Poslední americký nálet mířil na německou muničku v Holýšově

Holýšovu se během války nálety vyhýbaly. Až v únoru 1945 se v okolí objevila první spojenecká letadla, tzv. hloubkaři, která útočila na vlaky z Plzně do Německa. První květnový den 1945 bombardovalo americké letectvo muniční sklad v lesích nedaleko Holýšova, který však nezasáhlo.

Cílem náletu 3. května 1945 byla muniční továrna vybudovaná z bývalé sklárny. Nebe nad městem zastínilo na 130 amerických letounů, které v pěti vlnách provedly mohutný nálet. Bombardování začalo v 10:30 a trvalo asi 45 minut. Akce byla spojeneckým velením označena za velmi úspěšnou, přesto je z dobových snímků patrné, že většina odhozených bomb explodovala neškodně v polích a lesích v sousedství továrny. Zničeno bylo kolejiště a most přes Radbuzu, nálet znemožnil obnovení výroby v muničce. Podle některých zdrojů si nálet vyžádal i dvě oběti - zahynuli italský zajatec z nedalekého tábora a hajný, který se v osudnou chvíli vracel do své hájovny.

Holýšovskou muniční továrnu tvořily dva samostatné závody - strojírna a závod na plnění a kompletaci nábojů, které byly od sebe vzdáleny zhruba dva kilometry a propojeny lanovkou. Pracovali zde váleční zajatci a nuceně nasazení z celé Evropy, a to až osm tisíc lidí. V roce 1944 byl v bývalém statku Nový dvůr zřízen ženský koncentrační tábor, pobočka tábora ve Flossenbürgu.

Řada z vězňů i nuceně nasazených uprchla po náletu hloubkařů 26. dubna 1945, kdy tlaková vlna po výbuchu vagónů s municí poničila především tábory francouzských a italských zajatců. Koncentrační tábor osvobodila 5. května polská Svatokřížská brigáda (Brygada Swietokrzyska), čímž pravděpodobně zachránila život zhruba tisícovce žen (především z Francie, Polska, Maďarska ale i Česka, Ruska a dalších zemí), neboť Němci již byli připraveni tábor vypálit i z vězeňkyněmi.

Svatokřížská brigáda byla kontroverzní nacionalistická protikomunistická polská odbojová skupina, která se soustředila na odboj nejen proti Němcům, ale i proti sovětským okupantům. Ke konci války se tito radikální vojáci, kteří se dostávali do střetu i s jinými polskými odbojovými skupinami, snažili před Rudou armádou odejít přes Česko (se souhlasem wehrmachtu) k Američanům, což se jim nakonec podařilo. Polští vojáci také pomáhali navádět americké letouny při náletu 3. května.

Holýšov a okolí definitivně osvobodili američtí a belgičtí vojáci 6. května 1945. Polští vojáci se načas usadili v pohraničních vsích a podle dobových zpráv si přízeň zdejšího obyvatelstva nezískali, neboť drancovali a dopouštěli se násilností. K nevraživosti přispělo i to, že Poláci se svojí historickou zkušeností se netajili nenávistí k Sovětskému svazu, německé i sovětské vojáky považovali za stejné zlo a očekávali válku Západu s komunisty. Nicméně se vedle dobytí Holýšova účastnili i řady dalších operací proti německým vojskům na Plzeňsku.