ROZHOVOR | Mám obavy o nezávislost ČT, mocenský konglomerát usiluje o její zestátnění, říká Moláček

Nebezpečí, které nejvíce ohrožuje veřejnoprávní televizi, se nebojí jasně pojmenovat. Žurnalista Jan Moláček na rovinu říká, že pro současný mocenský konglomerát jsou nezávislé a mediální instituce obrovskou překážkou. „Není tudíž žádné překvapení, že se ji snaží odstranit z cesty. Stačí se podívat, jak fungují státní televize v zemích jako je Polsko nebo Maďarsko a získáme přesný obrázek, jak by fungovala ČT, pokud by se jí zmocnil nynější mocenský konglomerát,“ říká bývalý zahraniční zpravodaj České televize v Berlíně, Moskvě a Vídni.

Hrozbu vidí externí spolupracovník pořadu Reportéři ČT v osobě premiéra Andreje Babiše, který tvrdí, že zemi sune na Západ, ale občas naznačuje, že by u ČT volil východní model. „Andrej Babiš usiluje především o moc. On chce maximální uzurpaci moci. Maximální rozšíření mocenské sféry. V tom si myslím, že je s maďarským premiérem Viktorem Orbánem shodný a že se právě na tyto politiky, jímž se v jejich zemi televizi podařilo zestátnit, se bohužel Babiš dívá,“ varuje, ale hned dodává: „V České televizi stále ještě pracují profesionálové, kteří i kdyby nějaký tlak cítili, tak ho budou ignorovat.“

Absolvent filozofické fakulty Masarykovy univerzity vyvádí mnohé z omylu, že by ministerský předseda vytvářel na Českou televizi tlak tím, že by do veřejnoprávního média zavolal a rozkazoval, co se bude či nebude točit. „Tak hloupý Babiš už dneska není, poučil se ze svého sedm let starého telefonátu do Lidových novin a pak horko těžko vysvětloval, že se nesnaží nikoho ovlivňovat,“ připomíná rodák z Brna a vyvíjený tlak, který v současnosti už vypadá zcela jinak, konkretizuje. „Je to právě snaha dosadit do mediálních rad spřátelené lidi, kteří půjdou na ruku vládnoucí moci. Potom to jsou různé stížnosti, jež třeba nejsou opodstatněné. Jenže ten politik má jistotu, že onen spřátelený radní, byť se mu třeba nepovede prosadit nějaké rozhodnutí v té radě přímo, protože tam nemá většinu, už to bude tématizovat v médiích typu Parlamentní listy,“ upozorňuje Moláček.

Překladatel z angličtiny a učitel jazyků se v rozhovoru pro EuroZprávy.cz pozastavil i nad kardinálem Dukou, který podporoval do Rady ČT Hanu Lipovskou. „Pan kardinál má právo prosazovat osobu, která by zastupovala církev, to je v naprostém pořádku. Ale to se nestalo. Je mně líto, že pan kardinál Duka prostě upřednostnil svoje spojení s mocenským konglomerátem, který ovládá Česko, a do Rady ČT pomohl nominovat někoho, kdo zastupuje zájmy Miloše Zemana a Andreje Babiše,“ má jasno Moláček. Držitel Novinářské ceny Nadace Open Society Fund v kategorii Nejlepší komentáře z roku 2016, které zveřejňoval na Aktuálně.cz, se vyjádřil kriticky ke Xaveru Veselému, který se stal radním ČT a na Českém rozhlase jako moderátor proslul podlézavostí k premiéru Babišovi i prohlášením, že bude volit Klause mladšího z Trikolory. „Pan Veselý je dlouhodobě sluha toho, kdo je právě teď u moci. Je ochoten udělat cokoliv pro spojenectví s mocnými. Žurnalistika v jeho podání je rezignací na novinařinu,“ tvrdí Jan Moláček, který byl mimo jiné v ČT i reportérem pro oblast Blízkého východu v období druhé palestinské intifiády.

BABIŠ UŽ NEVOLÁ, TLAK OBSTARÁVAJÍ SPŘÁTELENÍ LIDÉ

Pane magistře, nemáte strach o nezávislost České televize kvůli sílícímu vlivu hnutí ANO? Narážím také na to, jak se hradní kancléř Vratislav Mynář vyjadřuje, jakou používá dikci vůči nepohodlným moderátorům. O Marku Wollnerovi, který stojí za pořadem Reportéři řekl, že je „zapařenec“ a Noru Fridrichovou ze 168 hodin označil za „starou paní“. Máte tedy o ni jako člověk, který v ČT pracoval 18 let a nyní jste stále oficiálně veden jako externista, obavy?

Ano, obavy mám. Myslím si, že nezávislost České televize je ohrožená nejvíce za poslední dlouhá léta. Koneckonců lidé ve vedoucích politických funkcích se netají ani tím, a oni zcela otevřeně říkají, počínaje prezidentem přes premiéra a dalšími, že uvažují o tom, že by nebylo špatné zrušit veřejnoprávní status televize a udělat z České televize státní televizi. To znamená instituci, která by byla jako v Polsku, Maďarsku a v dalších zemích, placená přímo ze státního rozpočtu. Byla by řízená vládou. Například ředitele by jmenoval přímo některý ministr a přímo by podléhala kabinetu. To by byl samozřejmě konec nezávislé České televize. Příklady vidíme v Polsku či v Maďarsku, kde je státní televize pouze nástrojem vládnoucí moci. Viděli jsme to v posledních prezidentských volbách v Polsku. Opoziční kandidát Rafal Trzaskowski neměl prakticky do televize přístup. Ona jednoznačně preferovala současného prezidenta, který nakonec funkci obhájil.

Podle řady průzkumů si Česká televize drží prim nejdůvěryhodnějšího televizního zpravodajství v zemi. Přesto se na sociálních sítích dlouhodobě objevují názory, že Česká televize není nestranná, není nezávislá. I přes tento tendenční proud se v tuto chvíli může říct, že si tu nestrannost zachovává. Pokud by se naplnila hrozba, o níž jste mluvil, tedy že by zestátnila a začala spadat pod vládnoucí garnituru, jaký by to podle vás mělo vliv na její diváky? Myslíte, že by došlo k tomu, že by její popularita nebo pohled na ní klesnul? Anebo naopak by se její sledovanost navýšila?

Domnívám se, že je těžké predikovat, zda by sledovanost klesla. ČT si svou vysokou sledovanost, vysoký podíl na trhu v segmentu zpravodajství udržuje tím, že veřejnost se skutečně může spolehnout, že dostanou aktuální a správně ověřené informace. To je její hlavní devíza. ČT je v unikátním postavení díky stabilnímu modelu financování. Je to obrovská výhoda pro Českou republiku. Zbavovat se jí, by byla obrovská chyba. Tedy chyba z hlediska někoho, kdo chce, aby v České republice pokračovala normální standardní západní demokracie.

Pro toho, kdo to nechce, kdo má jiný plán s Českem, například se zhlédl v orbánovské cestě, pak pro toho je samozřejmě takto silná a nezávislá mediální instituce obrovskou překážkou. Tudíž není žádné překvapení, že se ji snaží odstranit z cesty. Já si myslím, že se stačí podívat, jak fungují státní televize v zemích jako je Polsko nebo Maďarsko a získáme přesný obrázek, jak by fungovala ČT, pokud by se jí podařilo ovládnout mocenským konglomerátem, který je v České republice u moci.

Není to potom trochu paradox? Tento záporný postoj bychom chápali u těch stran jako je SPD, které vyloženě inklinují k některým maďarským myšlenkám, přístupu ke grantům a podobně. Ale podívejme se například na hnutí ANO, které slovy premiéra Andreje Babiše chce zemi sunout na Západ, jenže jeho přístup k ČT naznačuje, že u ní by zvolil východní model. Nejde to trošku proti sobě?

Souhlasím s vámi, že to jde proti sobě a tluče se to. Ale Andrej Babiš usiluje především o moc. On chce maximální uzurpaci moci. Maximální rozšíření mocenské sféry v České republice, kterou ovládá. Samozřejmě on nemusí nutně používat stejnou rétoriku jako maďarský premiér Viktor Orbán, řekněme ostře nacionalistickou a podobně, v Česku tento styl nemá totiž příliš úrodnou půdu. Maďarsko i Polsko jsou historicky daleko národnostně uvědomělejší společnosti. A tak Babiš používá populismus jiného typu. Používá populismus manažerského typu. Snaží se prezentovat jako schopný manažer, který je schopný zemi řídit jako firmu, jak říká, ale ten jeho cíl zůstává stejný. Uzurpovat moc a používat ji, nějakým způsobem ji zacementovat, aby ji nemusel už nikdy pustit z ruky. V tom si myslím, že je s Viktorem Orbánem shodný a že se právě na tyto politiky, kde se to podařilo, bohužel dívá.

Zaznamenal jste, že by byl na vaše bývalé kolegy v ČT ze strany Andreje Babiše či jiných vládních politiků vyvíjen tlak, aby pracovali, jak si současná moc přeje? Nestěžovali si vám na něco takového právě v souvislosti s tím, o čem nyní hovoříme?

Ten tlak nevypadá tak, že by Babiš vzal telefon a volal někomu do Reportérů ČT, aby něco natočil anebo nenatočil. Tak hloupý Babiš a dneska už vlastně nejspíš nikdo na politické scéně z vedoucích představitelů není. Koneckonců současný premiér to jednou zkusil. Bylo to v začátcích jeho politické kariéry, kdy volal do Lidových novin. A co z toho bylo? Jenom ostuda. Musel pak svůj záměr horkotěžko vysvětlovat, že se nesnaží nikoho ovlivňovat. Přitom jsme všichni slyšeli, že se toho reportéra ovlivnit snažil. Takže nic takového. Já o tom nevím, mně nikdy Babiš v tomto smyslu nevolal a myslím si, že takto nevolá ani nikomu z kolegů v ČT. Ten tlak nyní vypadá jinak. Je to právě snaha dosadit do mediálních rad spřátelené lidi, kteří půjdou na ruku vládnoucí moci. Potom to jsou různé stížnosti, jež třeba nejsou opodstatněné. Jenže ten politik má jistotu, že onen spřátelený radní, byť se mu třeba nepovede prosadit nějaké rozhodnutí v té radě přímo, protože tam nemá většinu, už to bude tématizovat v médiích typu Parlamentní listy. Budou s ním vycházet dlouhé rozhovory a tak dále. A tím se samozřejmě ten nepřímý tlak na televizi dramaticky zvyšuje. Naštěstí v ČT pořád ještě jsou na vedoucích pozicích lidé, kteří mají integritu, a ten tlak, pokud ho třeba cítí nebo je na ně vyvíjen, nepustí dál. To samé platí i pro novinářské pozice. Pracují tam stále ještě profesionálové, kteří i kdyby nějaký tlak cítili, tak ho budou ignorovat.

Jak se změnila ČT po vašem odchodu a co zapříčinilo, že jste se rozhodl v ní dále nepracovat na plný úvazek?

V České televizi jsem se rozhodl nepracovat na plný úvazek z důvodu, že jsem si chtěl vyzkoušet další novinářské profese. Chtěl jsem si udělat v té práci takový mix. Dělat víc věcí než jenom točit reportáž za reportáží. Já jsem vlastně z ČT odešel na volnou nohu, na níž jsem strávil dva anebo tři roky, kdy jsem psal komentáře pro Aktuálně.cz, moderoval jsem pro Radiožurnál pořad Dvacet minut, psal jsem nějaké scénáře dokumentárního typu. Jednoduše takové věci, které jsem nikdy předtím nedělal, a bavilo mě, že můžu svou práci rozdělit mezi více aktivit, které jsem si chtěl zkusit. To byl ten hlavní důvod. Následně mě zlákal Deník N.

Co se týče vašeho dotazu na její změnu, pak ji stejně jako vy posuzuji z role diváka. Samozřejmě jdu s někým z ČT občas na pivo. Všichni vidíme, že televize stále funguje, stále plní svou roli. Nyní v koronavirové krizi to bylo jasně vidět. Česká televize se okamžitě stala klíčovým informačním kanálem, bez kterého bychom se prostě neobešli. Veškeré tiskové konference, veškeré analýzy odborníků, veškeré informace, které v tu chvíli životně potřebujete, se k lidem v podstatě dostávaly z veřejnoprávní televize, ale samozřejmě, že neinformovala jen ona. Myslím si, že to byla další nevyzkoušená role. Tuto situaci jsme nikdo nikdy nezažili a pochopitelně ani ČT. Zmíněná situace ji nepochybně posunula zase o další kus dál.

Vy jste už naznačil, že nikdo nevezme do ruky telefon a nezačne viditelně vyvíjet tlaky. Co ale znamená pro veřejnoprávní médium, že členy Rady ČT jsou kontroverzní osobnosti jako Hana Lipovská či Xaver Veselý?

Osobně bych nepoužil slovo kontroverzní osobnost, protože na tom není nic zlého. Kontroverzní osobnost může klidně v Radě ČT být. Stejně tak nemám rád označování vámi zmíněných lidí za kritiky ČT, protože to taky není nic špatného. Tam klidně může být kritik ČT, to je v naporstém pořádku. V Radě ČT, nezastírejme si tu pravou podstatu věci, ale v tuto chvíli sedí lidé, kteří s mocenským konglomerátem, který nyní ovládá Českou republiku, sdílí cíl zlikvidovat ČT jakožto veřejnoprávní instituci. To je samozřejmě pro televizi problém. Oni to nemůžou udělat jako jednotlivci. Nemohou, ani pan Veselý ani paní Lipovská, zítra odvolat generálního ředitele Petra Dvořáka nebo nějakým dekretem z veřejnoprávní televize udělat státní televizi. Mohou ale a dělají to, vyvíjet postupný neustálý tlak, který může být v ekonomické rovině. To znamená, že ČT nemůže počítat se zvýšením koncesionářských poplatků, což je problém, protože ceny všeho jdou nahoru a ČT stále vyrábí svůj program, který je mnohonásobně vyšší za stejné koncesionářské poplatky, za jaké ho vyráběla před mnoha lety. Potom je tady ten neustále přítomný nátlak. A to v takové podobě, jak jsem říkal, formou stížností nebo neustálými útoky na televizi. Pokud někdo poskytne rozhovor dezinformačnímu médiu typu Parlamentní listy, tak to samozřejmě lidé berou jinak, než když za kritikou veřejnoprávního média stojí radní ČT. Je totiž určitou autoritou, kterou se může zaštítit a ty informace nebo ta tvrzení, která s těmi lidmi přichází, už samozřejmě pak veřejnost bere vážně. Tento neustálý tlak, je tím hlavním problémem. Pak je samozřejmě velký problém to, co se stane, až do rady ČT budou zvoleni další čtyři nebo pět členů ještě před volbami. Dojde k obměně. Uvidíme, kdo to bude a zda tam nezavládne skutečně většina, schopná odvolat generálního ředitele. To už by byl ohromný problém.

Vámi zmíněná budoucnost, že do rady ČT mohou zasednout lidé, kteří se budou ztotožňovat se současnou menšinou a hájit její názory, je alarmující. Zřejmě tady spočívá největší ohrožení nezávislosti ČT. Kde osobně spatřujete příčinu, že nakonec může dojít v roce 2020 ke zvolení této skupiny lidí?

Příčina je naprosto jednoznačná. V tuto chvílí je v parlamentu poměrně jasná většina, která jednoduše má takovéto představy o státní televizi anebo o fungování ČT. Není žádná záhada, proč byla paní Lipovská a pan Veselý zvoleni. Na tomto je teď většinová shoda v Poslanecké sněmovně, tak to prostě je. Předtím nemůžeme zavírat oči.

Takže za tím stojí rozhodnutí voličů, kteří volili tyto poslance...

Ano, voliči rozdali karty, a proto v tuto chvíli je tady taková většina jaká je.

Paní Lipovská zpochybňuje smysl existence veřejnoprávní televize a potom je zvolena za členku Rady ČT. Jaký máte názor jako novinář a odborník na to, zda pan kardinál Duka má právo prosadit z pozice své funkce někoho do rady ČT, když se postavil za Hanu Lipovskou, aby její kandidatura prošla?

Pan kardinál Duka má samozřejmě stoprocentní právo se vyjádřit k tomu, koho by rád viděl v radě ČT. Dokonce jako primas církve má téměř povinnost se zajímat o to, kdo v té radě sedí a zda v ní někdo reprezentuje věřící, a tak zásadní a důležitou instituci jako je římskokatolická církev. Toto právo mu absolutně nezpochybňuji a vůbec mu jej neberu. Myslím, že ho určitě má a že by dokonce bylo dobře, kdyby v radě ČT byl někdo, kdo zastupuje církev. Škoda, že tam nikdo takový není. Je mně líto, že pan kardinál Duka prostě upřednostnil svoje spojení s mocenským konglomerátem, který ovládá Česko, a místo toho, aby tam nominoval někoho, kdo by tam skutečně zastupoval zájmy církve anebo věřících, tak tam nominoval někoho, kdo zastupuje zájmy Miloše Zemana a Andreje Babiše. To je škoda. Je to samozřejmě jeho rozhodnutí, já to ovlivnit nemůžu, ale mrzí mě to.

Rádi bychom se ještě vrátili k osobě Xavera Veselého. Víme, jak vystupuje v roli moderátora na Českém rozhlase, kde naprosto nekriticky až podlízavě vede rozhovory s premiérem Andrejem Babišem, Václavu Klausovi mladšímu z Trikolory řekne v přímém vysílání, že ho bude volit apod. Jak je vůbec možné, že se ve veřejnoprávním prostoru uplatní a navíc je členem Rady ČT, to je docela dost deprimující, nezdá se vám?

Pan Veselý je dlouhodobě sluha toho, kdo je právě teď u moci. Je ochoten udělat cokoliv pro spojenectví s mocnými. Před několika měsíci jsme pro Deník N dělali s Norou Fridrichovou, moderátorkou ČT a pořadu 168 hodin, rozhovor, v němž řekla, že pan Veselý je držák mikrofonu. To je přesná pravda a naproto ho to vystihuje. Jeho fanoušci, když se mnou diskutují, jej hájí tím, že on vlastně zve do svých pořadů všechny politiky a na všechny je „jakoby hodný“. Což mají možná pravdu, ale to je zásadní nepochopení novinářské role. Žurnalista nemá být na všechny stejně hodný. To je stejné jako kdyby fotbal pískal rozhodčí, který by nepískal fauly ani jedné straně a říkal by, že je přeci férový, protože nepíská nikomu žádné nedovolené zákroky. K čemu by pak došlo? Takový sudí přece zvýhodní tu stranu, která fauluje. Nakonec to vede k tomu, že faulují oba týmy, protože co může dělat ta druhá strana, když fauluje soupeř, rozhodčí to nepíská a dostává se do nevýhody.

Tento přístup vede k tomu, že je to pak vlastně pravý opak toho, proč máme novináře. Novináře máme proto, aby reflektovali realitu například v politice a upozorňovali na ty fauly. Pokud to nedělají, tak to dopadne tak, že začnou faulovat všichni. Navíc to, že je pan Veselý hodný na všechny, taky není mimochodem pravda. Viděli jsme třeba, jak dokáže být až absurdně nepřátelský vůči mladé redaktorce ČT, která se ho přijela zeptat na několik otázek. Pokud by to bylo tak, že je hodný na všechny, tak to taky není novinařina. To je rezignace na novinařinu.

Všimli jsme si, že ČT se, vyjma pořadů jako 168 hodin a Reportéři ČT, bojí být kritická k vládní koalici. Nemáte tento pocit? Zároveň nás zarazilo, byť moderátor Martin Řezníček je neskutečný profesionál, že například v rozhovoru s historikem Petrem Blažkem na téma úmrtí Miloše Jakeše, bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ, nezaznělo to, že Jakeš byl zlo. Není to způsobeno tím, že se už i ČT historie bojí, když se Babiš opírá o vládu komunistů? Myslím si, že v Událostech komentářích mělo být jasně řečeno, že Jakeš byl zlo a nic dobrého zemi nepřinesl.

Vámi zmiňovaný konkrétní rozhovor jsem neviděl. Tudíž jej nemůžu posuzovat, ale obecně řečeno není role moderátora v pořadu Události komentáře, aby říkal své názory či něco označoval za zlo nebo za dobro. Od toho jsou tam hosté. Respondenti, kteří ve studiu mají možnost říct svůj názor. Že to nezaznělo ze strany moderátora, to mě nijak nezaráží. Komunistický režim je považován za nelidský zákonem, takže to není nic kontroverzního, ale posuzovat to není role moderátora. Takže mě to nijak nepřekvapuje. 

Utekli jsme ale od dotazu na pořady typu 168 hodin a Reportéři ČT...

Ano. ČT prostě má zpravodajské pořady a pak má publicistické pořady. Ty publicistické pořady možná někteří kritizují, že se věnují nadměrně vládnoucím politikům, což je ale naprosto logické. ČT to dělala, když vládla sociální demokracie, když vládla ODS, teď to dělá, když vládne Andrej Babiš. Jednoduše to tak je. Ten, kdo je u moci je pod největším drobnohledem, ten je samozřejmě v pokušení tu moc zneužívat a je naprosto v pořádku, že investigativní a publicistické pořady to hlídají. To, že zpravodajství informuje bez nějakých kritických poznámek anebo bez kritického pozadí, tak to mně taky nepřipadá nic proti ničemu. ČT jako veřejnoprávní instituce musí dbát na to, aby se chovala ke všem vládám, ať už vládne kdokoli, stejně. Ano, budeme informovat o tom, co děláte, poskytneme vám prostor, poskytneme prostor opozici a budeme vám koukat pod prsty. Na toto všechno máme ve spektru našich zpravodajských a publicistických pořadů místo a nic nebudeme zanedbávat. Já nemám dojem, že by tady ČT nějakým způsobem zanedbávala svoje role.

Byl jste také na komerční televizi Nova v pořadu Na vlastní oči. Jaké jsou rozdíly, když srovnáte práci bez politického aspektu, reportéra na veřejnoprávní a na komerční televizi?

Zrovna pořady Reportéři ČT a Na vlastní oči se z mého pohledu až tak neliší. Je to vlastně dost podobné nebo bylo, protože Na vlastní oči už neexistují. Periodicita jednou za týden, většinou tři reportáže, někdy třeba jenom dvě, když jedna byla delší, ale v zásadě dost podobný typ pořadů. Já jsem tam dělal dost podobné věci. Samozřejmě ty pořady nebyly úplně stejné. Na vlastní oči měly samozřejmě jiný tematický záběr. ČT se v Reportérech více věnuje, kromě těch investigativních kauz, řekněme společenským tématům, historickým a tak dále. Na vlastní oči měly přesah trošku více do krimi, řekněme do „bulvárnějších témat“, ale jinak ta práce z mého pohledu byla velice podobná.

Sledujte Jana Moláčka na Facebooku a Twitteru a autory rozhovoru na Facebooku a Twitteru.

Zítra se ve druhé části rozhovoru dočtete, jak Jan Moláček hodnotí počínání vlády Andreje Babiše během jarní koronavirové krize, proč jej nepřekvapilo, že nebyl odvolán ministr Adam Vojtěch, co si myslí o ministru Karlu Havlíčkovi, proč odpůrci vládní koalice měli problém, když jim premiér omezoval občanské svobody a čím se reportér po práci odreagovává.