Úmrtí politického vězně Stránského: Srandista, studenty si získat už první větou, vzpomínají kolegové

"Umřel jeden z posledních opravdu velkých skautů, velký srandista, šlechetný muž...Bude nám moc moc chybět," řekl zakladatel a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa.

Cenu Paměti národa, kterou Post Bellum oceňuje hrdiny, kteří se vzepřeli totalitní moci a jejichž osud nemá být zapomenut, dostal Stránský v roce 2013. "Říkal, že nic nesmíme brát úkorně, pro skauty je všechno výzva, dar a příležitost být lepším. Zemřel velký člověk! Kamarád, skautský bratr a vůdce Jíra," uvedl Kroupa.

"Nikomu, kdo nás ponižuje, neuděláme radost, že mu dáme najevo, že jsme ponižováni," řekl nám Jiří Stránský. Byla radost zaznamenat jeho životní příběh, který dnes bohužel skončil. https://t.co/6jAqGOIE7u pic.twitter.com/zXMHnhRMib

"Strašně mě to zasáhlo, protože když s někým spolupracujete více jak 50 let, tak vztahy jsou spíše rodinné než pracovní. Jirka ovlivnil celý můj život," řekl dnes režisér Hynek Bočan, který podle Stránského knihy natočil seriál Zdivočelá země. Začali spolu pracovat již v 60. letech. "Pak se s z nás stali přátelé, je to něco, co Vás zasáhne. Já jsem nikdy neměl bratra, jsem jedináček a Jirka byl takový můj starší brácha. Nemůžu se s tím vlastně pořádně ještě vyrovnat," řekl Bočan.

"Skláním se nad tím, jak celý život bojoval s neprávem, nespravedlností a s osudem, tohle dodržel do posledních vteřin svého života. Bojoval do posledního okamžiku. Bohužel se to v poslední době opakovalo několikrát a vždycky to skončilo vítězně. Tentokrát už příroda byla silnější," říká dlouholetý přítel.

Karel Strachota ze společnosti Člověk v tísni se Stránským spolupracoval na projektu Příběhy bezpráví. "První politický vězeň, za kterým jsme se šli před 15 lety poradit kvůli tehdy vznikajícímu projektu Příběhy bezpráví, byl Jiří Stránský. Nápad, že se budou vězni komunistického režimu, muklové, po celé České republice potkávat s mladými lidmi, si ho okamžitě získal. Pomohl zajistit peníze na první ročník a po všechny další nám byl oporou," uvedl Strachota na facebooku.

"Děti a studenty si uměl získat už první větou, často začínal ´Já jsem takový fosil´. O všech svých útrapách mluvil s nadhledem, vyprávění prokládal vtipy, a přesto, nebo spíš právě proto se jeho příběh dostával náctiletým pod kůži. Jsem si jistý, že na něj nezapomenou," uvedl.