Rodný dům Milady Horákové zdobí její pamětní deska. Pro pravdu obětovala svůj život, říká ministryně Černochová

V rodném domě v Rumunské ulici, která se dříve jmenovala Vávrova, vedla bouřlivé politické debaty se svým tatínkem Čeňkem Králem. Milada Horáková, kterou komunisté 27. června 1950 zavraždili, však nežila jen aktuálním děním. Projevovala se jako žena, a tak se zajímala i o hezké oblečení, moderní účesy a byla veselá. „Právě v domě v Rumunské číslo popisné 22, kde se 25. prosince 1901 narodila, zažila radostné i tragické chvíle. Bohužel jí zde zemřela sestra Marta s bratrem Jiřím, kteří v roce 1914 podlehli septické spále,“ připomíná místopředseda Klubu dr. Milady Horákové a ředitel Gymnázia Milady Horákové Filip Novák.

Jako Králová splynula s Královskými Vinohrady

Podle současné starostky Prahy 2 Alexandry Udženija z ODS nemohla mít Milada Horáková ke Královským Vinohradům užší vztah. „Vždyť na svět přišla jako Králová a my jsme hrdí, že i v současné době době můžeme obdivovat místa, která navštěvovala. Každý, kdo půjde na rohu ulic Rumunská a Bělehradská, by si měl uvědomit, že paní doktorka bojovala za svobodu, demokracii a pravdu.“

Právě skutečnost, že nikdy neuhnula ze svých postojů, nejvíce na Horákové obdivuje senátorka za ODS Miroslava Němcová. „Stát si v těžkých nacistických i komunistických dobách za svým názorem a před diktátory neuhnout, zvládnou jen opravdové mimořádné osobnosti,“ tvrdí pro EuroZprávy.cz Němcová. Vždy si nad jejím jménem připomene, že ztělesňuje osobnost, která udělala ve 20. století maximum proti dvěma totalitám. „Byla vězenkyní obou režimů, ale o život ji připravili čeští komunisté, když ji nacisté nezabili.“

Nebýt ochoty vlastníka domu, nikdy by pamětní deska na rohu ulic Rumunská a Bělehradská nemohla být odhalena. „Je skvělé zjistit, že někteří lidé si stále váží našich dějin a jejich hrdinů. Majitelům jsem velmi vděčná, bohužel podobnou dohodu nemůžeme najít s vlastníky domu v Žitné, kde byl v lednu roku 1923 spáchám atentát na někdejšího ministra financí Aloise Rašína,“ stýská si ministryně obrany Jana Černochová, která byla do loňského prosince dlouholetou starostkou Městské části Praha 2.

Sama však zdůrazňuje, že Milada Horáková nebyla jedinou hrdinkou, která se významně zapsala do československých dějin. „Na Praze 2 jsme například v souvislosti s Operací Anthropoid, jejíž výsadek Kubiše a Gabčíka jsme si na konci loňského roku připomněli, objevili řadu statečných lidí, kteří parašutistům pomáhali a mnozí je dlouhá léta neznali. Milada Horáková však s jejich odvahou koresponduje. Také ona neváhala obětovat své pohodlí a nasadila svůj život za svoji pravdu a přesvědčení. Chrabrých lidí máme v historii plno a mě rozčiluje, jak málo si tento fakt uvědomujeme,“ apeluje Černochová, která je ráda, že tak významná politička má na Královských Vinohradech, k nimž se tak hrdě hlásila, od úterý pamětní desku.

Za jejím vznikem stojí výtvarnice Jana Šindelová a architekt Michal Motyčka. Na desce pracovali bez nároku na honorář od loňského února, kdy od Dvojky a klubu dr. Milady Horákové dostali zadání. „Při tvorbě jsme museli zohlednit skutečnost, že dům se skládá z několika vrstev i fakt, že odkaz bude umístěný na nároží, a tak jsme desce museli přizpůsobit i tvar. Museli jsme i vnímat důležitou věc, že bude umístěna na rušné křižovatce, proto jsme ji museli udělat tak, aby se do zdejšího prostředí nejen hodila, ale také i zapadala,“ praví Šindelová. Práci výtvarníků ocenila ministryně obrany Jana Černochová. „Deska se povedla, naprosto sem zapadá, mám pocit, jako by tady byla odjakživa.“

Velkou práci umělcům udělal dlouhý text od historičky a spisovatelky Zory Dvořákové, který zní: „V tomto domě se dne 25.12.1901 narodila spoluzakladatelka Československého ženského hnutí, právnička a politička JUDR. Milada Horáková, rozená Králová, za protinacistický odboj vězněna od roku 1940, za protikomunistický odboj postavena v roce 1949 do čela vykonstruovaného procesu, v něm odsouzena k trestu smrti a dne 27.6. 1950 popravena a nepohřbena.“ Proto Šindelová s Motyčkou museli desku, která je zhotovena z cortenu, rozdělit na dvě poloviny. „V dolní je text a do horní jsme instalovali zrcadlovou čočku, která symbolizuje jakýsi světobod k zastavení.“ Jana Šindelová si po celou dobu uvědomovala, pro jak významnou dámu desku tvoří. „Často jsem odhodila roli výtvarnice a v myšlenkách jí vzdávala obdiv. Jedná se o nejstatečnější ženu, jakou se naše historie může pochlubit,“ míní.

Čtrnáct knižních kapitol evokuje Křížovou cestu

Místopředseda Klubu dr. Milady Horákové a ředitel Gymnázia Milady Horákové Filip Novák bez patosu tvrdí, že národní demokratická socialistka má odezvu i u mladé studující generace. „Žáci naší školy se o ni opravdu zajímají, nepředstavuje pro ně jen povinnou kapitolu v dějepise. Vždy říkám, že pokud bychom na Miladu Horákovou zapomněli, byli bychom sami proti sobě,“ tvrdí Filip Novák. Senátorka Miroslava Němcová si nepřeje, aby některá ze současných političek musela na odkaz právničky Milady Horákové navazovat. „Protože by to znamenalo, že se země opět ocitla v tvrdé totalitě, která ji zavraždila. Doufám, že taková doba u nás už nikdy nenastane. Ženám v politice ale přeji víru a kuráž, aby politickou službu dělaly co nejlépe. I když se to všem zdát nemusí, tak hodně představitelů se řídí tím, aby byli co nejvíce prospěšní.“

Městská část Prahy 2 vzdala v úterý před polednem statečné ženě hold uspořádáním bohoslužby v kostele svaté Ludmily, kde byla 4. ledna 1902 pokřtěna, a rovněž ji uctila i sepsáním publikace s názvem Milada Horáková a Královské Vinohrady. „Když se řekne jméno paní doktorky Milady Horákové, tak si každý představí fotografii ze soudní síně, kde se před mikrofony jako oběť brutálního komunistického režimu statečně hájí. My jsme ji v knižní publikaci o čtrnácti zastaveních chtěli představit jinak. A to jako dceru, matku, manželku a patriotku Prahy 2, která se zde narodila, chodila do školy, vdala se zde a po narození byla v kostele svaté Ludmily pokřtěna. Troufnu si tvrdit, že knížka se povedla a na Dvojce jsme na ni všichni hrdí,“ konstatovala při bohoslužbě v kostele svaté Ludmily starostka Alexandra Udženija.

Symboliku se čtrnácti kapitolami našel otec a římskokatolický duchovní z kostela svaté Ludmily Jakub Karel Berka. „Čtrnáct zastavení má i Křížová cesta a po ní následuje vzkříšení. Smrtí život nekončí, “ řekl kněz Jakub Berka při bohoslužbě, během níž varhany zahrály českou hymnou na počest Milady Horákové a celá mše se nahrávala pro dceru Janu Kánskou žijící v USA. „My sice neznáme místo odpočinku Milady Horákové, ale víme, kde leží její duše,“ zakončil duchovní.