Hájit lidská práva je součástí životní cesty. Nejsem hrdina, říká držitel francouzského Řádu čestné legie biskup Malý

S pokorou přijal na francouzském velvyslanectví v Praze Řád čestné legie, které se předává za vynikající civilní nebo vojenské zásluhy o francouzský národ. Francie tak oceňuje své občany i cizince. O udělení řádu v hodnosti rytíře Václavu Malému rozhodl letos v červnu francouzský prezident Emmanuel Macron. „Musím se přiznat, že je pro mě záhadou, kdo moje vyznamenání inicioval. Usilovně zjišťuji, abych člověka, který mě navrhl, vypátral. Řád čestné legie beru jako obrovský závazek, protože otázka lidských práv je stále aktuální a je nutné ji řešit,“ tvrdí pomocný biskup pražský, který jako signatář Charty 77 v tehdejším Československu pomáhal zakládat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). „Nebyl jsem jediný, kdo bojoval proti komunistické perzekuci. Mezi zakladateli kromě Václava Havla byl mimo jiné i ve středu zesnulý Petr Uhl, který byl nesmírně statečný a jehož jsem si vážil,“ podotýká římskokatolický duchovní, který byl v roce 1979 za své aktivity režimem sedm měsíců vězněn, a to bez verdiktu soudu.

Snídaně s Mitterrandem donutila režim brát disent vážně

Obdivovatel francouzské literatury i tamní církve si při předávání Řádu čestné legie vzpomněl na tři lidi, kteří z Francie podporovali československý disent a bojovali tak za spravedlnost pronásledovaných. „Při ceremoniálu mně naskočila jména zemřelého spisovatele a zakladatele časopisu Svědectví Pavla Tigrida, jezuity Petra Koláře, který zůstal v exilu v Paříži i už zesnulého pátera Noëla Chouxe, jenž jezdil za námi do Československa. Jednalo se o nesmírně statečné lidi, kteří riskovali. Jejich materiální i duchovní podpora byla pro nás nadějí. Z pohledu Francie se jednalo o klíčové lidi spojené s disentem,“ míní Václav Malý, který předáním Řádu čestné legie rozšířil plejádu Čechů, kteří jej už v minulosti přebrali jako zpěvačka Marta Kubišová, bývalý náčelník generálního štábu Petr Pavel, někdejší premiéři Vladimír Špidla a Petr Pithart, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová nebo předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Krátce před Malým se stejné pocty dostalo i soudkyni Ústavního soudu Kateřině Šimáčkové, jejíž další kariéra bude spojena s Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.

Bývalý mluvčí Charty 77 v letech 1981 a 1982 si řád pečlivě uložil doma. „Nejsem ale člověk, který by si jej před návštěvami vystavoval a chlubil se jím. Přijal jsem jej s pokorou a velkým závazkem. Hájit lidská práva je nedílnou součástí životní cesty. Projevit ale solidaritu s perzekvovanými není žádné hrdinství. Za pravé hrdiny považuji politické vězně, kteří se u nás v padesátých letech dovedli vyrovnat s brutálními podmínkami v komunistických žalářích. Jednalo se o velmi statečné a odvážné lidi. Současná podpora mě nic nestojí a ani žádný trest mně nehrozí. Čerstvého ocenění si nesmírně vážím,“ praví. V minulosti navštívil země, v nichž panuje diktátorský režim jako je Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.

Představitel církve, který při Sametové revoluci moderoval obří demonstrace na pražském Václavském náměstí i Letné, si při slavnostní dekoraci v prostorách francouzského velvyslanectví vzpomněl na 9. prosinec roku 1988. Právě na ambasádě v Buquoyském paláci na pražské Malé Straně tehdy francouzský prezident François Mitterrand pozval na snídani představitele československého disentu. Chartisté tak dostali přednost před Mitterrandovou schůzkou s někdejším komunistickým prezidentem Gustávem Husákem, který na hlavu státu musel čekat. „Audience u pana prezidenta Mitterranda byla velkým zlomem. Vyslala jasný signál, že nás komunistický režim musí brát vážně. Pokud si mysleli, že jsme jen nějaká parta, která pouze protestuje proti nespravedlnosti, tak se ten den přesvědčili, jakého uznání na mezinárodní scéně se nám dostalo, a uvědomili si, že žijí v hlubokém omylu,“ pochvaluje si spolutvůrce katolického samizdatu, jehož EuroZprávy.cz navštívily v sídle Arcibiskupství pražském na Hradčanském náměstí.

A právě při přebírání řádu se mu vzpomínky na snídani v prostorách francouzského velvyslanectví oživily. „Zde jsme našli naději a vzpruhu, proto jsme ambasádě stále vděční,“ přiznává muž, jemuž byl v roce 1998 propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. Malý ale upozorňuje, že odpůrci systému vůbec netušili, že do roka se režim zhroutí. „Sice byl u moci Gorbačov se svou perestrojkou, ale českoslovenští komunisté jeho změny neuznávali, nebyli jimi nadšeni. Pokud náhodou někdo po snídani propadl nějaké euforii, tak jej z ní doslova vyléčily lednové brutální policejní zásahy během takzvaného Palachova týdne v roce 1989. Po nich navíc nastalo zatýkání, které se nevyhnulo ani Václavu Havlovi.“

Havlův důraz na pokoru a svědomí se bohužel vytrácí

Spoluzakladatel a bývalý mluvčí Občanského fóra si právě na polistopadového prezidenta s blížícím desetiletým výročím jeho smrti stále častěji vzpomíná. „Oslovoval mě pravdivostí. Dovedl přiznat i svoji slabost, kterou neskrýval. A cením si, že nepletichařil. Samozřejmě, že se jako politik dopustil některých chyb, ale jako prezident žádným svým rozhodnutím zemi nepoškodil.“ Malého fascinovalo, jak Václav Havel, který odešel 18. prosince 2011, zdůrazňoval péči o svědomí. „V jeho podání se jednalo o přehlušení sama sebe, aby si člověk uvědomil, že se rozhodl buď dobře, anebo zle. Inspirovalo mě, že si uměl přiznat i špatné věci a zvažoval kroky, jak je napravit. Šlo o citlivé rozhodování. Bohužel dnes se vlastnosti jako svědomí a pokora, na něž Havel kladl důraz, z našich životů úplně vytrácejí,“ posteskne si bývalý disident, který se mezi lety 1980 a 1989 živil jako topič a zeměměřičský figurant, protože byl zbaven státního souhlasu v souvislosti s výkonem duchovní činnosti.

Sám přiznává, že současná společnost není v dobré kondici. „Je velmi rozkolísaná. Vyskytly se zde dva tábory lidí, které spolu nejsou schopné komunikovat, a to není nikdy dobré. Václav Havel i přes všechny moderní technologie, které už za jeho života byly k dispozici, dbal na osobní setkání.“ Věřící tvrdí, že Havlovi by v současné době vadila netolerantnost. „Převládá tady postoj, že když někdo má zcela jiný názor než vy, tak se s vámi okamžitě přestane bavit a zavrhne vás,“ lituje zakládající člen a člen správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

První laureát Ceny Arnošta Lustiga, která se uděluje za statečnost, lidskost a spravedlnost si nyní užívá adventního času. Vnímá ho jako dobu zklidnění a ztišení. „Proto se přiznám, že v tomto období příliš nikam nechodím. Chci si adventní dobu v sobě zachovat, a proto se často ze setkání omlouvám, což ale není tím, že bych byl neslušný. Advent zkrátka světím. Už jako malý kluk s rodiči jsme jej ctili a pak jsme v klidu vpluli do Vánoc,“ uzavírá exkluzivně pro EuroZprávy.cz biskup Václav Malý, významná tvář disentu i Sametové revoluce.

Zpravodajský web EuroZprávy.cz připravuje na sobotu 18. prosince velký rozhovor s biskupem Václavem Malým u příležitosti desetiletého výročí úmrtí pana prezidenta Václava Havla.