KOMENTÁŘ | Vztekat se umíme parádně. Blafy se salmonelou do sebe ale nacpeme znovu

Řekněme si to na rovinu. Maso nakažené salmonelou není maso, je to blaf. Jen blázen by ho jedl dobrovolně. O něco méně nás tíží přemíra pesticidů nebo špatně označené potraviny obsahující více alergenů, než kolik je povolený limit. Vegetarián alergický na arašídy by asi s tímto žebříčkem priorit nesouhlasil, většinovou společností ale pořád doznívá otřesné zjištění, co se dělo na polských jatkách.

Řada z nás se po přečtení zprávy o tom, že se někde porážely nemocné krávy a rizikové maso se dováželo k nám, jistě zařekla, že bude pečlivěji kontrolovat původ masa. Polské už do nákupního košíku nedá. Radši kvalitní české. A na internetu si vždycky ověříme jeho kvalitu. Jak dlouho nám to vydrželo? Vůbec.

Existují tři typy lidí. Prvnímu je jedno, co kupuje. Původ masa neřeší, protože mu nikdy z žádného nic nebylo. Zprávu o nakaženém masu možná zaregistruje, ale netíží ho. Druhý typ lidí si maso poctivě kontroluje roky. Zjištění, že se zase někde snědlo nakažené maso, v něm vyvolá pocit zadostiučinění a sebeuspokojení. Třetí typ lidí, a pravděpodobně ten většinový, se nad takovou informací pozastaví. A třeba si i naplánuje, jak se podobnému případu vyhne.

Nevydrží to. Nikdy to nevydrží. Kdo si dnes vzpomene, že se před sedmi lety objevil podobný skandál u průmyslové soli, která se horem spodem cpala do ryb a uzenin? Kdo dnes kontroluje, jestli jsou vejce nebo jablka z Polska? Ani masný skandál se nestal poprvé, nebyl to až letošní rok, kdy se zjistilo, že maso dovážené z této země může být závadné. Už jsme to tu měli. Už jsme tu měli i všeobecné pobouření. A dlouho nevydrželo.

To ostatně ukazuje nejen to, že se stále dokola opakuje ten stejný případ, kdy nakažené či jinak závadné maso končí lidem na talíři, ve školních jídelnách i v nemocnicích. Dokazují to i data českého statistického úřadu. Nejvíce kuřecího masa a obecně drůbeže se k nám dováží z Polska. Jeho import stoupá. Nejvíce hovězího masa k nám míří z Polska, Nizozemska a Německa. Dovoz opět stoupá. A když si dáme do kontrastu, že loni se u nás snědlo drůbežího masa nejvíce v historii...

Češi maso jíst nepřestanou, a to ani to polské. Dalo by se sice říct, že pokud se na tuzemský trh i přes přísná nařízení a kontroly zdejších úřadů dostanou znehodnocené potraviny, že se něco změní. V dlouhodobém horizontu ale pravděpodobně nikoliv. Každá změna je totiž moc náročná. A drahá.

Lidé v obchodech nechtějí utrácet stokoruny za drahé maso, když si mohou koupit v akci levné polské. Nechtějí jako první věc po příchodu domů z nákupu žhavit internet a hledat šarži, kde bylo maso skutečně vytvořeno, vyrobeno, poraženo. Přesvědčení, že to budou dělat, jim vydrží chvíli, a pak skončí jako Babišova Účtenkovka. Bude to bavit stále méně lidí. Což ostatně ukazuje i historie, na skandály s polskými potravinami se vždy zapomnělo a vše se vrátilo do starých kolejí. Hrozba pominula. I ta současná pomine. A za půl roku si na ni vzpomene málokdo.

Teď se tomu těžko věří. Internet je plný lidí, kteří jsou přesvědčeni, že polské maso už nikdy nevezmou do pusy. V anketách s přehledem vyhrávají odpovědi stylu "Polské potraviny už nikdy nekoupím", týden před výplatou ale bude mnoho Čechů hovořit jinak. A převáží názory, že maso přece stačí pořádně upéct nebo usmažit, a vše bude ok, tak o co jde?

Chvála těm, kteří podporují zdejší zemědělce a kteří nakupují u osvědčených řezníků. Chvála těm, kteří si uvědomují, že nejde jen o polské potraviny, závadné může být cokoliv odkudkoliv, včetně Česka. Zdejší masný a potravinářský průmysl by totiž taky mohl ukrývat nějaký ten škraloup. A chvála těm, kteří jsou počínaje letošním rokem zapřísáhlými odpůrci čehokoliv polského. V roce 2012 byli také. A o pár týdnů později novinové titulky hlásaly: Čechům polské jídlo nevadí, nakupují ho stále víc.