ROZHOVOR | 400 let od bitvy na Bílé hoře: Šlo o strategicky podceněnou šarvátku, říká historik Mihola

Jeho hodnocení je naprosto jasné. Historik Jiří Mihola bitvu na Bílé hoře, jež vypukla před pravým polednem 8. listopadu 1620, považuje za šarvátku. „Trvala asi půldruhé hodiny, a tak z časového hlediska i z hlediska průběhu ji hodnotíme jako šarvátku, která se odehrála v sychravém listopadovém dni. S  nejkrvavějšími bitvami, jako byla například bitva u Jankova 1645, se nedá srovnat,“ tvrdí lidovecký poslanec, který bitvu považuje za významný mezník. „Ale nezjednodušujme ji do útrpných klišé o porobě národa, konci samostatnosti české, jako by nás v případě jiného vývoje čekaly jen samé pohodové varianty,“ vyvrací zažité mýty o bitvě, v níž proti sobě, v níž proti sobě stanula česká stavovská armáda a na katolické straně se spojila císařská armáda řízená generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem s vojskem Katolické ligy vedeným bavorským vévodou Maxmiliánem Bavorským.

Expert na raný novověk v rozhovoru pro EuroZprávy.cz upozorňuje, že v jejich průběhu došlo k řadě zvláštním zmatkům. „V jednom z nich mušketýři Thurnova  pluku vystřelili místo na nepřítele do vzduchu, odhodili muškety a dali se na útěk, čímž způsobili ve stavovském vojsku nemalý chaos. Došlo tam také k řadě strategických podcenění ohledně přístupových cest a podobně,“ vysvětluje odborník na církevní dějiny, církevní řády i dějiny kultury

Historik působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vypráví, co se dělo bezprostředně po bitvě. Vyhladovělí vojáci císařské i bavorské armády, ale i zbytky stavovské armády se vrhli na opuštěné domy šlechticů a měšťanů, kteří utekli společně se zimním králem. „Rabovalo se mnoho dní a postupně začínalo být jedno, kdo byl s kým a na čem se podílel, ušetřeny nezůstaly ani paláce bohatých katolíků. Situace byla tak neúnosná, že nakonec Pražané vojákům raději platili dobrovolný tribut, než aby čelili dalšímu plenění a násilnostem,“ přibližuje atmosféru bývalý místopředseda KDU-ČSL, jehož k historii přivedlo právě studium bělohorských událostí.

Porážka měla neblahý vliv na českého zimního krále Fridricha Falckého. „Naložil, co uvezl a prchl. Stal se z něj psanec, byl pod říšskou klatbou, přišel o kurfiřtskou hodnost. Zemřel roku 1632 v Mohuči,“ konstatuje Jiří Mihola.

VOJSKU KROMĚ ŽOLDU CHYBĚLA I DUCHOVNÍ PODPORA

Pane doktore, můžeme bitvu na Bílé hoře považovat za pouhou šarvátku anebo zásadní střet, který ovlivnil české dějiny?

Bitva na Bílé hoře trvala asi půldruhé hodiny. Z časového hlediska i z hlediska průběhu ji hodnotíme jako šarvátku, která se odehrála v sychravém listopadovém dni. S nejkrvavějšími bitvami, jako byla například bitva u Jankova 1645, se nedá srovnat. Za normálních okolností by jedna takto svedená bitva asi nic nerozhodla, ale ona završila sérii neúspěchů českého stavovského povstání. Císařští vojáci získali Prahu a kdo ji dobyl, ovládl Čechy. Zimní král prchl a pak už šlo jen o to, zpacifikovat zbytky odporu v českých zemích. Bílá hora je patrně nejznámější bitvou našich dějin ne kvůli vlastnímu průběhu, ale spíše kvůli pobělohorskému období, pobělohorské rekatolizaci. Ta rezonovala v 19. století, při vzniku Československa a taky za komunistické totality jako pobělohorské TEMNO.

Co vlastně zapříčinilo její vypuknutí a kdo proti sobě bojoval? Kolik mužů čítala jednotlivá vojska?

V listopadu, v nevlídném počasí a při obranném postavení stavovské armády by se normálně nikomu bojovat nechtělo. Na katolické straně se spojila císařská armáda  řízená generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem s vojskem Katolické ligy vedeným bavorským vévodou Maxmiliánem Bavorským. Počty nejsou úplně nejpodstatnější. Převahu kolem 30 tisíc vojáků měla císařsko-ligistická formace, na straně českých nekatolických stavů stálo přes 20 tisíc vojáků, kteří ale měli zase výhodnější postavení „na kopci“. Čísla se v různých pramenech liší.

Proč bitva, o níž se neustále mluví, trvala necelé dvě hodiny?

Fáze bitvy krásně zachycují čtyři olejomalby, které lze v originále vidět v sakristii kostela S. Maria della Vitoria v Říme, což je kostel karmelitánů. Po úvodním „oťukávání“ došlo k několika zvláštním zmatkům. V jednom z nich mušketýři Thurnova křídla vystřelili místo na nepřítele do vzduchu, odhodili muškety a dali se na útěk, čímž způsobili ve stavovském vojsku nemalý chaos. Došlo tam také k řadě strategických podcenění ohledně přístupových cest a podobě. Přesto se nedá říct, že by stavovské vojsko nemělo šanci. Vojáci, v tehdejší době již žoldnéři, však nebyli zaplaceni, měli mizerné zázemí, nevíme nic o tom, že by je povzbuzovali duchovní, což bylo důležitější, než si dnes dovedeme připustit.

A co císařská strana?

Ani císařským se do boje příliš nechtělo. Generál Buquoy byl paralyzován, ve střetnutí u Rakovníka ho odražená kule z muškety zasáhla do stehna, přičemž mu „o žalud oudu přirozeného zavadila.“ Bitvu pak musel řídit místo z koně z kočáru. Na rozdíl od českých stavů však císařští i vojáci katolické ligy duchovní měli. Zajímavá je zvláště postava bosého karmelitána Dominika a Jesu Maria, který vyzýval k odplatě za pohanění nevelkého obrazu Panny Marie Strakonické, které nepřátelé vypíchali oči. Bitevní heslo katolické strany znělo Sancta Maria.

VYHLADOVĚLÉ ARMÁDY RABOVALY OPUŠTĚNÉ DOMY

Můžete popsat, jaká byla před vypuknutím stavovského povstání politická a náboženská situace v českých zemích i ve střední Evropě?

České země poznamenala česká reformace (husitství), v 16. století evropská reformace, která znamenala rozdělení západního křesťanstva. Po Evropě se rozšířilo Lutherovo učení (augšpurské vyznání), kalvinismus (helvétská víra) a další. V říši vznikly dvě hlavní formace – protestantská unie (1608), následně katolická liga (1609) – obě pro obhajobu svých  zájmů, obrany svých měst aj. Druhá polovina 16. století  je pro řadu zemí Evropy éra náboženských válek a ty v 17. století pokračovaly.

Můžeme tedy vnímat třicetiletou válku jako náboženský konflikt?

Zpočátku měla charakter náboženského konfliktu, zjednodušeně řečeno, stáli proti sobě katolíci a nekatolíci. V dalších fázích ale jednoznačně převážily mocenské motivace nad náboženstvím. Dokládají to spojenectví katolíků a nekatolíků v rámci své věci, svých cílů. Ústředním nepřítelem katolické Francie byli katoličtí Habsburkové. Poslední, nejdelší fázi války nazýváme švédsko – francouzskou, protože se tyto mocnosti proti Habsburkům spojily.

Jak se povstání vyvíjelo po vojenské a politické stránce?

Velmi krátce a zjednodušeně: české stavovské povstání se opíralo o řadu očekávání, která se však nenaplnila. Povstalcům bylo jasné, že zůstat v izolaci znamená neúspěch. Defenestrace na počátku stavovského povstání se stala rozbuškou první evropské války, ale očekávaná zahraniční pomoc se nekonala anebo jen minimálně . Podpůrné proklamace nestačily. Přes nepřipravenost druhé strany nedošlo hned na začátku k rozhodujícímu posunu. Naopak. Vůdčí osobnost moravských nekatolíků Karel Starší ze Žerotína označil povstání jako bezprávný akt, rebelii a nepodpořil ho. Morava zůstala až do jara roku 1619 neutrální, pozdější připojení k povstání už to nezachránilo. Luteránské Sasko vnímalo kalvinistu Fridricha Falckého jako horší variantu, než katolického císaře a také stavy nepodpořilo. Chyběly finance, chyběla lepší koncepce, chyběl moment překvapení i rozhodnutí.

Odkud pochází mýtus o posledním odporu Moravanů u zdi obory letohrádku Hvězda?

Pluk moravských stavů vedených hrabětem Jindřichem Šlikem u zdi královské obory opravdu bojoval, nicméně se nakonec soupeři vzdal, nepadl do posledního muže a sám Šlik později udělal kariéru v císařské armádě. Romantická ztvárnění a mýtická přecenění, to je hlavně  19. století, tam koření většina českých mýtů a stereotypů. Ta první mýtizace vznikla už generaci po Bílé boře, kdy chrabrost Moravanů zveličil Tomáš Pešina z Čechorodu v díle Mars Moravicus. Ještě můžeme dodat, že tito oslavovaní Moravané byli najatými žoldnéři moravského pluku, profesionální vojáci různého původu. I dalších mýtů je mnoho. Mohli bychom se ptát, jaké řeči byly slyšet v řadách českých stavů a podobně.

Je možné říci, jak se chovali ve městě a okolí vojáci vítězné armády císaře Svaté říše římské Ferdinada II. Štýrského a armády německé Katolické ligy?

Bělohorští vítězové vstupovali do Prahy přes Pohořelec. Jejich první zastávka vedla do kostela Panny Marie Andělské u kláštera kapucínů (dnešní Loretánské nám.), kde bylo děkovné Te Deum. Šlechta i měšťané brzy pochopili, že doba, kdy česká opozice diktovala své podmínky panovníkovi skončila, rychle se poddali a doufali, že tím zachrání alespoň své majetky. Vyhladovělí vojáci císařské i bavorské armády, ale i zbytky stavovské armády se vrhli na opuštěné domy šlechticů a měšťanů, kteří utekli společně se zimním králem. Rabovalo se mnoho dní a postupně začínalo být jedno, kdo byl s kým a na čem se podílel, ušetřeny nezůstaly ani paláce bohatých katolíků. Situace byla tak neúnosná, že nakonec Pražané vojákům raději platili dobrovolný tribut, než aby čelili dalšímu plenění a násilnostem.

Víme, které body obsahoval program českých stavů a měl podle vás naději na úspěch?

Stavovské povstání bylo namířeno proti habsburskému císaři Matyášovi a jeho porušování Majestátu. Jeho bratrance  Ferdinanda II. Štýrského však rok před vypuknutím povstání  na zemském sněmu téměř bez problémů přijali jak nástupce. Do svého čela stavové zvolili třicetičlenné direktorium, Tento orgán již koncem května 1618 schválil dokument zvaný Druhá apologie stavův Království českého, jehož závěrečnou redakci měl na starost právník Martin Fruwein.V dalším průběhu povstání vznikla konfederace stavů zemí Koruny české a Rakouska, podle jejíž ústavy z konce července 1619 měl být v čele král volený zástupci rovnoprávných zemí. V srpnu 1619 bylo rozhodnuto o sesazení Ferdinanda II.  a zvolení Fridricha Falckého českým králem. Samozřejmě chtěli podržet všechna dřívější práva a svobody, zejména svobodu vyznání.

Jakým způsobem se stavovské povstání promítlo do kontextu evropské politiky a náboženských dějin?

Stavovské povstání stojí na počátku třicetileté čili první evropské války. Je to takzvaná česká fáze, někdy spojovaná s falckou fází (přesun bojových operací do Rýnské Falce). Konfesijní konfrontace byla jedním z hlavních rysů konfliktů, postupně ji však stále více vytlačovaly mocenské aspekty.

CÍSAŘ VŮDCE POVSTÁNÍ NECHAL KATEM MYDLÁŘEM POPRAVIT

Proč čeští stavové vlastně povstali proti panování Habsburků?

Dlouhodobě zde bylo napětí. Většinově šlo o spor nekatolický národ versus katolický císař. Pokud byly respektovány stavovská práva a svobody, nebylo to ideální, ale rebelie by byla těžko ospravedlnitelná. Císař Matyáš (vystřídal Rudolfa II.), ostentativně porušoval zásady na Rudolfovi vynuceném Majestátu z roku 1609. Pověstný pohár trpělivosti přetekl, když byl z popudu pražského arcibiskupa Lohelia zbořen nekatolický kostel v Hrobu (u Teplic) a zavřen kostel ve východočeském Broumově. Arcibiskup vycházel z toho, že se na církevní půdu nevztahují práva, respektovaná v královských i vrchnostenských městech.

Jaké byly důvody, okolnosti a politické důsledky volby Fridricha Falckého českým králem, který je více známý pod označením Zimní král?

Těch, co pomýšleli na český trůn bylo víc. Stavové počítali například s Janem Albrechtem Smiřickým, ten ale předčasně zemřel na tuberkulózu. S Fridrichem Falckým si spojovali zahraniční pomoc, měl také významné postavení v protestantské Unii. Proto 26. srpna 1619 ho zvolila králem naprostá většina všech stavů zemí Koruny české, jen několik málo hlasů se klonilo k saskému kurfiřtovi Janu Jiřímu.

Jaký byl jeho další osud?

Fridrich Falcký se bitvy na Bílé hoře neúčastnil. Poté, co se dozvěděl o porážce, naložil, co uvezl a prchl. Stal se z něj psanec, byl pod říšskou klatbou, přišel o kurfiřtskou hodnost. Zemřel roku 1632 v Mohuči.

Co víme o nástupu katolické strany v českých zemích a jsou na ní známé reakce nekatolíků?

Přestože byli v menšině, získávali katolíci už od nástupu Ferdinanda I. roku 1526 vlivné pozice. Císař však využíval také služby loajálních nekatolíků. Mnoho významných osobností konvertovalo ke katolickému náboženství už kolem roku 1600. Zmiňme bratry Lichtenštejny, o něco později Albrecht z Vladštejna, konvertitou byl i místodržící Vilém Slavata z Chlumu a další. K zásadní změně politických, náboženských a v důsledku i majetkových poměrů dochází až po bitvě na Bílé hoře.

Co předcházelo II. Pražské defenestraci, kdo jí byl postižen, a jaké měla důsledky?

Dva dny před vlastní defenestrací (byla to již třetí v našich dějinách, první dvě v 15.století) se v Karolinu konal zakázaný sjezd stavů, bez měšťanů, kteří se neodvážili přijet. Následovala konspirační sešlost v paláci Smiřických na Malé Straně. 23.května se pak ze sedmnáctimetrové výšky, z oken kanceláře v takzvaném Ludvíkovském křídle Pražského hradu poroučeli Jaroslav Bořita z Martinic, Vilém Slavata z Chlumu a také písař Filip Fabricius. Všichni přežili, což ale bylo přičítáno pomoci Matky Boží.

V pobělohorské době došlo 21. června 1621 k popravě 27 českých pánů? Co bylo důvodem staroměstské exekuce?

Stavovské povstání 1618-20 bylo již druhým stavovským povstáním (první 1546-47). Císař Ferdinand II. Štýrský - bělohorský vítěz se za mnohá příkoří (ohrožení Vídně, detronizace aj.) rozhodl nemilosrdně a exemplárně potrestat vůdce povstání. Seznam odsouzených čítal nejprve 51 osob, byl zmírněn na 43 jmen a nakonec bylo popraveno 27 hlavních exponentů povstání, páni, rytíři a měšťané. V čele soudního tribunálu zasedl chladný pragmatik Karel z Lichtenštějna. Povstalci byli odsouzeni ke ztrátě „cti, hrdla a statků“, nepomohly ani přímluvy manželek odsouzených. Na Moravě byly povstalcům konfiskovány majetky, ale na život se jim nesáhlo.

Nejznámějším mezi popravenými byl Ján Jesenius, který před 420 lety provedl jako první pitvu. Proč skončil na popravišti?

Nevím, jestli je možné říct nejznámější. Jesenius se proslavil hlavně pitvou, byl také rektorem Pražské univerzity. Pod rukou kata Mydláře skončil jako jeden z představitelů českého stavovského povstání. Popraveny byly další známé a zajímavé osobnosti, například Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.

Kat Jan Mydlář sťal i dlouholetého vůdce stavovské protihabsburské opozice Václava Budovce z Budova. Jak byste jej charakterizoval?

Velice se zasloužil o vydání Rudolfova Majestátu. Šlo o vzdělaného muže, znalce jazyků, uměl i turecky. Troufl si na polemiku s islámem i kritiku turecké společnosti v díle Antialkorán. Prosazoval Fridricha Falckého na český trůn, podílel se na přípravě defenestrace. Katolickou stranou byl nenáviděn a posměšně nazýván Kozí brada.

Co můžeme říci o Majestátu Rudolfa II. a vůbec o o vládě Rudolfa II. a jeho nástupcích?

Majestát na náboženskou svobodu z července 1609 nebyl vydán dobrovolně, na Rudolfovi byl vynucen. Každopádně se jedná o dokument, která byl v tehdejší Evropě šokující a nesrovnatelný. Jedním z nejzajímavějších území před Bílou horou je Morava. Na panství kardinála z Ditrichštejna, hlavně v Mikulově, působili Židé, ale také Novokřtěnci, což byli habáni, kteří se zasloužili o rozvoj vinařství. Oni sami nazývali jižní Moravu terra felix (šťastná země).

KOMUNISTÉ ZNEUŽILI REKATOLIZACE, CÍRKVE I JIRÁSKA

Který výklad celé události je Vám bližší, od historika Josefa Pekaře anebo od Tomáše Garrigua Masaryka?

Masaryk nebyl historik, jeho výklad je spíš součástí takzvaného sporu o smysl českých dějin, v němž se střetl právě s Josefem Pekařem, nejlepším žákem Gollovy školy. Josef Pekař je mně velmi blízký, ale pozor, i on říkal: Bílá hora je neštěstí bez míry a hranic. Na rozdíl od jiných měl střízlivější pohled na pobělohorské období, na dobu baroka. Žádné temno. Říkal, že každá doba má svá světla své stíny. Já mám barokní dobu rád. A nejsem sám. Jan Werich říkal: Vono to baroko není špatný pro voko…

Lišil se za komunistů výklad bitvy od současného pojetí?

Průběh bitvy nebo výsledek stavovského povstání, tedy porážku českých stavů nemohli vykládat zásadně jinak ani komunisti. Ovšem silně zideologizovaný výklad se týkal pobělohorské rekatolizace, jezuitů, církve atd. Tady využili i zneužili Jiráskovo Temno, což není historická monografie, ale román. Filmové verze Jiráskova Temna pak sugestivně nalila mnohým představu, že to bylo hrůzné období rekatolizace pod taktovkou zlotřilých jezuitů.

Je něco, co je vám v souvislosti s Bílou horou stále nejasné a po čem ještě bádáte?

O Bílé hoře bylo napsáno mnoho knih i vědeckých článků. Je to velmi dobře probádaná část historie a dnešní zájemce o historii má rozhodně z čeho vybírat. Historické bádání je však stále otevřené, vždy se mohou najít nové materiály, informace. Je praví klasik, nejzajímavější na historii je to, co nevíme. Vznikla už dokonce i kniha, kde se v jedné z kapitol snažila Ivana Čornejová odpovědět, jak by situace vypadala, kdyby na Bílé hoře vyhráli čeští stavové. V historii „kdyby“ neplatí, ovšem s pojmem tolerance v dnešním slova smyslu, se nepracovalo. Srovnávat ale můžeme podle dění v zemích, kde zakořenila některá z nekatolických denominací.

Sousloví „Bílá hora“ dodnes platí pro označení národní katastrofy. Jako nová Bílá hora býval označován mnichovský diktát v roce v 1938 i sovětská okupace v roce 1968. Spisovatel Alois Jirásek dokonce následnou dějinnou etapu nazval obdobím temna a habsburského útlaku. Jeho interpretace je ale do značné míry černobílá. Totéž období totiž přineslo české kultuře většinu lidových tradic a barokní architektura, jež „temno“ reprezentuje, české krajině vtiskla neopakovatelný ráz. Co těmto názorům jako expert říkáte?

Bohužel často přeháníme, některé termíny nadužíváme a jak v jednom článku poznamenal historik Pavel Bělina, někteří si zřejmě našli zálibu v úpění. To pobělohorské trvalo do vzniku republiky, kdy jedno z hesel znělo „odčiňme Bílou horu“. Alibismus „pobělohorské poroby, konce samostatnosti české“ je nesprávný, ale uhnízdil se v českých luzích a hájích velice pevně. Letos jsme se po 102 letech dočkali obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Ten padl 3.listopadu 1918 za oběť onomu „odčiňování Bílé hory.“ Neprávem (byl poděkovaním za záchranu Starého a Nového Města před Švédy roku 1648), ale padl. Snad už ve 21. století nikoho nenapadne Bílou horu nebo jiné domnělé či skutečné jho takto po staletích řešit.

Pobělohorská doba, to není jenom rekatolizace. A nakonec i rekatolizace probíhala různými způsoby. K těm nejpřijatelnějším určitě patřila obnova poutní tradice. Nepřehlédnutelná je činnost jezuitů a dalších církevních řádů. Jezuité jsou ovšem často personifikováni do postavy Antonína Koniáše, což je však až pozdější období. Ale hlavně, jezuité byli horliví v pokatoličťování obyvatelstva, ale také ve vlastenectví, na což někdy zapomíná.

Co říkáte, že 400. výročí historického střetu připadá rovněž na neděli? Je to náhoda?

Náhoda...Spíše se jedná o pravidla pro počítání dnů v roce, čili kalendář. Od druhé poloviny 16. století gregoriánský, který je poměrně přesný a používáme ho i dnes.

Místo, kde byla potracena starobylá sláva česká

Historik Jiří Mihola uvádí přehled, jak významní autoři v české historiografii vnímali Bitvu na Bílé hoře.

“Bílá hora - místo to Čechům po veškeré časy náramnou ztrátu připomínající. Zde zlomena byla sláva Čechů, zde potlačen byl národ český, zde zavržen byl jazyk mateřský, zde domohli se nadvlády Němci, od těch dob až do nejnovějších časů nadvládu nad Čechy mající."

Václav Beneš Třebízský, katolický kněz, spisovatel

“…vrátila našemu národu pravou zbožnost, pevnější základy mravnosti, tudíž způsobilost ku pokračování ve vzdělání svém duchovním na cestách, po kterých za starodávna kráčel zdařile…"

Václav Vladivoj Tomek, historik

“Ochromila a oslabila celý český národ na těle i na duši.”

Josef Dobrovský

“Stala se jest tu hanba, lehkost, posměch Čechuom a potracena starobylá chvála česká, následující pak zhouba a žalost převeliká.”

Mikuláš Dačický z Heslova

 “...všechny úvahy tohoto druhu mají smysl jen tenkrát, tážeme-li se, zda velké neštěstí nemělo i své dobré stránky. Že to bylo n e š t ě s t í, neštěstí bez míry a hranic, nepotřebuje zdůraznění.”

Josef Pekař, historik

“Já ve svědomí svém nejsem nikterak přesvědčen, že by tento Váš úsudek byl chybný, ale Čechovi jest nad míru těžko přiznat, že jest pravý -, přiznati, že největší naše neštěstí bylo ještě něčím poměrně dobrým naproti tomu, k čemu špatnost a hloupost předků nás vedla. Máte nejspíš pravdu, ale Čech se hrozí té myšlenky. Ježto pak u nás větším dílem vešlo ve zvyk velebiti původce nerozumného povstání z roku 1618 jako svaté mučedníky a českému historikovi bývá těžko plavati proti tomuto proudu, jsem opravdu rád a se mnou jiní, že jste Čechům bez obalu pověděl, jak si Vy - francouzský obětovný přítel Čechů a protestant - představujete možné následky toho, kdyby ono povstání bylo se zdařilo.”

Historik Josef Kalousek v dopise Arnoštu Denisovi, v němž děkoval za výtisk díla “Konec samostatnosti české” a reagoval na Denisův názor, že Bílá hora byla pro český národ vlastně dobrem, protože neodvratně skončila předchozí období hlubokého úpadku a umožnila rozvinutí nových, perspektivních sil.

“...Realita byla záhy zapomenuta a nastoupily mýty a legendy. Zbavit se jejich nánosu je takřka nemožné. Proč tomu tak je a proč se jméno Bílé hory pojí s nejznámější bitvou naší historie? Celé generace sedláků a maloměšťanů od skončení třicetileté války mohly svádět svůj často nezáviděníhodný a šedý úděl na jednu konkrétní událost. Nebýt bitvy na Bílé hoře, mohlo to být cokoliv jiného. Tři sta let český národ úpěl a mnohým to vydrželo i po celých dvacet let první republiky. Jako v pohádce - pokud nezemřeli, úpějí dodnes.”

Pavel Bělina, HÚ Armády ČR