Českým ministrům půjde o život. Podívejte se, kde musí letoun přistát

"Okolní 'kopečky' dosahují výšky skoro 5000 metrů, takže oni musí nalétávat ve velmi úzkém koridoru. Není tam velký prostor pro manévrování o 100 metrů doleva nebo doprava," řekl ČTK letecký odborník Jiří Kučírek, který je redaktorem časopisu Letectví a kosmonautika.

Na letišti Paro mohou přistávat pouze speciálně proškolení piloti, kteří vlastní příslušný certifikát. "Rychlost přiblížení může být třeba 300 kilometrů v hodině, a to se moc kličkovat nedá," podotkl Kučírek. Podle článku na webu britského deníku Daily Maily z roku 2011 je pilotů, kteří mají příslušný certifikát, pouze osm.

Podobně obtížná přistání se podle něj nacvičují nejprve na simulátorech. Později se nový pilot učí od zkušených kolegů, když v kabině pouze pozoruje jejich počínání v průběhu přistávacího manévru.

Na světě je několik letišť, která nahánějí hrůzu cestujícím i pilotům. Jedno z takových je na Madeiře. Původní dráha místního letiště byla pro běžné linkové stroje více než nedostatečná a přistání na ní byla opravdu sázkou do loterie. Měřila totiž jen 1,5 km, takže byla vhodná jen pro malá turbovrtulová letadla. V roce 1977 po havárii jednoho letounu dráhu prodloužili o 200 metrů, ale i tak to bylo málo.

V roce 2000 dostala přistávací dráha zcela novou podobu, prodloužili ji totiž na 2777 metrů pomocí železobetonového mostu. Ten vybíhá z pevného skaliska a je uložen na 180 pylonech, které místy měří až 120 metrů. Most má sám o sobě přes kilometr a je dimenzován na přistání i obřích jumbo jetů. Létat tam však smí jen piloti, kteří byli proškoleni, a přistání si předem otestovali. I tak tam ale na ně čekají silné vzdušné turbulence a hrozí i srážky s ptáky.