Do Čech se vrátil vlk, brzy budou celé smečky. Máme mít strach?

Podle experta na ochranu velkých šelem z Hnutí Duha Miroslava Kutala je jejich návrat do severních Čech roky očekávanou událostí. "V posledních letech se vlci ukázali v Krkonoších nebo na Šluknovsku, kam přišli ze Saska. Věrohodně zdokumentován byl vlk pomocí fotopasti na česko-německých hranicích na podzim 2012," uvedl Kutal.

Vlk, kterého zachytila fotopast v národní přírodní rezervaci Břehyně-Pecopala, pochází pravděpodobně z německo-polského pomezí, z oblasti Lužice. Odhaduje se, že tam žije v několika smečkách více než 100 jedinců. Zda byl vyfotografovaný vlk samotář, nebo se pohybuje ve smečce, ukáže podle Pence další průzkum území.

I kdyby to byl samotář, je zřejmě jen otázkou času, než se na severu Čech začnou pohybovat celé smečky. "Území našich pohraničních hor a vojenských prostorů poskytuje vlkům dostatečný prostor k životu," konstatoval Kutal.

Podle Pence ale lidé z vlků nemusí mít strach. "Za posledních zhruba dvě stě let nebylo věrohodně v Evropě a Severní Americe zaznamenáno zabití člověka vlkem. Vlci jsou totiž velmi plaší," vysvětlil. Podle něj jsou naopak vlci pro krajinu velmi důležití. "Jsou výborní lovci a mohou tak pomáhat regulovat přemnožená divoká prasata, jeleny a srnce, kteří nadměrným okusem ničí v lesích mladé stromky. Za případné škody, které by vlci způsobili na domácím zvířectvu, mají hospodáři podle zákona nárok na finanční kompenzaci," dodal Pelc.

Vlci byli v českých zemích vystříleni koncem 19. století. Vracet se začali až v posledních letech. Česká republika má dva základní zdroje pro obnovu výskytu: slovenskou a německo-polskou populaci. Do chráněné krajinné oblasti Beskydy přicházejí vlci ze Slovenska - v posledních několika letech ale spíš výjimečně, zejména kvůli pytlákům a migračním bariérám, jako jsou velké silnice. Na sever Čech by mohli vlci přicházet právě z oblasti Lužice.

Hlavní složku potravy tvoří většinou vysoká zvěř, ale v době nouze uloví vše co neuteče, neuplave nebo neuletí. Další důležitou složkou potravy jsou malí myšovití savci a hmyz. V severských oblastech se hmyz významnou součástí potravy stát nemůže, ale ve stepích vlci hmyz vyhledávají. Kromě červeného vlka tvoří rostlinná strava jen velmi malou část potravy.

Psali jsme: Vlci útočí: Střílet, či chránit? Švédsko je rozdělené  

Konkrétní druh kořisti závisí hlavně na nabídce kraje a ročním období. Vlci mají tendenci ke specializaci na určitý druh kořisti. Někteří jedinci, nebo dokonce celé smečky, se specializují na vyhledávání mršin, jiní loví lidmi chovaná zvířata nebo třeba drobnou zvěř. Nejznámějším typem specializace jsou kopytníci jako los, jelen nebo srnec v Evropských a Amerických lesích.

V případě velkých zvířat se kořistí vlků stávají nejčastěji nemocná, stará, nebo velmi mladá zvířata. Samozřejmě to neplatí ve všech případech, kořistí se může stát i zvíře v nejlepší kondici. V případě že populace vlků je malá a nebo je nadbytek kořisti, loví všechna zvířata bez rozlišení věkových tříd.

Ve skutečnosti vlci útočí především na zvířata která se chovají nějak divně. Většinou uloví jen tolik zvěře, kolik potřebují, ale v období odchovu mláďat někdy loví i nadbytečně, aby se mláďata naučila lovit. Nikdy však nezabijí všechnu zvěř která se v oblasti nachází. Když je některé zvěře málo, mohou přestat s jejím lovem do doby, než se dostatečně zvýší její početní stavy.

Když vlk uloví kořist, může najednou sníst až 9 kg masa. Průměrná spotřeba je 2 kg masa na den, přičemž vydrží i několik dní úplně bez potravy. Díky dokonalé hierarchii se i v době nouze nažere celá smečka (kromě bezprávného jedince omega), uvedl server vlci.info.