Ústavní soud rozhodl: Lhůta pro podání žaloby pro nečinnost není protiústavní

Návrh podal NSS kvůli tomu, že se zabývá kasační stížností, v níž se žena domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze. Ten odmítl její žalobu na nečinnost ministerstva vnitra, které mělo řešit její žádost o povolení k přechodnému pobytu. Podala ji totiž pozdě, po roční lhůtě.

Lhůta pro podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu je ústavně konformní: https://t.co/liB9oWAyaU

NSS se domníval v návrhu, že ženě je bez legitimního důvodu odepřen přístup k soudní ochraně. "Institut lhůty tvoří nedílnou součást právního řádu, je obsažen ve většině procesních předpisů... Prostřednictvím lhůty nedochází k odepření soudní ochrany, nýbrž pouze ke stanovení podmínky... Nejde přitom o podmínku pro kohokoli a priori nedosažitelnou," uvedla Tomková.

Smyslem lhůty je omezení neurčitosti v uplatňování práv a tento smysl podle soudu naplňuje i napadené ustanovení. Je pojistkou, že se po mnoha letech nepovedou soudní spory ohledně údajné nečinnosti v řízení, o kterém nejsou k dispozici žádné záznamy či které nikdy ani neexistovalo a šlo jen o výmysl či chybu žalobce.

V případě, že je obtížné určit počátek lhůty, je potřeba problém řešit individuálně, nikoliv zrušením ustanovení zákona. Podle soudu je zákon s daným ustanovením funkční téměř 20 let, aniž by působil interpretační obtíže.