Komunismus bolí dodnes: Lidé si připomínají justiční vraždu Horákové

Již dopoledne si její osobnost připomněly stovky žáků a studentů základních a středních škol v Národním divadle, kde jim společnost Člověk v tísni promítla dokumentární film Případ dr. Horáková. K dětem v předtočeném videu promluvil také herec Jan Přeučil, jehož otec byl souzen s Horákovou ve stejném procesu. Soud ho poslal do vězení na doživotí, v roce 1963 byl ale podmínečně propuštěn.

Asi 800 studentů se pak s transparenty "Komunismus bolí dodnes" nebo "Proti ztrátě paměti" vydala k nedalekému památníku na Újezdu. U něj pak desítky z nich položily červené růže. "Horáková by byla nepochybně ráda, že pevnost jejích postojů svůj smysl měla," řekl ČTK pražský primátor Tomáš Hudeček k odkazu Horákové.Oběti komunistického režimu si desítky lidí připomněly také na hřbitově v Ďáblicích u čestného pohřebiště politických vězňů. V hromadných hrobech tam jsou pohřbeny desítky lidí, včetně katolického kněze Josefa Toufara, umučeného při výsleších StB.

Na památku Horákové vzpomenuly odpoledne i desítky lidí na pietě na Vyšehradském hřbitově. U jejího symbolického hrobu položili věnce a květiny.

Připomenout Horákovou by v budoucnu měla i socha, která by měla stát na konci Sněmovní ulice v Praze. Nadační fond Stránský, který nese jméno bývalého ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského, chce v pátek vypsat na její podobu architektonicko-výtvarnou soutěž. Fond založil lékař a politik Martin Jan Stránský. Vítěz má být vyhlášen symbolicky 17. listopadu. Zhotovené návrhy pak budou vystaveny v Topičově salonu na Národní třídě v Praze. Na zaplacení sochy fond zřídil účet 8123455001/5500.

Psali jsme: Šokující nález: Lstivá hra agentů StB začala před 50 lety...  

Z nacistického vězení v Mnichově se Horáková vrátila do Prahy 20. 5. 1945. O pár dní později sem dojel i její manžel. Po letech odloučení se konečně setkali s dcerou Janou, rodiči Horákovými, otcem Milady Horákové Čeňkem Králem i její sestrou a švagrem Věrou a Josefem Tůmovými. Naštěstí všichni válku přežili. Milada Horáková se po válečných útrapách chtěla věnovat své rodině, ale poválečná atmosféra ji strhávala do veřejné činnosti. Také ji ovlivnil rozhovor s prezidentem Benešem, který ji přesvědčil, aby se zapojila do politického a veřejného dění.

Navázala na své předválečné členství v národně socialistické straně, byla členkou ústředního výboru této strany, předsedkyní její zahraniční komise, stala se poslankyní v Prozatímním národním shromáždění i v Ústavodárném národním shromáždění, po Františce Plamínkové, kterou nacisté popravili, převzala štafetu v ženském hnutí a jako předsedkyně vedla Radu čs. žen. Ve funkci místopředsedkyně se angažovala ve Svazu osvobozených politických vězňů. V rámci těchto postů měla řadu zahraničních kontaktů, což jí později v inscenovaném politickém procesu velmi přitížilo.

Jako demokraticky orientovaná politička se mnohokrát dostala do konfliktů s představiteli KSČ, nesouhlasila s jejich postupem v únoru 1948. Byla zbavena svých funkcí, z protestu se sama vzdala 10. 3. 1948 svého poslaneckého mandátu. Různé spolky, jichž byla členkou, ji vyakčnily, nebo se jí zřekly.

Jeho ženu zatím zpracovávali při nekonečných výsleších, které se zpočátku ubíraly různými směry: napomáhala při přípravě emigrace P. Zenkla? Z jakého důvodu se scházela s tajemníkem prezidenta Beneše V. Sýkorou? Vyšetřovatelé zkoumali, z čeho ji obvinit. Na základě výpovědí J. Kopeckého, bývalého diplomata a spolupracovníka ze zahraniční komise národně socialistické strany, se začalo rýsovat, kudy se proces s M. Horákovou a společníky, připravovaný původně jako proces s tzv. Direktoriem a později jako proces s „vedením záškodnického spiknutí proti republice", bude ubírat. Svou roli zde sehrál zájem vedení KSČ o diskreditaci stoupenců bývalých demokratických stran a politické emigrace. Demokratický politický odboj nesměl být souzen jako takový, ale jako špionážní expozitura imperialistických mocností, především USA. Z vlastenců a vězňů gestapa bylo potřeba „vyfabulovat" válečné štváče a zrádce lidově demokratického zřízení, uvedl ustrcr.cz.

Proces s Miladou Horákovou a spol. začal před státním soudem 31. května 1950. Senát zasedal v následujícím složení: předseda senátu K. Trudák, soudci z lidu M. Kučera a J. Polanecký, soudci z povolání O. Matoušek a K. Bedrna, prokurátoři J. Urválek, J. Vieska, J. Kepák, A. Havelka a L. Brožová (provd. Polednová). Již první den vypovídala Milada Horáková. Výpovědi ostatních obžalovaných a svědků pokračovaly osm dnů a provázela je organizovaná davová hysterie volající po maximálních trestech.

Nakonec byly vyneseny čtyři rozsudky smrti: M. Horáková, J. Buchal, O. Pecl a Z. Kalandra, čtyři tresty doživotí a další těžké tresty odnětí svobody v rozmezí 28 až 15 let, zostřené konfiskací majetku a ztrátou občanských práv.

Odvolání odsouzených a žádosti o prezidentskou milost (Milada Horáková se této možnosti vzdala, žádost podali její otec a sestra) představovaly pro režim pouhou zdržovací formalitu. Pouze u Milady Horákové, na jejíž rozsudek reagovaly žádostmi o milost významné světové osobnosti, K. Gottwald zaváhal, ale nakonec ji neudělil. Dostala jen povolení rozloučit se svými nejbližšími: s dcerou Janou, sestrou Věrou a sestřiným manželem.