ROZHOVOR | Zaujmout děti knihou není lehké, vsadil jsem na tajemno. Příběhy podpoří autisty, říká Paur

K napsání knihy pomohla náhoda. Nebýt jí, pohádka by možná nikdy nevznikla. Tomáš Paur se u jedné pražské dopravní společnosti, kde pracuje jako Fleet manažer, od kolegy dozvěděl, že v divadle Jiřího Srnce hledají osvětlovacího i zvukového technika. „Neváhal jsem ani minutu, protože divadelní prostředí mne vždy lákalo a k mému překvapení jsem byl přijat.“ Rodák z Prachatic si po svém příchodu hned začal rozumět s legendárním umělcem a bývalým manažerem Černého divadla Jiřím Srncem, který se pyšní státním vyznamenáním i Cenou Thálie za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění. „Jelikož je Jiří studnicí vypravování a miluje historii naší země, zaujaly jej příběhy, které jsem sepsal a okamžitě projevil zájem je ilustrovat.“ Tomáš Paur vydal knihu vlastním nákladem.

Bývalý regionální novinář, kde v obecním tisku pracoval jako externí redaktor, si za hrdiny knihy s názvem Když myši vylezou ze svých skrýší, vybral živočichy, které člověk nemá příliš v oblibě. „Potřeboval jsem do příběhů vsadit nějakého škodílka, který dokáže i třeba nechtěně svou všetečností změnit sled událostí, aniž by si toho lidé všimli. Myši jsou všude, kde se něco šustne, a i když je nevidíme, posléze zjistíme z okousaných obalů, že u nás byly. Ovlivňují tak v běžném životě naše příběhy a mění sled událostí,“ vysvětluje. Exproducent na festivaly se i přes koronavirovou pandemii, která komplikuje propagaci knihy, rozhodl, že část výtěžku z prodeje věnuje dětem s poruchou autistického spektra. „Dozvěděl jsem se o paní Kolandové, která svůj život zasvětila právě dětem s austistickou poruchou. A já si jí za zmíněnou náročnou činnost nesmírně vážím a má můj obrovský obdiv a uznání. Práce s autisty je nesmírně složitá a komplikovaná. Proto výtěžek z prodeje putuje na ně,“ tvrdí v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Tomáš Paur.

DĚJINY UKAZUJÍ, ŽE HRDINA NEMUSÍ BÝT SILNÝ A VELKÝ

Pane Paure, kdybyste měl stručně dětskou knihu Když myši vylezou ze svých skrýší, která je vaší prvotinou, představit, jakou rétoriku byste volil?Jen doplním, že titul ilustroval slovutný Jiří Srnec, jenž za svou uměleckou činnost a reprezentaci českého umění ve světě byl v roce 2011 vyznamenán prezidentem České republiky Václavem Klausem státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy. Rovněž převzal Cenu Thálie 2017 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.

Titulem jsme se pokusili s divadelním mistrem Jiřím Srncem přiblížit k původní české knižní tvorbě pro děti. A podle zpětných vazeb, a to i od malých čtenářů, se nám náš záměr pravděpodobně povedl. Jedná se celkem o jedenáct příběhů, které připomínají známé, ale i téměř zapomenuté příběhy ze staré Prahy, jež mají reálný základ ve starých příbězích a pověstech českých. Jen s tím rozdílem, že hlavní podíl na ději, jak se vše nakonec událo, mají myši. Kniha je i o kořenech a historii našeho národa, kterou je důležité dětem neustále připomínat a odkazuje na zajímavé momenty českých dějin. Zároveň by měla také ukázat, že není důležité být silný, velký či průbojný. Stačí být jen ve správnou chvíli na správném místě a umět se v daný moment dobře rozhodnout. Třeba tím i nevědomky ovlivní budoucí dění.

Dílem jsme se také pokusili odpovědět i na mnohá a nikdy nezodpovězená proč? Například, proč nikdo nikdy nenašel Golema? Proč je Čertův sloup na Vyšehradě tam, kde je? A jiné. Musím také zmínit, že jsme šli do risku a pohádku Když myši vylezou ze svých skrýší, aneb jak to se starými příběhy a pověstmi českými bylo nebo nebylo, jsme začátkem letošního roku vydali vlastním nákladem. Jelikož se dobře prodává, šlo o výhodný tah, a nyní nemluvím o vlastním profitu, ale o skutečnosti, že prodejem knihy navíc podporujeme děti s poruchou autistického spektra a snažíme se získat trochu peněz i pro ně. Jedině, co nás mrzí, je skutečnost, že současná koronavirová pandemie nám znemožnila udělat křest. Snad se jej brzy dočkáme i proto, že kmotrem knihy je herečka paní Jiřina Bohdalová, které si jako profesionálky nesmírně vážím.

Jak se obyčejný člověk, který se rozhodne napsat knihu pro děti, dostane ke spolupráci s Jiřím Srncem, divadelníkem, scénografem, režisérem, výtvarníkem i hudebním skladatelem?

Ke spolupráci s divadlem Jiřího Srnce mě přivedla tak trochu náhoda, na které jinak ve svém životě nevěřím. Myslím si, že linii osudu má každý člověk předem naplánovanou a co se má stát, se prostě jednoho dne odehraje. Před několika lety hledali v divadle Jiřího Srnce osvětlovacího i zvukového technika a kolega, který se mnou pracuje v dopravní společnosti a příležitostně i jako herec v divadle Jiřího Srnce, se mně o nabídce zmínil. Neváhal jsem ani minutu, protože divadelní prostředí mne vždy lákalo a k mému překvapení jsem byl přijat. V Černém divadle je role osvětlovače hodně důležitá. Vše je založené především na přesném pohybu světla. Díky němu dochází k optické iluzi, kdy jsou vidět detailní maličkosti, které jsou normálně oku diváka ukryty. Mimochodem, mohu návštěvu divadla všem jen doporučit. A tak jsem se tedy dostal do divadla, což už byl jen krůček ke spolupráci s Jiřím Srncem na zmíněné knize.

Pořád jste mně ale neodpověděl na otázku, kdy jste se blíže seznámil s uznávaným umělcem?

Po příchodu do divadla jsme si s Jirkou často a dlouho před i po představení povídali. Respektovaný umělec je bezednou studnicí vyprávění a miluje historii naší země. Především Prahy. Okamžitě jsme si začali rozumět, navíc Jirka má  i obrovský dar naslouchat. Když jsem mu poodhalil příběhy, které jsem sepsal, projevil okamžitě zájem, že by knihu ilustroval, což bylo pro mne velkým překvapením. Doslova jsem zůstal zaražený. Věřím, že naše setkání bylo tehdy osudové a mělo k němu dojít.

MYŠI NEUSTÁLE OVLIVŇUJÍ BĚŽNÝ ŽIVOT LIDÍ

Co stálo za nápadem sepsat a vydat knihu pro děti s tématikou starých pověstí českých?

Nápad napsat knihu o příbězích, převážně staré Prahy, vznikl daleko dříve, než jsem do divadla nastoupil. Už jako malé dítě jsem s rodiči brouzdal po památkách a historických místech naší krásné země. Přiznám se, že mne na objevování nejvíce bavilo, když jsem se dozvěděl o daném místě nějakou pikantnost, ve smyslu pověsti nebo příběhu. Pokud místo, na němž jsem se ocitl, bylo spojené například s čerty, nebo bezhlavými rytíři, hltal jsem každou informaci. Když jsem pak měl své děti, snažil jsem se jim získané postřehy přenést a občas jsem si ke každému příběhu něco málo přidal. Už v dětství mně totiž přišlo, že v mnoha příbězích chybí vysvětlení, co za událostí stojí a proč se právě tak odehrála. Pak už jen stačilo zapojit fantazii a příběh byl na světě. Moje děti vyprávěné příběhy milovaly a v hlavě se začala rodit myšlenka na vznik právě pohádkové knihy, která nedávno vyšla.

Proč jste za hlavní hrdiny zvolil zrovna myši?

Volba udělat v knize z myší hrdiny byla jasná. Potřeboval jsem do příběhů vsadit nějakého škodílka, který dokáže i třeba nechtěně svou všetečností změnit sled událostí, aniž by si toho lidé všimli. Myši jsou všude, kde se něco šustne, a i když je nevidíme, posléze zjistíme z okousaných obalů, že u nás byly. Myslím si, že každý z nás měl v životě s nimi právě zmíněnou nepříjemnou zkušenost. V knize je proto také vysvětleno, proč se snažíme od pradávna vystrnaďovat myši z našich domovů. Nepovažujeme je jen za škůdce. Hlavně nám lidem vadí, že nám strkají čumáčky v běžném životě do našich příběhů a mění sled událostí.

Jsou příběhy určené výhradně dětem?

Původně jsem ji psal pro malé děti, aby jim knihu četli rodiče, anebo aby oslovila i školáky. Nyní však mám zprávy, že zaujala i dospělé. Příběhy vychází ze starých pověstí a příběhů českých, a tak se jedná o téma, které si myslím dokáže oslovit všechny generace. Díky ilustracím Jiřího Srnce dostala oproti klasickým dětským knihám i jiný rozměr. Možná budou někteří rodiče po prolistování knihy zvažovat, zda nejsou ilustrace moc děsivé, ale opak je pravdou. V dnešní době telefonů a sociálních sítí, není zrovna jednoduché najít námět na knihu, která by současné děti zaujala. A právě ilustrace od umělecké legendy Jiřího Srnce jsou pro děti hodně důležité a nejen z vlastní zkušenosti vím, že i mě v dětství více zaujala kniha, kde byly ilustrace tajemné. K těmto knihám jsem se nejvíce vracel. A dnes již mohu s čistým svědomím říci, že se nám náš záměr povedl naplnit a pan Srnec jako výtvarník odvedl skvělou práci. Pohádka je již v prodeji a my zaznamenáváme od dětí kladné reakce. A to je v případě pohádky o historii jen dobře. Kniha je o kořenech a historii českého národa, která je v dnešní době trochu opomíjena. Myslím si, že je důležité si dějiny opět připomínat a kde jinde začít, než u dětí. Titul obsahuje celkem třináct kapitol, z toho jedenáct příběhů, které mají reálný základ v pověstech českých a starých příbězích. Vyjma jednoho příběhu o Janu Ámosovi Komenském je kniha věnovaná převážně příběhům staré Prahy. Vybíral jsem z těch nejznámějších a domnívám se, že se na začátek jednalo o dobrou volbu. Uveřejněné příběhy jsou notoricky známé a rodiče dětí je mají stále vryté v paměti, což je plusem pro případnou komunikaci s jejich potomky po přečtení knihy. A starší čtenáři mohou vše porovnávat s tím, jak příběhy znají.

Když už jste zmínil, že kniha má úspěch u všech generací, nabízí se otázka, zda plánujete její pokračování?

V každém koutu České republiky je nepřeberné množství příběhů a pověstí. Tvrdím, že čtenářům mají myši jistě ještě co nabídnout a ukázat. Nyní se ale plně soustředíme v první řadě na už dokončenou knihu, neboť v dnešní epidemiologické situaci není lehké dát čtenářům vědět, jak zajímavý titul na trhu vyšel.

PANDEMIE URYCHLILA VYDÁNÍ, ALE ODDÁLILA KŘEST

Je tedy patrné, že koronavirová pandemie vydání knihy výrazně ovlivnila...

Ne tak úplně. Vládní omezení a sled událostí paradoxně následné vydání knihy urychlilo. Zavřela se totiž divadla a najednou bylo více času na ladění konečné verze knihy. Přiznám se, že až po vydání knihy jsme si uvědomili různé restrikce. Nemohli jsme například uspořádat již naplánovaný křest. Co nám ale nejvíce zkomplikovalo situaci, jsou zavřená knihkupectví. Jedinou možností, jak nabízet titul je pomocí e -shopů. Dětskou knihu ale dětem kupují rodiče a to tak, že je zaujme na pultě obchodů. Klíčové pro koupi je i fyzické  prolistování knihy. A to je největším problémem. Nyní nemá smysl knihu nabízet ani oběžníkem v prázdných školách, který knihkupci a distributoři do škol pravidelně rozesílají. Jsem ale přesvědčený, že i současná složitá doba má i slunné stránky. Když se už kniha k našim čtenářům dostane, je dostatek prostoru najít si čas i na její přečtení. A to je moc dobře.

V anotaci knihy uvádíte, že vznikla pro potěšení lidí, především dětí. Má ale i jiné poslání?

Ano a jsem rád za položený dotaz. Posláním knihy je nejen potěšit a pohladit po duši, ale snažíme i pomáhat, a proto část výtěžku z prodeje poputuje za dětmi s poruchou autistického spektra. Rádi bychom ji darovali i do dětských nemocnic a dětských domovů. Zkrátka tam, kde si myslíme, že by mohla udělat radost. Zatím náš stanovený cíl není kvůli pandemii v našich možnostech a bez cizí pomoci plán nezrealizujeme. Pevně ale věřím, že se k vytyčenému záměru pomalu ale jistě dopracujeme. Kniha je nyní k dostání nejen ve většině knihkupectví, ale čtenáři jí mohou zakoupit i přímo s osobním věnováním od autora. A to prostřednictvím objednávky na emailové adrese ToPa-produkce@email.cz. Případně i na facebookových stránkách Když myši vylezou ze svých skrýší. Doufám, že se i díky tomu kniha stane výjimečnou a jako dárek nikdy neskončí na dně knihovny. A když si uvědomíte, že zakoupením pohádky pomůžete i ostatním dětem, jistě se vás zmocní hřejivý lidský pocit.     

Proč jste se rozhodl prodejem knihy podpořit děti s poruchou autistického spektra? Jen připomenu, že 2. dubna jsme si připomněli Mezinárodní den porozumění autismu.

Od začátku jsme věděli, že chceme knihou pomáhat a přiznám se, že jsme dlouho zvažovali, kam případnou pomoc směřovat. Rovněž bylo jasné, že podpora bude směřovat na děti, ale rozhodovali jsme se, na jakou skupinu hodláme cílit. Nebylo lehké, koho si vybrat. Peníze jsou potřeba všude, kam se člověk podívá a bylo by nelogické se snažit peníze rozdělit do více skupin. Existuje mnoho nadací a nadačních fondů, které jsou všeobecně známé, ale já jsem se chtěl zaměřit na skupinu dětí, které jsou dle mého názoru tak trochu opomíjené. Ke konečnému rozhodnutí rovněž přispěla i náhoda. Dozvěděl jsem se o paní, která se nejen pracovně, ale i volnočasově věnuje dětem s poruchami autistického spektra, a to co pro tyto děti dělá, je opravdu obdivuhodné. Jmenuje se paní Kolandová a dá se říci, že svůj život zasvětila právě dětem s autistickou poruchou. A já si jí za zmíněnou náročnou činnost nesmírně vážím a má můj obrovský obdiv a uznání. Proto výtěžek z prodeje putuje na autisty.

Máte nějaké zkušenosti s autisty?

Ano, v životě jsem potkal několik lidí, kteří mají v rodině zkušenosti s touto poruchou a málokdo si dokáže představit, jak onemocnění dokáže narušit a změnit běžný chod rodiny. Obětování se samozřejmě netýká jen rodin s autisty. Obdiv a uznání si ode mne zaslouží všechny rodiny, které musí denně u svého dítěte bojovat s jiným druhem poruchy.

Jací vlastně jsou?

V prvé řadě je zapotřebí zmínit, že každé dítě jiné. Poruch autistického spektra je mnoho a každý člověk si žádá individuální přístup. I z tohoto důvodu je opravdu nesmírně složité a náročné s autisty pracovat například ve skupinách a vymyslet druh činnosti, který upoutá pozornost všech. Děti se spektrem prostě nejde jen tak jednoduše zařadit a použít na všechny jednotné metody. Práce s autisty je nesmírně náročná a každý krůček blíže k normálnímu a plnohodnotnému životu je pro všechny, kteří s nimi pracují, skutečně pravou odměnou.