Česko se loučí s Jiřím Stránským. Týnský chrám byl zaplněný, mši sloužil Duka

Duka při mši zmínil, že Stránského život nebyl procházkou, ale úporným hájením pozic, které nemůže opustit ten, kdo chce být čestným a charakterním člověkem. "Děkujeme, že obohatil naše celé společenství, že obohatil naši kulturu, že obohatil život v této zemi opravdovým statečným životem," řekl Duka. Připomněl také Stránského slova, že vzdělání nabyl ve vězení. "Vzdělání může člověk nabýt i za mřížemi, to je paradox doby, kterou jsme prožívali, a nedej bůh, abychom si ji museli zopakovat," řekl Duka. Osobní vzpomínku připojil i poslanec Karel Schwarzenberg a herec Jan Potměšil.

Stránského dcera Klára Formanová svému otci poděkovala za dary, které jí do života dal. Mezi nimi zmínila uvědomění si hodnoty svobody a pravdy, ale třeba i umění neohnout hřbet, ctít jinakost, pomáhat druhým, nebýt lhostejný k dění kolem, nelitovat se a rozeznávat bezpráví. "Zdá se, že tvoje alergie na komunisty je dědičná," zmínila stejně jako později i její bratr Martin Stránský. Poslední slova přednesla Stránského vnučka Antonie Formanová, četla báseň Píseň o tvé ruce, kterou Stránský napsal z vězení své ženě Jitce.

Rakev s ostatky vynesli skauti po ukončení mše z Týnského chrámu ven, kočár s koňmi ji pak převezl přes Staroměstské náměstí na náměstí Franze Kafky poblíž kostela svatého Mikuláše, kde byl skaut Jíra naložen do pohřebního vozu. V průvodu ho kromě rodiny a skautů doprovodili také sokolové a řádové sestry. Oficiální pohřeb se uskuteční odpoledne ve velké obřadní síni strašnického krematoria.

Stránský je například autorem knihy Zdivočelá země, podle níž vznikl stejnojmenný televizní seriál popisující poválečné osídlování českého pohraničí. Ve svých dílech čerpal z vlastních zkušeností člověka, který byl za komunistického režimu dvakrát uvězněn. Už jako student gymnázia se zapojil do květnového povstání v roce 1945. Za komunistické totality pak byli zatčeni Stránského otec Karel i bratr Jan a nakonec i Jiří Stránský sám. V roce 1953 byl odsouzen za velezradu a na svobodu se dostal až v roce 1960 na amnestii. V první polovině 70. let byl uvězněn znovu.

Napsal řadu próz, letos vydal knihu Štěstí napodruhé, která navázala na soubor povídek Štěstí z roku 1969. Byl také autorem scénářů k seriálům a filmům, mezi nimiž byly Tábor Černého delfína, Bumerang či Kousek nebe. Na kontě má i rozhlasové hry, fejetony a překlady z angličtiny.

Za své dílo i občanské postoje si vysloužil řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy a za dlouholetou práci pro skautské hnutí obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - Řád Stříbrného vlka.