o to samé pokusí i kapitalisté. Postěžoval si také na diskriminaci provozovatelů cirkusů, kteří nejsou bráni na vědomí, a jimž sdělovací prostředky nedávají dostatek prostoru.

Semelová řekla, že by chtěla stávající zvířata nechat dožít, a potenciální novou právní úpravu vztáhnout pouze na ta nová. Jílková jí ale vysvětlila, že se ty cirkusy neuživí, když nebudou moci jejich zvířata vystupovat. Berousek starší si navíc postěžoval i na to, že cirkusy na rozdíl od divadel a zemědělců nedostávají žádnou podporu ze strany státu, ani dotace. Řešit se začaly také případy týrání zvířat, které soudy většinou trestají pouze peněžitými tresty a podmínkami.

Soudce Lada z publika řekl, že se soudy zabývají pouze určitými kauzami, které jim státní zástupci, případně policie, doručí. Případů je málo a soudci s nimi mají málo zkušeností. Rážová řekla, že jenom díky otřesným případům brutálního týrání zvířat se začala společnost tomuto tématu věnovat. Celý národ viděl nelidské zacházení se štěnětem, za nějž byl pachatel souzen s vyloučením veřejnosti. Takový člověk je přeci nebezpečnější, než ten, kdo odcizí v samoobsluze čtyři lahve vína! 

Diskuze se chýlila ke konci a Jílková pořád trvala na jasném vyjádření k bagatelizaci případů týrání zvířat ze strany soudů. Pospíšil s tím souhlasil, ale celkově vzato panovala shoda, že máme jednak přeplněné věznice, a jednak je případů opravdu málo. Mluvilo se také o právech zvířat v zoologických zahradách, která může stresovat, když na ně lidé poulí oči přes sklo. Jílková oznámila konec a téma příštího týdne, jímž budou zahraniční vojenské mise.